Svoboda slova se změnila ve svobodu rozeštvávat lidi. Přitom Koller nebo Ortel, jde jim o to samé.
Na svůj facebook sdílím spoustu opravdu závažných témat z ranku bezpečnostní politiky, ale co zaujme lidi nejvíc? Poznámka k iniciativě „Koller bojkotuje Ortel“. Na pozadí sporů hudebních fanoušků ale odhaluji opravdu cosi temného a nebezpečného…
Hmatatelnou krizí, kterou prochází nejen česká společnost, je zhoršující se schopnost komunikace, a to v obou jejích směrech. Jako bychom ztráceli schopnost dekódovat a pochopit obsah veřejných sdělení od politiků po celebrity. A na druhé straně evidentně ztrácíme schopnost sami srozumitelně artikulovat své názory a postoje, natož je podpořit argumenty a činit tak asertivně (nikoli agresivně). Dovolte mi na to téma dvě úvahy, na konci takový hudební kvíz ;-)
Může za to „doba facebooková“?
Zkratkovité a emocionálně vyhrocené (obvykle bez příčiny) vnímání a vystupování jednoznačně umocnila sociální média, zejména facebook. To ale neznamená, že by v nás nebylo už dřív, naopak jde o „hospodismus“ s mnohasetletou tradicí, akorát že v hospodě přímá interakce umožnila si to vyříkat – někdy slovem a někdy ručně. Nespojitá online komunikace (oproti spojité v podobě rozhovoru) to neumožní.
Důsledek? V lidech neskutečně roste napětí, pocit zmaru, ukřivdění, deprivace z toho, že sdělení není interpretováno v kontextu jejich úvah (pouze jejich přáteli, kteří tento kontext znají), nýbrž pranýřováno nýmandy ze zcela jiných socio-ekonomických okruhů a světonázorů. Podle mě prostě není náhoda, jak se konkrétně česká společnost rozdělila při prezidentské volbě, ukrajinské krizi, imigrační krizi…, naopak to časově koliduje s masivním zapojením facebooku coby nové formy celospolečenské debaty. (Ostatně není náhoda, že se hluboce štěpí i jiné národy, ve stejnu dobu...)
Velmi malé procento uživatelů této sítě se naučilo správně dekódovat (cizí) nebo sami kódovat (vlastní) sdělení zaplňující jejich timeline. Velká většina, s prominutím prostých lidí, na to kapacitu mít v dohledné době nebude, protože onen revoluční skok v komunikaci vyžaduje desítky let „evoluce jejich mozků“ či aspoň mediální výchovy ve školách. Ta je mimochodem stále v plenkách a nenaučila občanstvo správně pracovat ještě ani s obsahem televizních zpráv, které jsou už toho času za zenitem.
Facebook je jakýsi katalyzátor, který urychluje a umocňuje jednak střetnutí osob z „různých světů“ („inteligence vs. dělníci“), ke kterému ve fyzickém prostoru nedocházelo a ani nadále nedochází. Dále komplikuje komunikaci a vzájemné dorozumění, protože ji činí nespojitou, ale rovněž z důvodu výše – v jedné výměně názorů spojuje lidi s různými komunikačními kódy (rozvinutý a omezený, podrobně B. Bernstein, 1971). A tak hrotí i emoce.
Zatímco stvořitel facebooku Zuckerberg předpokládá, že tento mix podpoří globální (kosmopolitní), tudíž liberální, myšlení a demokracii, jsme dosud spíše svědky pravého opaku, kdy ve společnostech roste sociální napětí a nacionalismus. Pokud zapříčiní další revoluci, co bude po demokracii? Není radno tuto komunikační a již i společenskou proměnu podceňovat.
Pokud se ohlédneme do historie, byla většina společenských revolucí (a krveprolití) přímo propojena na revoluce médií a komunikačních strategií. Vynález knihtisku vedl k růstu gramotnosti a ta k sedláckým povstáním a rozšíření protestantismu. Svým způsobem ji vděčíme za pád feudalismu, resp. zrod kapitalismu. Nástup masového tisku (dělnických novin) lze spojovat se socialistickými revolucemi. Jak využít film dostatečně ilustruje zblbnutí německého obyvatelstva pod taktovkou (svého druhu PR génia) Goebbelse. Masové rozšíření televize změnilo v USA výsledky prezidentských voleb (1960 J.F.K. vs. Nixon). Atd.
Poznámka ke kauze „Koller vs. Ortel“
David Koller, který se poslední léta poněkud více věnuje politickému aktivismu (o to méně, bohužel, produkování hudebních hitů), oznámil, že kde vystoupí kapela Ortel, tam on ne. Bezesporu tím vyděsil desítky a stovky ředitelů kulturních domů, provozovatelů vesnických sokoloven, pořadatelů hudebních festivalů.
Pokud by se k němu přidali další hudební umělci, bude situace vskutku závažná, odskáčou to všichni. Připomíná mi to sankce EU vůči Rusku, pročež sankce Ruska vůči EU... Už jen čekám, kdy třeba takový Brichta prohlásí na truc "Kde hraje Koller, tam nehraju já", pak se přidají další - taková hudební válka jako předvoj té občanské?
Pohybujeme se na poli hudebního šoubyznysu, který se od roku 1990 až dosud řídil tržními mechanismy, tedy poptávkou posluchačů. Stavět ty, kdo ji vyhodnocují a zprostředkovávají její uspokojení před volbu „když tu necháte vystoupit toho, tak tu nevystoupí tihle“, není nic jiného, než totalitní manýra!
Přitom připomeňme, že v pradávných dobách se klidně potkávaly na pódiu kapely z ultrapravicového i ultralevicového undergroundu, třeba anarchističtí Kollerovi spoluhráči Kodym a P.B.CH., s nacionalistickým Landou. Z jednoho pódia tak mohly (aspoň hypoteticky) zaznít písně s tituly Anarchija a Bílá liga.
Tehdy všechny tyto hudební interprety spojovala touha hrát svobodně, pro svobodné občany. Kam se vytratila? Nesnášenlivost, zbytečné hrocení soukromých antipatií, to se nyní spolehlivě děje v naší společnosti, také v té německé, francouzské, polské…, takže logicky i mezi těmi, kdo jsou všem na očích, třeba celebritami, politiky… S nimi se ale velké množství občanů identifikuje, právě proto je třeba klást na ně vyšší nároky, požadovat zodpovědné jednání společnost scelující, nikoli rozdělující. A to jak od Zemana, tak od Kollera!
A teď hudební kvíz…
Aby bylo jasno, já jsem (co se českého výběru týče) vyrostla na Lucii a Wanastovkách, ale souběžně poslouchala Landu, Kabát, Chinaski (přičemž jediní apolitičtí jsou ti poslední, ale možná jsem jen líná přehrát si jejich první alba). Hádejte, kdo napsal následující texty… (i bez hádání si je přečtěte, pozorně a vnímavě, ne tak, jako když na ně skáčete bezmyšlenkovitě na koncertu… teprve pak suďte):
1)
Škola je tu a všechno podělá, hlavu ti zavře, mozek rozdělá
Škola je kráva, je už taková, do fronty kripla z tebe vychová
Tady jsem - tak tady mě máš
Škola je kráva, bere mi moje práva - kouř jí dám
Tady jsem - revolucionář
Škola je kráva, bledne jí moc a sláva – dodejchává.
2)
Vylezou, když já jdu spát
berou i to, co je mý
nesmím na ně nadávat
žralo by mě svědomí
V rytmu kytar tancujou
kolem ohně skotačí
po nocích se radujou
na ně nikdo nestačí
Zpívaj písně do A dur
když jdou naší ulicí
cejtim sou jak rom a dur
jihočeský zrající.
3)
Kde je domov můj, kde mám tu svoji fabriku, již rozsekali, prodali do posledního hřebíku
Kde je domov můj, kde opilí jsou z rohlíků, kde stádo hloupých oslíků smeká kozlům zahradníkům
Kde je domov můj, kraj mlíka, medu, perníku, kde rozdávají pořadník pro vstup do nekonečníku
Tak kde je domov můj, kde lepší kaše na mlíku,
Mám jeden rodnej hnůj - Českou des publiku
Smekni, připaž, stůj - Českou des publiku
Tak svinstvo kamenuj, moji deziluzi, sladkej rodnej hnůj
Padaj hlavy, kutálí se dolů na náměstí
Tý, která tam bude první, podržíme pěsti.
4)
V zajetí předsudků, láska uvadá.
Hledáme rozdílné, namísto sjednocení.
Vlastní tíha zas na nás dopadá.
Je tolik smutných očí, v té naší zemi.
Hledajíc protivníka, stavíme barikády.
Viníme ostatní, sami tak čistí.
Asi by se tak dalo pokračovat, každopádně znalci české hudební scény mi jistě rádi vysvětlí, proč je na rozdíl od předchozích tak závadový text:
5)
V zemi křesťanů mešita stojí,
Ať mi někdo z vás na to odpoví,
Proč kostel nestaví v arabských zemích
A proč země má všude je pro smích?
Je to prokletí, cítím se v zajetí mediálních lží
A strachem o děti.
Nebudu ti lhát i ty se budeš bát
Až v burce budou stát a modlitbu svou řvát.
Výsledky kvízu:
1) Nabádání k vypálení škol – Wanastowi Vjecy
2) Kritika a zesměšňování Romů – Kabát (píseň ale pro jistotu pojmenoval Čejeni)
3) Nabádání k násilnému svrhnutí vlády – Wanastowi Vjecy
4) Bědování nad rozklížením společnosti – Landa
5) Varování před expanzí wahábistického islámu – Ortel
Jsem si jistá, že kdybych ty texty nechala podle „závadovosti“ roztřídit nějakého cizince, tak mu bude sympatický Landa a s jistým pochopením bude nahlížet na Ortel, kdežto za extremisty bude považovat Kabát a Wanastowky. Pokud chce být David Koller zásadový, měl by napsat mnohem delší black list, po kom že nevleze na pódium.
… Anebo by se měl zamyslet, zda nakonec nemá s buřiči píšícími protestsongy daleko více společného, než si přiznává. Ostatně, on se taky pokouší skládat protestsongy, jakkoli je holt nemá tak chytlavé. Důležitá je ale přeci ta pozitivní motivace, totiž burcovat lidi, aby se nechovali jak tupé stádo!
Z které strany na to kdo jde, to už je (bohužel zase) podružné. Vrátila se totiž naopak doba vyzývající k prostřídání všech na jednom pódiu - společně za svobodu a vládu práva. Otevřít takový koncert může tradičně Kubišová: Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Zloba, závist, zášt, strach a svár, ty ať pominou, ať už pominou...
