Wahhábismus a Saudská Arábie: zdroj světového terorismu a džihádu v Evropě
V jednom mají „sluníčkáři“ určitě pravdu – islám se dá praktikovat mnoha způsoby, od umírněné formy po fundamentální. Tu druhou cílevědomě, s takřka neomezenými zdroji (petrodolary), šíří všemi způsoby země, která se současně pasovala do role blízkovýchodního spojence západního světa. A ten se nezmůže na odpor…
Wahhábismus jako nejzaostalejší=nejradikálnější forma islámu
Wahhábismus (podle zakladatele směru) je státní ideologie Saudké Arábie. Učení se rovněž říká salafíje (výraz pro předky), takže se setkáváme (prakticky kdykoli se mluví o teroristech) jak s pojmem wahhábisté, tak salafisté. To jedno jest. Jde právě o onen nebezpečný islám, který usiluje o „návrat ke kořenům“, což mimo jiné znamená totální podřazenost žen, soudnictví podle práva šaría včetně jeho drakonických trestů, doslovný výklad Koránu, pochopitelně džihád.
Tento náboženský směr byl „vynalezen“ v 18. století, ovšem odkazuje k praktikám islámu z 9. století. Nenechme se zmást, že Saudská Arábie dělá drobné pokroky, jako když nedávno umožnila ženám poprvé volit a být voleny v komunálních volbách – z deseti milionů jich šlo k volbám sto tisíc, zbytek by asi dostal doma nařezáno. Stále tam například ženy nesmějí řídit auto, protože prorok Mohamed jim toto právo v 7. století nedal. To skvěle ilustruje povahu učení, jež programově odmítá jakýkoli modernizační posun.
Saudská Arábie jako diktatura a ropná velmoc
V Saudské Arábii žije asi dvacet miliónů původních obyvatel (s občanstvím) a nesmějí vyznávat jinou víru než salafismus. Ostatně ústava je zde tvořena Koránem a Sunnou. Státním zřízením je monarchie – rod Saúdů chápe státní území jako svůj soukromý majetek. K jeho ovládnutí mu ovšem dopomohla Velká Británie, která si tak na počátku 20. století vytvořila spojence proti Osmanům a zabezpečila v oblasti vliv.
Na druhou stranu, v té době šlo o řídce osídlené území osídlené nuznou a zaostalou společností. To změnil až ropný boom v 70. letech. Vládnoucí rod začal investovat do infrastruktury a ovšem také do zbrojení. Za něj vydal během osmi let přes 150 miliard dolarů. Na velkou část z nich si sáhly především Americké firmy. Spojenectví s USA se pak například promítlo do operace Pouštní štít/Bouře. A trvá dodnes.
Má to pragmatické příčiny: Saúdové mají druhé největší zásoby ropy na světě a jsou jejím největším vývozcem. To oni tak určují světové ceny ropy, včetně toho, že je podrazili, aby pomohli oslabit Rusko po jeho vpádu na Ukrajinu. Také jsou jedním z největších poskytovatelů humanitární pomoci. Takže západní státy sice čas od času kritizují, když monarchie odsoudí k trestu tisíci ran bičem nepohodlného bloggera nebo nějakou nevěrnici (=oběť znásilnění) či čarodějnici (ano, věří na ně), ale spíše to má podobu prošení o milost pro hříšníka.
Saudská Arábie jako sponzor teroristů a vývozce radikálního islámu
Saúdové se jako „správní spojenci“ pochopitelně přihlásili k mezinárodní koalici proti Islámskému státu. Otázkou ovšem je, co reálně dělají. Protože jak známo, v Sýrii se angažuje kdejaká lokální i světová velmoc ve stylu všichni proti všem - Turci bombardují Kurdy, Rusové protiasadovskou opozici a Turkmeny, sunitské státy šíitské obyvatelstvo, snad jen Američané trefují skutečně pozice IS (dá se dohledat mapa, kam které rakety padají).
O Saudské Arábii a její státní ideologii je třeba pochybovat z několika prostých důvodů. Tak zejména, její ctihodný občan, multimilionář Bin Ládin, založil Al-Káidu. Z 19 atentátníků, kteří unesli letadla v Září 2001, bylo 15 občany Saudské Arábie. Nyní podporuje Saudská Arábie frontu An-Nusrá, která s Al-Káidou spolupracuje. Už bylo zmíněno, že stát je jedním z největších přispěvatelů na mezinárodní humanitární pomoc – jenže jeho charitativní organizace také maskují podporu teroristů – analýzy EU odhadují částku vydanou tímto směrem od roku 1979 na 270 miliard korun!!!
Petroislám – to je název, který charakterizuje plíživé výboje saudskoarabského salafismu do zahraničí. Když se do Německa začali valit imigranti, nabídla Saudská Arábie jako svoji humanitární pomoc prostředky na výstavbu 200 mešit. A jako by nebylo málo, že se z takových mešit třeba v bruselské čtvrti Molenbeek rekrutují teroristé likvidující pařížské občany, tak ze stejných peněz jsou placeny už mateřské školky – jen ve Vídni je jich 150!
Co dělat se Saudskou Arábií?
Není divu, že Viliam Buchert, zástupce šéfredaktora Reflexu, natvrdo napsal: „Saúdská Arábie je spojenec Západu. Zasloužila by si spíš bombardovat.“ Má to samozřejmě dva háčky. Jedním je stále trvající závislost i těch nejvyspělejších západních ekonomik na ropě, plus mnohaleté přátelství (byznys) mezi Saúdy, USA a Británií. Druhým silná saudská armáda. Pro představu – čítá 200.000 mužů (což zase není tolik, USA mají hodně přes milion; jejich instruktoři také cvičí saudské vojáky). Saudská armáda je vybavena těmi nejmodernějšími technologiemi (nejen z USA). A v neposlední řadě, má i jiné spojence…
Na druhou stranu, bránit se vývozu wahhábismu lze. Je naprosto nezbytné neudělovat povolení k činnosti neziskovkám dotovaným Saudskou Arábií a postupně zcela utlumit provoz těch stávajících. Přísně monitorovat veškeré vzdělávací a náboženské (zde se překrývají) instituce dotované tímto způsobem, zásadně vymáhat sekularismus ve vzdělávání, soudně stíhat všechny imámy kázající myšlenky směřující k potlačení lidských práv a svobod, vyhledávat a uzavírat nelegální mešity…
A nabízí se hříšná otázka: Je dlouhodobě udržitelné, aby Evropa garantovala náboženskou svobodu (ne mezi křesťanskými vírami, nýbrž ve smyslu výluky té islámské), zatímco její „spojenec“ Saudská Arábie pojem náboženská svoboda ani nezná? Jednoho dne nám dojde, že pro zachování naší civilizace je nutné bránit se pronikání vlivů jiných, s tou naší nekompatibilních. Je známým paradoxem demokracie, že si její občané mohou svobodně zvolit totalitu – právě tímto je definována hranice demokratických práv a svobod…
