Zločinci i nepřátelská vojska u nás mohou narazit: Češi jsou po zuby ozbrojení!
Máme sice okleštěnou armádu, za to mezi obyvateli třičtvrtě miliónu střelných zbraní, a sice u tří set tisíc držitelů zbrojních průkazů. Mezi západními zeměmi vynikáme. Jestli si každý dvakrát rozmyslí, zda vmašírovat do Švýcarska, kde záložáci mají útočné pušky doma, měl by to uvážit i v našem případě. Přidejte se do řad občanů uplatňujících své právo na obranu – je to snazší a levnější, než si myslíte. Češi, vyzbrojte se!
Držení zbraně jako historické občanské právo
Ve starověkých Aténách bylo vyzbrojení se symbolem svobodného člověka. Bodejď by ne, když občanem s politickými právy byl jen ten, kdo zároveň mohl bránit polis. A to lze říci také o středověkých feudálech – vlastnit půdu znamenalo ji bránit. Měšťanstvo zase muselo být připraveno chránit hradby proti nepříteli. Tím, jak zbraň patřila ke společenskému statusu, byla vlastně vnímána i jako součást oděvu. Asi jako když vidíte myslivce v kamizole, neodmyslitelně k němu náleží puška přes rameno.
V novověku se držení zbraně jako občanské právo zakotvilo v rámci Bill of Rights při válce katolíků a protestantů v Anglii. V USA se toto zakotvilo vlivem bojů s Indiány, za nezávislost, nakonec i v občanské válce. Jižanské státy se i po porážce snažily odepřít zbraně černochům, což řešily všelijakými zákazy zbraní laciných. Snahou bylo obejít druhý dodatek ústavy: „Disciplinovaná domobrana je nezbytná pro zajištění svobodného státu, proto právo lidí držet zbraně nebudiž omezováno."
Foto: V USA opět ožívá diskuse o druhém dodatku (zdroj: PERSEPHONEMAGAZINE.COM)
Ve 20. století utrpělo smýšlení o zbraních v rukou civilistů několik tvrdých ran. V USA se zpřísňovalo po Valentýnském masakru (1934), kdy se omezily automaty, krátké pušky a brokovnice – nutná byla registrace u ministerstva financí, daň 200 dolarů (tehdy hodně peněz), sejmutí otisků prstů a doložení čistého trestního rejstříku. V roce 1968 se přitvrdilo – zbraně byly odepřeny osobám, které se psychiatricky léčily nebo byly propuštěny z armády se ztrátou cti. V Evropě se odzbrojovalo naněkolikrát – v důsledku totalitních režimů (nacisté, komunisté), ovšem také v důsledku budování států blahobytu na západě s jejich sebevražedným humanismem.
Česká republika je ostrovem svobody
Za První republiky mohli českoslovenští občané vlastnit zbraň, ale kritéria pro její použití byla jasnější než dnes. Než jste ji směli použít k obraně, byli jste povinni pokusit se ze svízelné situace utéct. A hodnocena byla také proporcionalita – žádné střílení na útočníka s holýma rukama. Dnes jsou nutná obrana a krajní nouze definovány vágně, posuzování je na soudcích nemajících objektivní zkušenost. Přesto patříme k nejliberálnějším zemím, co se týče držení zbraně (nikoli už jejího užití).
V takovém Japonsku je na celou zemi limit padesáti povolení k nošení zbraně. V Německu dokládáte kdeco a hraje roli i vaše pověst v sousedství. V Británii třeba jako myslivec doložíte, že máte kde vyrážet na lov a podle toho, co vám v revíru běhá, vám úřady určí konkrétní vhodnou zbraň. Absurditou opakující se ve více státech je povinnost prokázat, že jste již v ohrožení (třeba že vám někdo vyhrožuje), teprve pak vám povolí pistoli. Kdežto v Česku stačí potvrzení od doktora, čistý trestní rejstřík a složení zkoušky.
USA jsou liberálnější jen v něčem. Je tam totiž více podmínek pro získání zbraně. Když byl někdo trestán, třeba i za nedbalostní trestný čin, má doživotně smůlu. U nás stačí po odpykání trestu počkat po stanovenou lhůtu. Na druhou stranu ve Státech se registrují střelci, nikoli zbraně. Můžete klidně svoji pistoli někomu přeprodat nebo darovat, pouze vám pak nesmí prokázat, že jste věděli, že šlo o zločince. U nás je systém vyvážený – známi jsou držitelé zbraní i jejich zbraně (tedy pokud nejednáte ilegálně).
Pořídit si zbrojní průkaz je snadnější, než jste si mysleli
První, co musíte splňovat, je věk. Pro skupiny zbraní se liší (18 či 21 let, existují výjimky od 15 a 16 let). Druhé, co je třeba splnit, je zdravotní způsobilost. Tu posoudí za pár stovek váš praktický lékař. Vylučuje vás epilepsie, silná slabozrakost, nedoslýchavost či porucha rovnováhy nebo špatná hybnost horních končetin... Na psychotesty za cca dva tisíce byste museli jen v případě, že bude mít obvoďák pochybnosti o vašem duševním zdraví.
Foto: Zbrojní průkaz lze pořídit snadněji, než jste mysleli (zdroj: STRELNICEBOIS.CZ)
Důležitá je dále trestní bezúhonnost (pokud jste byli trestáni, jsou stanoveny doby, po něž nemůžete získat zbrojní průkaz). A pozor – také se sleduje spolehlivost. Zbraň si nepořídí prokázaný alkoholik či narkoman, jakož ani přestupce v oblastech, které se nějak týkají užívání zbraní apod. Pokud s tím nemáte problém, zbývá jen složit zkoušku.
Nemusíte mít nastříleno jako naježděno v autoškole. Ale protože jistě nebudete skládat zkoušku se zbraní prvně v ruce, vyrazí s vámi na střelnici třeba zkušený dobrovolník a vy zaplatíte jen vstup a náboje. Za přezkoušení dáte asi patnáct set. Teoreticky prokážete znalost zákonů, předpisů, první pomoci, zbraní a střeliva. Prakticky ukážete, že se zbraní manipulujete bezpečně a trefíte terč na deset metrů.
Nakonec vás čeká ještě poplatek – sedmistovka za každou skupinu. A – sběratelství, B – sport, C – lov, D – výkon povolání, E – sebeobrana, F – pyrotechnický průzkum. Když už do toho jednou jdete, vyplatí se udělat si A, B, C, E. A možná i D, ale tam pak nesmíte zapomenout doložit zdravotní způsobilost každých pět namísto deseti let jako u ostatních skupin. Všeho všudy se ke zbrojnímu průkazu dopracujete už za dva tisíce, v širším rozsahu čtyři tisíce korun. Samotnou první pistoli pak pořídíte za šest tisíc. Všechno, co potřebujete vědět, najdete na webu www.zbranekvalitne.cz a nezapomeňte se klidně ještě před zařizováním zbrojního průkazu přihlásit za tři stovky ročně do Sdružení na ochranu práv majitelů zbraní www.gunlex.cz – získáte tak přístup na semináře, levnou účast na závodech LOS – Lidová obranná střelba, v případě nouze také právní poradenství a zastání.
Proč vás ženeme do držení zbraní?
Neženeme, vy jste ale dost možná právě zjistili, že to není nic nedosažitelného – jak po stránce formální, tak finanční. A že je to vaše právo, které má společensko-historické opodstatnění. Položte si ale otázku, k čemu zbraň potřebujete. Pomiňme nyní hobby (sport, lov, sběratelství).
Foto: Je dobré mít zbraň, když tenhle Mohamedánek už ji má (zdroj CATHOLIG.ORG)
Chcete zbraň pro vlastní obranyschopnost? Pak uvažte, že aby to mělo smysl, musíte jí nosit u sebe. Nejlépe s nábojem v komoře. S neustálou zodpovědností, že vám ji nikdo nevezme. S neustálým vědomím, že jste připraveni ji tasit.
Video: Záběry ze závodů Lidové obranné střelby (zdroj YOUTUBE JURA1CZE) / YouTube
Většina situací, kdy zbraň vytáhnete z pouzdra, končí jako win-win. Obě strany na tom vydělají – vy odstrašíte toho, kdo vás chtěl napadnout, on odkráčí a neumře. Ta situace nikdy nemusí nastat, ale když už přijde, máte šanci ji takto řešit. Pepřový sprej nebo teleskopický obušek nestačí jen tasit. Když proti vám bude stát náboženský fanatik, blázen nebo zfetovaný magor, budete s velkou pravděpodobností muset zmáčknout spoušť. A nést následky v podobě psychicky vyčerpávajícího vyšetřování i vlastních pochybností.
V případě ozbrojeného konfliktu (a ten se podle zasvěcených zdá nevyhnutelný) pak budete stát před volbou – odevzdat zbraň okupantům, darovat partyzánům, nebo se přímo zapojit od odboje. Není skvělé, mít tak široký výběr? Myslete na budoucnost... (Mohl by vás zajímat také tento článek.)
