Fenomén Stolen Valor – stále více osob se vydává za vojáky, ačkoli jimi nikdy nebyly.
Termín Stolen Valor, česky doslovně „ukradená chrabrost“, označuje chování civilistů, více či méně vojenskou službou netknutých, kteří se prezentují jako vojáci, resp. veteráni. Na Youtube naleznete spousta videí, na kterých je někdo z tohoto podvodu usvědčil.
Zejména v USA takových případů přibývá. Motivace jejich protagonistů lze rozdělit do dvou skupin. V prvém případě jde o snahu získat nějakou výhodu, v druhém tak trochu o psychickou poruchu.
Co se prvého týče, Američané se v poslední dekádě chovají ke svým veteránům více než mile, takže kromě obligátního potřesení rukou a pronesení „Thank you for your service, sir“ je třeba v obchodě/restauraci obslouží zdarma či aspoň se slevou.
Nežádají přitom předložení vojenské knížky a spoléhají se na uniformu. Ten, kdo ji neoprávněně obléká, dělá zhruba totéž, jako by si doma vyrobil falešnou průkazku ZTP a vozil se pak hromadnou dopravou zdarma.
Podvodníci jdou někdy o krok dále a místo neoprávněného čerpání slev si třeba od cizích lidí půjčí peníze. Je mezi nimi hodně sňatkových podvodníků a stále častěji se tihle vykukové vydávají za armádní důstojníky na Facebooku, kde pak oslovují ženy, ať už tím sledují chatování se sexuálním podtextem, nebo si řekli třeba o peníze.
Zatímco klasický podvodník si oblékne uniformu, aby vzbuzoval v lidech důvěru a snáz je mohl okrást, mnoho plachých chlapců i pupkatých chlapů vydávajících se za vojáky si tak kompenzuje nízké sebevědomí. Když vyrazí vyvenčit psa v uniformě, stávají se „králi ulice“. A kdyby to nebylo k pláči, můžete se u toho v dalším videu i zasmát.
Zřejmě efektivní obranou proti „zlodějům chrabrosti“ je zveřejňování videí, na nichž jste je načapali, proto jich na YouTube pod heslem Stolen Valor najdete tolik. Ovšem v USA může jít také o federální zločin, takže není výjimkou, že je k odhalením podvodníků přivolána policie.
A to nás logicky přivádí k zamyšlení, jak je to u nás. Téma nošení uniforem nevojáky je hojně diskutováno už řadu let. Ani u nás se nesmíte vydávat za příslušníky bezpečnostních sborů a ozbrojených sil, tuzemských ani zahraničních, minimálně byste mohli být pokutováni.
Ale v praxi – před lety to potvrdil i výklad Ministerstva obrany – postačuje coby argument, že nejste zaměnitelní s pravým vojákem, pouhá skutečnost, že nesplňujete všechny výstrojní náležitosti. Jde zejména o typické insignie jako domovenka (vlaječka), jmenovka, hodnost a kovový státní znak – pakliže si je na uniformu nepřipnete, pak se to bere tak, že nosíte uniformu jako rybář, zedník apod. Je problém občana, že nezná ústrojovou kázeň a potenciálně si vás splete.
Je proto velice zajímavé ve videích z USA pozorovat, že princip je opačný. Právě skutečnost, že někdo v uniformě není řádně ustrojen, vede obvykle k jeho odhalení. Na jedné straně jsou tedy američtí občané zcela zjevně více obeznámeni s tím, jak má být voják ustrojen, takže toho falešného poznají. Na druhé straně to pro dotyčného není žádná polehčující okolnost.
Teprve teď začínám chápat, proč britští a američtí vojáci, kteří se účastní přehlídek typu Bahna a Dny NATO, vždy docela vyjeveně koukali, jak se v davu promenují kluci ve zcela věrných uniformách, českých i amerických, ke všemu se zcela věrně vypadajícími airsoftovými puškami přes ramena. Myslela jsem, že jde o ty pušky, ale to nějakého Texasana naopak vůbec neruší. Jde o ty uniformy. A jak se v nich kdo chová, třeba že popíjí alkohol.
Myslím, že náš dosavadní tolerantní postoj budeme muset přehodnotit. Ne nějakou represí, ale posilováním prestiže služebních stejnokrojů a především těch, kdo je nosí. Protože spolu s nimi nosí i obrovské závazky, včetně toho největšího – ochoty položit život.
