Politici si pletou smysl armády. Nahnali vojáky do Vrbětic, teď je posílají na hranice. Kde jsou ti, kdo to mají skutečně v popisu práce?
Tohle už je opravdu moc. Jistě, leckterý občan zajásá, že je armáda „konečně k něčemu dobrá“. Ve skutečnosti jde o plýtvání jejími silami – to když zastává práci pro policii či dokonce soukromou securitu, nebo by měla zastoupit Službu cizinecké policie a Celní správy. Ex-ministr obrany Vondra trefně poznamenal (pf): „Vojáci jsou cvičeni střílet, to v případě imigrantů není asi řešení, které bychom si přáli.“ Nejhorší je, že vojáky by poslal na hranice sám veterán a novopečený předseda Úsvitu Miroslav Lidinský. A současná vláda je toho schopná…
Nejprve si osvěžme bezmála rok starý příběh výbuchu muničního skladu u Vrbětic. Po všech stránkách případ pro policii. Lze samozřejmě pochopit, že na místo byli povoláni vojenští pyrotechnici – jednak síly policejních nestačily, jednak jejich vojenští kolegové přeci jen lépe znají povahu daného materiálu. Proti tomu žádná, to je vlastně ukázková situace, kdy je armáda aktivována v rámci Integrovaného záchranného systému a pomáhá jeho složkám.
Co už ale naprosto vybočilo – a dnes se ukazuje, že otevřelo Pandořinu skříňku možností zneužití armády – bylo masové nasazení vojáků kvůli střežení dané oblasti. Přestože početně je policie dvojnásobná. A vlastně by tuto práci nemusela dělat ani ona – tohle je džob pro soukromou bezpečnostní službu, logicky na útraty provozovatele areálu/pojišťovny/viníka (až se tedy konečně dopátrá).
Vojáci AČR s páskami POLICIE suplují její práci ve Vrběticích
Většina veřejnosti byla bohužel doslova zblblá tím, že areál, který používali hlavní překupníci zbraní v ČR, spadal pod Vojenský technický ústav. Ale pozor – to je samostatná právní osoba (hospodařící na svůj účet), žádná součást armády. Úplně stejné, jako když hoří třeba Unipetrol. Ale problém je i v tom, že ona nemalá část veřejnosti vůbec, bohužel, žije v přeludu, že profesionální vojáci dělají to, co ti na základní vojenské službě – tzn., že buď něco cvičí, nebo se válejí v kasárnách a čekají, až vypukne válka.
Za tento mylný dojem může snad z části historická zkušenost – nejen s povinnou vojnou jako takovou (pro většinu chlapců promarněné a pronuděné dva roky, pak rok života), ale také s tím, jak armádu používaly komunistické vlády. Třeba jako výpomoc při žních nebo na stavbách a železnicích. A pomocné technické prapory známe díky Černým baronům všichni. Je nehorázné, že někdo, kdo si je těchto historických přešlapů plně vědom, je hodlá nyní opakovat s profesionální armádou.
Ministr obrany Stropnický udělal obrovskou chybu, když souhlasil s nasazením AČR ve Vrběticích. A tento ústupek ministrovi vnitra Chovancovi se mu vrací jako bumerang. Jistě, někdo by mohl namítnout, že nasazení armády při povodních je v pořádku (to vítají i sami vojáci), přičemž mezi ostrahou muničáku či hranic to zas tak velký rozdíl není. Každý normální člověk ale musí cítit, že to rozdíl prostě je. Z mnoha důvodů…
Tak například: Lidem nejde o život. Vojáci jsou deklasováni na sekuriťáky. Jejich schopnosti a dovednosti to nijak nerozvíjí. Takový typ úkolů přísluší jiné státní ozbrojené složce, jejíž síly nejsou zdaleka vyčerpány. Tyto úkoly lze také svěřit soukromé firmě, která je výrazně levnější… Ad. toto – nasazení profesionálního vojáka je opravdu velice drahé, a to nejen pro výši platu (ta je mimochodem vyšší než u policisty, natož sekuriťáka), ale také pro náklady, které jsou do vojáka v průběhu kariéry prostřednictvím kurzů a cvičení investovány (opravdu výrazně vyšší), takže prodražují každou hodinu jeho nasazení na plnění podřadného úkolu.
Úžasně trefné je ale toto vyjádření provozovatele FB skupiny Vše o ozbrojených silách Karla Kouta: „V poslední době stále někdo volá po našich vojácích na hranicích. Ale naši vojáci sloužící v Afghánistánu, Turecku, Balkánu, Sinaji, Mali a kdoví, kde všude, podle mého na hranici vlastně dávno jsou. Myslím, že to jde vidět i takhle, ne?“ Ano, přesně tak, ostatně podobně už dříve apeloval prezident Zeman, když připomněl, že v době španělské občanské války se říkalo: „U Madridu se bojuje i za Prahu.“ A opakovaně zmínil, že je lepší islámské teroristy likvidovat na jejich území, než čekat, až se odpálí v pražském metru.
To je to, co naše armáda dělá, od čeho ji máme. Pakliže tedy nemusí bojovat doma, což doufejme, nenastane – a i proto ji máme, aby odradila potenciální nepřátele (atomovky se také vyráběly, aby se nemuseli použít). Jistě, ta naše sama o sobě nikoli, ale tím, že je v NATO. A představte si, že by ve většině zemí NATO převládl sluníčkový názor, že armády nepotřebujeme. Jak dlouho si myslíte, že by existovalo Slovensko, Polsko, Maďarsko a Česko, kdyby neměly armády a nebyly členy aliance? Známý citát říká, že když nebudeme život svoji armádu, brzy budeme živit armádu cizí.
A co se týká imigrantů – opravdu máme nějaký problém s ostrahou hranic? Ten mají okrajové státy Schengenského prostoru. Ty uvnitř jim finančně přispívají, aby to zvládly. Nezvládají? Pak budiž, ještě si lze představit, že naši vojáci budou vysláni tam – ostatně v řadě misí na vynucení a udržení míru, jichž se AČR poslední čtvrtstoletí účastnila a účastní, jde de facto také o ochranu hranic, separaci znepřátelených skupin.
Ovšem, to bychom tedy museli imigranty definovat jako nepřátele. A tohle si musí ujasnit EU. Když to budou nepřátelé, tak je nutné přesměrovat vojáky všech zemí právě na ty hranice. A ti musí mít mandát nepřátele nevpustit (tím se vracíme k narážce Saši Vondry – jaké prostředky používají vojáci ke splnění rozkazu, víme). Je ale nesmyslným plýtváním postavit vojáky (ale i celníky, policisty) na hranice, aby migranty slovně přemlouvali, ať se zase otočí a jdou. Nebo aby jim po chvíli přetlačování stejně uvolnili cestu, jako se stalo na Balkáně.
Cvičení Sahel - kdo se to valí přes závoru a co s ním vojáci udělají? (zdroj ARMY.CZ)
Je tragikomické, že se vůbec naše policie snaží nějaké imigranty pouze přecházející naše území odchytit. Jako třeba dnes, opravdu jen desítky metrů od Německa. Toho papírování, lékařských prohlídek, pak ubytování, stravování – a za pár týdnů či měsíců budou tihle lidé vyšoupnuti před bránu, aby došli na nejbližší vlak a vrátili se třeba do Maďarska. Což neudělají, za dva dny budou v Německu, někteří za tři dny ve francouzském Calais…
Ale ještě jednou zopakujme, že armáda má své místo na hranicích, pokud imigranty prohlásíme za nepřátele. To, čeho se dnes většina z nás bojí, je představa, že Evropa bude lákat a přijímat osoby s nekompatibilní kulturou a nepřátelským postojem vůči našincům tak dlouho, až rozpoutají válku za nastolení svého systému na našem území. Teprve pak bude na řadě armáda, což je ale s otazníkem, protože už může být většinově také muslimská. Nechť politici otevřou tuto otázku, namísto populistických a především zcela zcestných návrhů na vysílání vojáků k ostraze hranic.
Pod čarou:
Je to stejně žalostné jako ten Orbánův plot, který imigranti bez jakýchkoli obtíží zvednou a podlezou. Všichni víme, jak má vypadat hraniční plot - z dob železné opony, ale také z dnešní reality mezi USA a Mexikem a Izraelci a Palestinci. Z vnějšku Schengenského prostoru se měl takový bytelný plot obnovit. Hlídkovala by u něj Evropská pohraniční stráž. Když by chtěl někdo žádat o azyl, tak v zastupitelských kancelářích v uprchlických táborech na hranicích válčících států. Ty úspěšné, skutečné uprchlíky, bychom pak mohli do Evropy bezpečně přepravit. Zdá se to prosté, ale dnešní politici na to nemají koule.
Jak má vypadat plot (zdroj: FREEREPUBLIC.COM)
