Bylo by Česko schopno mobilizovat? Anebo se staneme záškodníky? | OzbrojeneSlozky.cz

Kdyby se v dohledné budoucnosti strhla na našem území válka, český národ by se patrně rychle vzdal. Mobilizační plány jsou sice tajné, ale řekněme, že by se stávající vojsko rozrostlo do několika násobku (nikoli „do posledního muže“). A je otázkou, zda by se k nim vůbec armáda dopracovala, vezmeme-li v úvahu „morálku“ občanů a další okolnosti. Možná by ale zafungoval odboj…

Na válku bychom se potřebovali připravovat léta

Aktuální Koncepce mobilizace kalkuluje s tím, že by se stát mohl na válku připravovat pozvolně v řádu několika let. Do boje by byli vypraveni profesionální vojáci, také ti, kteří jimi bývali, plus samozřejmě aktivní záložáci. Pak by se začali cvičit odvedenci podle ročníků. Ostatně od jara je společnost v jakémsi stavu rozrušení z toho, že by mohla být podle novely branného zákona vyzvána dostavit se k odvodu ještě před mobilizací.

Foto: Rozsah mobilizace z roku 1938 se v našich dějinách opakovat nebude - nemůže (zdroj: MODDB.COM)

Psali jsme:Reportáž z Konference Válečné medicíny 2018

Přitom stále jde o kalkulaci opřenou o prozřetelnou vládu, jež odvody a vojenská cvičení rozeběhne včas. A také začne zavčasu nakupovat potřebný materiál. Pokud by ovšem boje propukly tak rychle jako na Ukrajině, byl by patrně problém už s vystrojením povinné zálohy. Maskáče se již několik let nedostávají v dostatečném počtu ani profesionálním vojákům. Ačkoli nás Ukrajina poučila, že stačí navléci si nějaké to oblečení do přírody, které má ve skříni každý, pročež se označit barevnou stužkou, narazili bychom na další problém – chybějící či nefunkční výzbroj…

Kolik jsme si nechali Sa-58?

V roce 2011 Ministerstvo obrany ohlásilo nákup 6678 útočných pušek CZ805 BREN a 1250 jejich sesterských karabin. A sice pro tehdejších asi čtyřiadvacet tisíc vojáků v činné službě a aktivní záloze dohromady. Ti by také v případě potřeby mašírovali do boje jako první. Moderní zbraň by v rukou svíral každý třetí. Že je to málo? A to jsme od ministerstva obdrželi informaci, že jen v posledních deseti letech bylo odprodáno 142 798 ks, zrušeno 294 ks a odsunuto (darováno) 19 849 ks pušky Sa vz. 58. Ta je mimochodem stále hlavní zbraní AČR.

Foto: CZ805 vychází na každého třetího vojáka - Sa58 zůstává hlavní zbraní (zdroj: ARMY.CZ) 

Za celou historii této zbraně bylo vyrobeno přes 900 tisíc kusů, které ovšem putovaly kromě ČSLA do asi čtrnácti dalších armád – dosud o ně má zájem například Vietnam. A tak se na mysl vkrádá otázka, kolik těchto pušek ještě armáda vůbec drží ve svých rezervách. Tuto informaci už nám ministerstvo neposkytlo, protože je tajná. Pokud budeme optimisty, zbývá ve skladech třeba sto tisíc kusů, což by mohlo odpovídat velikosti rozvinuté armády.

Psali jsme:Dřevěné vlajky mění nejen osudy veteránů, ale i jejich autora. Kupte si je teď i vy.

Co není tajné, je například skutečnost, že AČR má k dispozici 123 tanků. Modernizaci se podrobilo ovšem jen 35 z nich. Ty zbylé jsou někde uloženy. Bojových obrněných vozidel máme úctyhodných 442 kusů. Vtipálci často říkají, že do těchto počtů jsou zahrnuty také exponáty Vojenského technického muzea, případně že výrazně silnější armádou v ČR oplývá firma Excalibur Army, v níž končí nemalé množství odprodávané techniky. Na Ukrajině jsme na druhé straně viděli, že jezdit se dá i starými „ótéčky“ a „bevky“. Jenže tam jsou to BVP proti BVP. Dovedete si představit nemodernizovaný T-72 versus T-90?

Skutečným bojem by bylo až záškodnictví

Kdosi trefně vystihl, že specifikem naší vojenské historie je skutečnost, že za vlast bojujeme ilegálně. Ať už v legiích, perutích RAF nebo domácím odboji. Platilo by to i dnes. Buď by vedení státu zvolilo kapitulaci rovnou, aby se předešlo zbytečným obětem, anebo by zkusilo za cenu těchto obětí (a jen do naplánovaného limitu) odolávat, pakliže by existovala šance, že spojenci dorazí ještě v době, kdy útočící vojsko bude na našem území. Nejpravděpodobnější ale je, že by se agresor prostě přehnal přes naše území. 

A pak by nastoupil odboj, který by teprve mohl být skutečně efektivní. Už proto by bylo vhodné ušetřit životy zvláště profesionálních vojáků, od nichž lze předpokládat, že v obraně vlasti setrvají – ať doma nebo evakuací do aliančních jednotek. V této logice je také záhodno výcvik Aktivní zálohy směřovat namísto ochrany objektů důležitých pro chod státu (což je náplň krajských pěších rot) na záškodnictví. A podchytit tímto směrem pokud možno i civilisty, kteří mají v soukromém držení zbraně.

 
Foto: Podminování mostu a jiné záškodnické dovednosti - vhodná náplň pro AZ (zdroj: ARMY.CZ) 

Z tohoto pohledu už není tak významné, zda disponujeme moderní těžkou technikou, dostatkem maskáčů nebo zbraní ve vojenských skladech – to vše nepřítel zlikviduje v prvních hodinách náletů nebo si jen převezme jednoduše klíče po kapitulaci. Ukazuje se naopak důležité, aby bylo dost zbraní „ulito“ mezi lidmi. A politici spolu se stratégy by měli sebrat odvahu a zařadit do přípravy národa k obraně například snajperské umění či kladení nástrah.