Je jen otázkou času, kdy drony využijí teroristé. Jakou máme protidronovou obranu?
Pracovala jsem čtyři roky na Ministerstvu obrany a nyní ve firmě zabývající se vývojem bezpilotních prostředků (Robodrone), takže na možnosti jejich zneužití jsem možná citlivější než ten, kdo s nimi přichází do styku jen prostřednictvím médií a v obchodech typu hobby a hračky. Ve skutečnosti ale i koptérky, které jedni kupují pro vlastní zábavu, mohou druzí použít jako zkázonosnou zbraň.
Zcela natvrdo – kdybych byla džihádistou plánujícím pařížské útoky, tak rozhodně nepošlu svoje druhy s výbušninami v kapsách na Stade de France hlavní branou, nýbrž o tři kilometry dál jen přibrzdím v potemnělém zákoutí, otevřu dveře auta, položím vedle něj naprogramovaný dron a nenápadně zmizím. Mašina vystoupá do sta metrů a zcela nepozorovaně se o pár minut později snese přímo před tribunu s prezidentem Hollandem, aniž by kdokoli tušil, odkud vzlétla a kdo ji vypustil...
Vlastně mi vůbec není jasné, proč teroristé zatím této technické vymoženosti nevyužili. Cena koptéry schopné nést smrtící množství výbušniny je srovnatelná s cenou AK-47 na černém trhu, bez nutnosti podstupovat její koupí jakékoli nebezpečí, rovněž bez rizika, že sebevražedný atentátník si své poslání rozmyslí a vezme zpátečku. Naprogramovat trasu vražedného dronu přitom nevyžaduje větší um, než si naplánovat trasu pěšího výletu po památkách v Google Maps.
Měsíc po útocích v Paříži jsem byla na večerní procházce kolem Pražského hradu. Co vidím - přímo v ulici V Úvozu – mě vytočilo do běla. Tři chlápci z nějaké video firmy tu právě odstartovali s DJI1000, což je dron, který by bez problémů za pouhou minutu donesl tři kila semtexu před okna prezidentské kanceláře. Oni lovili záběry Hradu a Petřína. Za tmy, bez záboru, v bezletové zóně, kasali se jen povolením k leteckým pracím od ÚCL, o nějž – doufám – brzy kvůli porušení celé série pravidel přijdou a ještě se prohnou pod tučnou pokutou.
JE TO TAK SNADNÉ.
Hradní stráž sice v posledních měsících hlásí četné případy zadržení koptérek s kamerou turistům, kteří nemají povědomí o letecké legislativě, a dokonce je nenapadne, že je-li bezletová zóna na Bílým domem, bude i nad Pražským hradem. Ale „hraďáci“ berou mašinky nejvýše chudákům, kteří je naivně zvednou do vzduchu před zraky střídajících se stráží. Je-li možné vypustit velkou mašinu 500 metrů od oken prezidenta, pak je možné ji vypustit také klidně z druhé strany petřínského kopce a za tři minuty se nepozorovaně přesunout tamtéž.
Aby to nevypadalo, že lpím jen na bezpečí hlavy našeho státu, je třeba si příklad aplikovat jinam a v dalších variantách. Poslat ampulku sarinu koptérkou o velikosti krabice od bot, rychlostí 80 km/h, můžu nad Staroměstské náměstí z libovolné lokace v okruhu pěti kilometrů, přičemž v cíli bude za čtyři minuty!
NIKDO S TÍM NIC NEUDĚLÁ…?!
Toť otázka. V současné době existuje pro detekci a „zneškodnění“ nepřátelských malých UAV několik systémů. Co se zjištění dronů týče, je možné nejvýše na desítky metrů, a sice pomocí optických a zvukových čidel. Větší bezpilotní prostředky bude schopen sofistikovaný radarový systém rozlišit od ptáků na vzdálenost stovek metrů, možná i pár kilometrů.
Pravý problém ale spočívá ve „zneškodnění“. Některé primitivnější koptéry je možné ovládnout pomocí převzetí (hacknutí) jejich řízení. To ovšem platí jen o těch, které jsou řízeny ručním ovládáním v dosahu Wi-Fi. Pokud mají trasu předem naprogramovanou, museli byste v daném místě vyrušit GPS a jemu podobné systémy – to aby se člověk skoro bál, že mu na hlavu spadne i prolétající Boeing (samozřejmě přeháním, ale to rušení zkrátka není jen tak).
Beztak to nebrání tomu, že útočník je naprogramuje, aby při ztrátě signálu pokračovaly podle posledního azimutu. V neposlední řadě není vůbec problém jejich řízení šifrovat a provozovat třeba v rámci 4G/LTE sítě. A i kdybyste nakrásně měli dohodu i s mobilním operátorem o jejím vypnutí, útočník si mohl kdekoli v okruhu 15 km umístit za pár tisíc svoji vlastní anténu.
Přitom nezapomínejte, že od detekce trvá dronu jen zlomek času dostat se k cíli. Ještě tak můžete po dronu zkusit střílet (v tom případě trénujte snipery na objekt velikosti krabice od pizzy nepravidelně kličkující – i to lze naprogramovat – rychlostí přes 50 km/h). I kdyby se nějakým zázrakem a v poslední chvíli povedlo srazit nepřátelský dron z oblohy, vůbec nic tím neřešíte, protože spadne buď přímo, nebo v bezprostřední blízkosti, svého cíle. Ať nese výbušninu nebo otravnou látku, své zhoubné poslání naplní.
Pro větší nebezpečné drony existuje ještě jedna možnost. Protože jsou nebo záhy budou zachytitelné v dostatečné vzdálenosti radarem a současně se pohybují pomaleji (do 40 km/h), v ochranných pásmech té nejstřeženější infrastruktury (jaderné elektrárny, mezinárodní letiště apod.) bude možné pokusit se je stíhat vlastními – výkonnými, silnými, rychlými – obrannými drony, které si ty šmejdy namotají do sítě a odtáhnou do předurčených bezpečných lokací.
To už je systém, na kterém dnes pracují ti, kdo to s protidronovou ochranou myslí vážně a mají na vývoj obrovské peníze. Pak může být systém připraven realistickým odhadem do dvou let. Zatím ovšem, snad s výjimkou Pentagonu a Mosadu, přistupuje většina bezpečnostních služeb k novému problému lehkovážně nebo rezignovaně.
PROSTĚ TO UDĚLÁTE.
Když budete chtít vystřílet lokál, prostě to uděláte. Když budete chtít najet dodávkou na zastávku plnou lidí, prostě to uděláte. Tudíž když budete chtít nalétnout dronem s výbušninou nebo jedem nad nějaký dav, taky to prostě uděláte... S tím se svým způsobem musíme smířit.
Dron je totiž jen stejný nosič jako osoba nebo vůz, akorát si neláme hlavu z fyzickými překážkami. Pohybuje se ve 3D. Kromě toho může být po vypuštění nezávislý na lidské vůli, odvaze anebo strachu - to ovšem víme už déle, to je přeci důvod, proč se velké drony už před dvěma dekádami ujaly v amerických a izraelských ozbrojených silách.
Takže k nějaké absolutní eliminaci rizika vlastně nemůže dojít. Je tu nicméně jedno řešení – a vlastně není pochyb o tom, že čím dříve zneužijí komerčně dostupné drony teroristé, tím dříve jej populističtí politici budou prosazovat – a sice silná regulace. Koptérky jen „na zbrojní průkaz“.
Problém je, že bránit technologickému pokroku nikdy dlouhodobě nelze. A z mnoha civilních využití už dnes víme, že tyhle chytré mašinky pomáhají, mnohdy přímo zachraňují lidské životy. Jejich užitečnost už nyní předčí rizika zneužití několikanásobně.
Takže jak s tou regulací? Představujte si to stejně jako auta – řidičáky, retardéry, airbagy, kruhové objezdy, ABS atd… Ucelený systém kombinující preventivní a restriktivní prvky, který pohyb reguluje, ale nezakazuje, je skutečným a už opravdu potřebným řešením pro všeobecnou bezpečnost = že vám nespadne na hlavu dron sousedovic dítěte.
A pokud do regulace bude patřit i osvěta (asi jako každý ví, že se nechodí a nejezdí na červenou), může částečně přispět k obraně proti teroristům – lidé by zkrátka měli o regulaci vědět a všímat si a volat policii, pokud někde letí něco, co tam nemá co pohledávat. Není zkrátka možné tolerovat na jakémkoli veřejném prostranství (sic!) sotva kilové hračky - ty vás taky můžou zabít. Až se tohle vyřeší, začnou být lidé podezřívavější a možná včas poznají dron teroristy (protože jej odliší od souseda, který létá jen na vymezeném hřišti).
PS: Slyšela jsem, že v Holandsku a Británii chtějí na "sundavání" dronů cvičit dravce. Je to idiocie a ke všemu nemorální! Jednak ti nebozí ptáci mohou utrpět velice závažné úrazy (vrtule jim utne pařáty), jednak to připomíná pokus Rudé armády vycvičit psy nosící výbušniu na svém těle pod tank. Protože je uvykli naftě místo benzinu, psi běhali pod sovětské, nikoli německé tanky. Stejně tak by cvičení ptáci časem nalétávali na drony využívané v rámci IZS. Na hlavy nebohých občanů by pak padaly drony teroristů, policistů a ještě orli.
Pozn.: Článek byl primárně napsán pro Security magazín, kde si v aktuálním čísle můžete přečíst další články zaměřené na moderní technologie, včetně dronů. Na Ozbrojeneslozky.cz vyšel článek v redakční úpravě.
