Chovancův ústavní zákon na způsob Druhého dodatku? Puška doma je zárukou demokracie.
Pokus ze strany ministra vnitra hezký – do Nového roku vstoupil návrhem novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR, kvůli které nyní vyšilují snad všichni další ministři. Jde o jediné souvětí: „Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo za účelem ochrany životů, zdraví a majetkových hodnot a podílet se tak na zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti a ochraně územní celistvosti, svrchovanosti a demokratických základů České republiky.“
Za touto větou ještě následuje: „Podmínky a podrobnosti stanoví zákon.“ Ten zatím předložen nebyl, takže jeden by se ptal, proč kvůli tomu všichni tak vyšilují? Oproti Druhému dodatku tam přeci ani není implicitně obsaženo, že se občané ozbrojují a sdružují do milic také pro případ, aby mohli svrhnout svou tyranskou vládu (viz třeba tento článek).
Argument resortu vnitra je přitom tak jednoduchý a správný – policie nemůže být vždy a všude, takže je na místě, aby zasáhli ozbrojení občané. Na druhou stranu, to mohou dnes také, od toho je zde institut krajní nouze a nutné obrany. Ačkoli – zastřelit můžete podle něj jen někoho, kdo by jinak prokazatelně zabil vás nebo jinou osobu.
Takže si ještě jednou přečtěte, co se v návrhu ústavního zákona píše a jaké branky to může pootevřít… Protože kromě ochrany života je zde také majetek, vnitřní pořádek, bezpečnost a celistvost.
Oproti USA tu třeba nemáme princip „můj dům, můj hrad“, kdy můžete na svém pozemku víceméně legálně zastřelit cizí osobu. Není tajemstvím, že v Česku existuje silná lobby, aby to možné bylo. Já nemám nic proti, ale taky si dovedu představit, kolik by takto v prvních letech zesnulo tchýní, protože s ohledem na nevyzrálou českou mentalitu by leckdo tvrdil, že na svém pozemku může zastřelit každého, koho tam zrovna nechce.
Také tu v minulosti bylo odsouzeno docela dost osob za to, že pálily (od pistole po kuši) po zlodějích. Přitom zloděje, který drží v ruce cizí televizi, nemůže zastřelit ani policista, natož její právoplatný vlastník. A nemůžeme se tak docela divit ani ministrovi obrany, který hystericky křičí, že celistvost republiky by si tu mohli po svém vysvětlit paramilitantní skupiny typu „Čs. vojáci v záloze proti válce připravované NATO“, pročež příště po americkém konvoji místo házení vajec pálit ostrými.
A co teprve, když by si někdo začal brát na mušku třeba poslance KSČM, protože jejich ideologie – a vskutku – ohrožuje demokratické základy státu. Příkladů bychom asi našli spoustu, takže ano, ano, také protiargumenty odpůrců Chovancem navrhované změny ústavního zákona jsou jednoduché a správné. Jenže (!), ty se mají tedy týkat diskuse o praktickém provedení. A na tu tady ještě nedošlo.
Co tedy určitě správné není, je způsob, jakým se tady vede – vlastně nevede – o tak zásadním tématu veřejná diskuse. V pondělí pošle Chovanec zprávu do médií a do meziresortního připomínkovacího řízení, k čemuž dá kolegům z vlády deset dnů a veřejnosti se neptal vůbec. Co to jako má být? Hysterické reakce Stropnického, Pelikána (to je náhoda, že ANO?!) a dalších jsou tedy částečně logické. Všichni se okamžitě vrhají do svých zákopů, připraveni vést poziční válku „buď, anebo“.
Přitom je to politický střet s prominutím o hovnu, protože teď tu máme jen to jedno souvětí (a podle mě báječné). A zas na obranu Chovance je třeba dodat „no tak jej hodil na stůl.“ Energii by teď měli všichni rozumní směřovat k tvorbě textu, který vytyčí meze. Tzn. reakci nikoli na první souvětí, ale až na druhou větu: „Podmínky a podrobnosti stanoví zákon.“
Jenže, a to je na tom nejhorší, ta neochota zabývat se praktickou realizací, dost možná odráží odmítnutí „českého druhého dodatku“ jako takového. A to už je problém. Čelíme už asi rok obrovskému tlaku totalitářské EU, jejíž mnohé státy už občany odzbrojily (a de facto zotročily), jež nás patrně na jaře donutí změnit naši – skvělou – zbraňovou legislativu. Zahrnout právo na zbraň a její použití do ústavního zákona, by bylo jakousi pojistkou, protože EU nás nemůže nutit změnit náš ústavní pořádek. Všichni ti, kdo teď začali prskat, by se nad tím měli zamyslet. V opačném případě se dopustí de facto vlastizrady.
Opět zakončím citováním Orwella: „Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.“
