Aby armáda nabrala 2000 nových vojáků, musí jich oslovit 30 000! Aneb co dělá špatně...
Internetem nyní koluje prezentace plukovnice Šmerdové vedoucí Odbor doplňování personálu Agentury personalistiky AČR. Není pochyb, že z poslední deklarace ministra Stropnického, jak rychle vrátí vojsko na adekvátní počty, se jí musely protočit panenky. Statistiky totiž hovoří jasně – přijímacím procesem projde zdárně ani ne 10 % zájemců.
Paní plukovnice si vzala k ruce přehledy za posledních pět let a zjistila následující:
Z oslovených 30 000 zájemců o službu v AČR (k tomu je samozřejmě nutná nějaká kampaň, v databázi uchazečů je kolem pěti tisíc osob, přičemž mnohé z nich kontaktovaly armádu dávno a mezitím se pracovně uplatnily jinde) bude 6600 pozváno ke zdravotní prohlídce. Jenže 20 %, tj. 1320 osob, se vůbec nedostaví.
Až u poloviny z těch, kdo do některé z vojenských nemocnic dorazí (5280), se zjistí nějaká „vada“, která je z profesionální služby v armádě vylučuje (ostatně extrémně přísná zdravotní kritéria jsou kritizována už léta, pravdou ovšem je, že nemalý počet zájemců neprojde psychotesty). A ať už by někteří prošli nebo ne, každý desátý obíhání lékařských vyšetření cestou z jednoho na druhé vzdá. Tím pádem se dostáváme k číslu 2376 odvedených / paní plukovnice počítá s optimističtější variantou (40 % neprojde) a uvádí číslo 2600.
Jenže, to pořád není vyhráno, protože z tohoto počtu se opět 20 % nedostaví k dalšímu výběru, 20 % nesplní podmínky fyzické zdatnosti (shyby, sklapovačky, předklon a jízda na kole) a každý desátý to opět v průběhu vzdá. Tak to nám zůstane při nejlepší variantě patnáct stovek vojáků. A to jsme se ještě nedostali ke Kurzu základní přípravy, který je čeká po dobu tří měsíců ve Vyškově. To už samozřejmě není starost Odboru doplňování personálu, ale Vojenské akademie. (Tipujeme, že vojáků, kteří následně odslouží svůj první čtyřletý závazek, bude nejvýše 1300.)
Paní plukovnice dostala rozkaz nabrat 1650 osob přímým náborem a 350 studentů UNOB. To máme dva tisíce, a to prosím v roce 2016 a opět v roce 2017 (letos se nabírá 1800 osob a zdá se, že se to s vypjetím sil podaří… kdo ale zbude na ty další roky?). Je to vskutku prekérní situace a paní plukovnici držíme palce.
Ilustrace z prezentace plk. Šmerdové kolující internetem
Za tento stav – zopakujme, že proces vstupu do armády úspěšně dokončí asi 4 % osob (to je srovnatelné s NAVY SEAL) – pochopitelně nemůže Stropnický tím, že se rozhodl stavy vojska doplnit. Mohou za ně bez rozdílu všichni předchozí ministři obrany (ti ještě nejméně), ministři financí (ti zejména), premiéři, koaliční strany a nakonec i voliči, kteří jim dávali hlasy ve volbách a na armádu jen nadávali (zatímco dnes titíž volají po armádě schopné plnit alianční závazky a přispět k naší ochraně před Rusy či islamisty).
Výdaje na obranu se zde léta podsekávaly takovým způsobem, že se znovu a znovu propouštělo. A to v řadách vojáků vycvičených, zkušených, z generací ještě zdravotně nezdegenerovaných. Nahradit je bude čím dál tím těžší a dražší. S tím se nic nenadělá, i kdyby se Babiš na hlavu stavěl. Pokud něco lze – ba se to provést musí – tak zjednodušit proces odvodů. Níže je pár návrhů…
- Úplně předně je nutné konečně něco provést s náborovým webem www.kariera.army.cz – kromě toho, že vypadá příšerně, tak je opravdu zapeklité najít na něm vůbec kontakty na rekrutační střediska!
- Ad. tato střediska – nacházejí se v Praze, Pardubicích, Liberci, Ústí nad Labem, Plzni, Českých Budějovicích, Brně, Olomouci, Ostravě a Jihlavě. To znamená, že rekrutační středisko nemá ani každý kraj. Neměla by se ale malá kancelář (třeba v prostoru radnice nebo místní skautské klubovny) nacházet v každém okresním městě?
- A zůstaneme ještě u středisek – co tak nabídnout poněkud velkorysejší pracovní dobu? (většina zájemců by ocenila, kdyby byla otevřena navečer třeba od 17 do 20 hodin, nikoli od 8 do 17 a v pátek do 14). A také by na nich měl být atraktivní personál (byla by to skvělá práce pro ostřílené veterány, což je v zahraničí běžné), třebas i vojáci – dobrovolníci.
- Samozřejmostí musí být možnost hlásit se online – ta dnes existuje, ale pozor: „V databázi budete veden/a do doby, kdy mezi Vašimi profesními předpoklady a konkrétní doplňovanou pozicí nastane shoda… Má stejnou platnost jako registrace provedená telefonicky nebo při návštěvě rekrutačního střediska či jeho pracoviště… Zneužívání dotazníku může vést k vyškrtnutí zájemce z registru!“ Paráda, tak tam zadáte, kde byste chtěli sloužit, u jaké zbraně a jaký obor máte vystudovaný – a pak vám zavolají třeba po třech letech (nebo ne, vyškrtnou vás, protože jste v domnění, že na vás zapomněli, vyplnili ten formulář znovu každého půl roku). Nejen, že informace v takové databázi nejsou aktuální (ještě že se nezavedly plošné odvody, vypadaly by přesně takto a byly k ničemu), ale přeci armáda nestojí na tom, že si vybíráte. Ostatně tímhle dotazníkem vám ani k tomu nedá šanci – u posádky můžete vždy zvolit právě jednu variantu (přestože to máte stejně daleko do Olomouci, Lipníku, Prostějova a Hranic). No hrůza…
- Musí se zavést systém, kdy zájemce do dvou týdnů dostane termín pro vstupní procedury, ne že bude tlít roky v databázi (ostatně tím by si resort obrany tedy kýženě zmapoval ten zdravotní stav populace místo plošných odvodů a nemusel by být pak nemile překvapen, že mu na prohlídce vypadne polovina lidí). A pokud zájemce projde, tak mu musí být nabídnuta všechna aktuálně volná místa v armádě – když do ní chce, třeba se rád přestěhuje a spokojí se s pozicí pancéřovníka místo kulometníka.
- Ad. onen přijímací proces – opravdu by byl takový problém vpasovat zdravotní vyšetření, psychotesty a fyzické testy do jednoho dne? Člověk je rád, když hned ví, na čem je. A nemusí kličkovat před šéfem, proč se už po třetí uvolňuje z práce. Alternativně by aspoň mohl uchazeč dostat žádanky na lékařská vyšetření, která si absolvuje v místě bydliště a v libovolném čase, s tím že jejich výsledky budou odeslány vojenským posudkovým lékařům (protože vojenské nemocnice jsou jen v Praze, Brně a Olomouci).
- V neposlední řadě – je opravdu nejvyšší čas zamyslet se nad zdravotními kritérii. Velká část lidí se dozví, že existuje nějaký bilirubin, až když kvůli jeho nepatrně zvýšenému množství nesmějí do armády (aniž by se z toho ovšem museli nějak léčit). Nebo mají smůlu, protože v dětském věku se jim párkrát vyskytl atopický exém (bóže, co kdyby se vrátil? Ono na to lidstvo dosud nevynalezlo mastičku?) A co teprve brýle nad dvě dioptrie? (zapomeňte, že v americké armádě se to brejlouni jen hemží, ta naše nemá na vkládací sklíčka do balistických brýlí… vlastně jaké že to vůbec fasují naši vojáci balistické brýle?)…
PS: Ještě jedna perlička. Na náborovém webu je banner lákající na Příručku vojáka AČR. Když kliknete v domnění, že si stáhnete PDF, tak vás ale teprve „navnadí“: „Nejnovější, čtvrté vydání příručky vojáka AČR pro PC a také pro OS Android a Apple (iOS) obdrží uchazeči o povolání do služebního poměru profesionálního vojáka po nástupu do kurzu základní přípravy ve Vyškově. E-publikace bude pro nové vojáky z povolání k dispozici rovněž na Vyhledávači publikací CDo (intranet MO) jako Příručka vojáka AČR. Připravte se na vojenskou službu moderně.“ Tak tomu se říká moderně – kromě toho, že tam nic moc není (asi jako v komerčních příručkám průzkumníka nebo skauta), tak tady si jí stáhněte a už se ani nemusíte do té armády hlásit (PS2: o tom, kdy vám tu příručku dají i s tabletem, už vůbec nemá smysl snít).
Přebal Příručky vojáka AČR (zdroj www.kariera.army.cz)
