Hasič musí být psychicky odolný, říká jejich šéf generál Vlček
Generální ředitel Hasičského záchranného sboru generál Vladimír Vlček v našem rozhovoru reflektuje loňský požáru v Českém Švýcarsku, kde se prostřídalo 6000 hasičů. Vrací se k zapojení hasičů do zvládnutí uprchlické vlny a covidové pandemie. Upozorňuje, že u třetiny ze 170 tisíc mimořádných událostí v roce 2022 zasahovali dobrovolní hasiči. A kromě rozboru všech těch pohrom, z nichž nás hasiči v poslední době vytáhli, odpovídá i na osobní otázky.
Bylo v roce 2022 nejrozsáhlejším zásahem HZS hašení ohně na území Národního parku České Švýcarsko? A čím byl tento zásah specifický?
Požár v Českém Švýcarsku byl nejrozsáhlejším požárem svého druhu v historii HZS ČR. Na zdolání požáru jsme nasadili během třech týdnů více než 6 000 hasičů a 400 kusů techniky. Poprvé v historii jsme povolali v rámci Mechanismu Civilní ochrany EU velkoobjemová letadla na hašení. Specifický byl tento požár z mnoha důvodů. V prvé řadě se jednalo o zásah ve velmi nepřístupném terénu. Hořelo ve skalních masivech nad Hřenskem, v soutěskách nebo pod Pravčickou bránou. Zásah nám komplikoval silný vítr a velké množství suchého dřeva, které nebylo z národního parku průběžně odklízeno, a také nařezané stromy. Navíc jsme se po celou dobu zásahu potýkali s velkým množstvím ohnisek požáru. Požár se podařilo uhasit po 21 dnech, a to i díky mezinárodní pomoci Slovenska, Polska, Itálie, Švédska a SRN. Velmi důležitou roli při leteckém hašení sehrála Letecká služba PČR a také AČR. Jako pozitivum vnímám obrovské nasazení všech zasahujících složek, výbornou spolupráci s místní samosprávou a také to, že nikdo nepřišel o život. Všechny složky IZS spolupracovaly na velmi dobré úrovni.
Jak bychom se měli chovat a co bychom měli dělat, aby se podobná neštěstí neopakovala? Jaké „lesson learned“ si z této události vzali hasiči?
V analýze, kterou jsme vypracovali po zásahu, jsme poukázali na mezery v oblasti prevence a legislativy. Z pohledu HZS ČR je důležité, zda je v místě bezzásahové území, což jsou lesy ponechané samovolnému vývoji. Dalším rozhodujícím faktorem je přístup na místo zásahu, důležité tedy je, jaké jsou přístupové komunikace, jaká technika se do oblasti dostane. Dále potřebujeme vhodné a dostatečně rozmístěné zdroje vody pro hašení a v neposlední řadě musí být oblast rozdělena takzvanými protipožárními pásy. To jsou vykácené části, které mají za cíl zastavit šíření požáru. Zásah ukázal i na nutnost změny legislativy. Les anebo bezzásahové území nebyly doposud klasifikovány jako místa s vysokým požárním nebezpečím. Ze zkušenosti v Hřensku jednoznačně vyplývá, že i v těchto místech takové nebezpečí hrozí. Pak je to celá řada dalších poznatků, jako je aktualizace koncepce leteckého hašení, nasazení speciální techniky, využívány byly například čtyřkolky a neocenitelným pomocníkem byly drony, ale mimo jiné je to i systém včasné detekce požáru.
Jaké další významné či neobvyklé zásahy v roce 2022 hasiči řešili?
Poslední roky obecně ukazují, že hasiči jsou složkou IZS, která řeší velice širokou škálu mimořádných událostí, jež by se na první pohled mohly zdát, že do naší kompetence vůbec nespadají. Samozřejmě, že máme za sebou zásahy u jiných velkých požárů, jako byl například požár skladovacích hal na Mladoboleslavsku, jehož škoda se vyšplhala na 3 miliardy korun. Nicméně řadu dalších úkolů před nás klade nejen příroda, ale i doba. A to jsou kupříkladu i události související s Ruskou agresí na Ukrajině.
Hasiči se v roce 2022 také zapojili do řešení uprchlické a migrační krize, jak konkrétně to učinili, v čem byl jejich hlavní přínos?
Troufnu si říct, že HZS ČR byl jednou z klíčových složek této krize. Zvládání migračních vln patří mezi ty činnosti, na něž jsou zpracovány takzvané typové plány, které se pravidelně procvičují i s dalšími složkami IZS. Nicméně uprchlická vlna z Ukrajiny byla něco úplně nového, a to jak počtem a složením příchozích, jakož i rychlostí pohybu uprchlíků. Do této doby byly naše krizové plány dimenzovány na příliv maximálně 5 000 migrantů měsíčně. V souvislosti s krizí na Ukrajině jsme se museli postarat až o 17 000 osob denně, které se k nám dostávaly všemi dostupnými dopravními prostředky. Hned v prvních dnech po začátku války jsme tedy museli nastavit systém pro zvládání takovéhoto počtu, přičemž jsme vycházeli ze standardních krizových procesů. Byl zřízen systém KACPU (Krajské asistenční centrum pomoci) a NACPU (Národní asistenční centrum pomoci). V praxi to znamenalo, že lidé, kteří k nám přišli z Ukrajiny, se dokázali na jednom místě registrovat nejen k pobytu, ale vyřešit zároveň vše potřebné jak s Policií ČR, tak s Odborem azylové a migrační politiky MV ČR, a získat případně také ubytování, zdravotní pojištění, dokonce i výplatu první dávky. Díky tomu Česko bez zásadních komplikací dokázalo pomoci více než 500 000 uprchlíků, jež se v ČR primárně registrovali k dočasné ochraně.
Hasiči se v letech 2020-2021 podíleli na zvládání krize související s covidem, vracíte se k tomu, vedlo to či ještě povede ke změně některých postupů, odborné přípravy a podobně?
Krize související s pandemií Covid-19 byla jistě velmi náročnou mimořádnou událostí, které musel HZS ČR čelit. Ukázalo se, že musíme být v mnoha oblastech flexibilní. Jednalo se o pandemii nevídaného rozsahu. Museli jsme se zaměřit na vlastní vnitřní odolnost, tedy počítat s tím, že i hasiči mohou onemocnět, a zajistit tak akceschopnost sboru. Zaváděli jsme například specifický režim na stanicích a operačních střediscích. Dále se nám akumulovala rizika. Během pandemie jsme řešili další velké události jako povodně, velké požáry nebo dopravní nehody. To jsou samy o sobě náročné zásahy a Covid-19 a s ním spojená opatření nám to ještě víc komplikovala. Na druhou stranu se ukázalo, že hasiči ve spolupráci s kraji a městy dokázali distribuovat ochranné prostředky, provádět desinfekci v širokém rozsahu, ale také i distribuovat vakcíny. Bezesporu se ukázala výhoda toho, že v rámci HZS ČR máme zdravotníky, a ti dokáží účinně pomoci, takže to je mimo jiné něco, na čem bychom do budoucna také chtěli stavět.
Když se ohlédneme za tím, že hasiči jsou voláni na covid, pro uprchlíky, nedělá si česká exekutiva s prominutím z HZS holku pro všechno?
Takto bych to určitě nenazval, vždy je vše potřeba vidět v širším kontextu. V tuto chvíli není jiná složka IZS, která by byla schopna tak rychle a s potřebnou technikou a zkušenostmi reagovat jako hasiči na situace, které jsme si doteď nedokázali ani představit, že nastanou. Plošným pokrytím zabezpečujeme výjezd hasičů do několika minut z 248 stanic po celé České republice. Kromě toho máme na třech místech dislokovaný Záchranný útvar HZS ČR, což je speciální útvar s těžkou a speciální technikou, který zasahuje při událostech velkého rozsahu nebo specifických zásazích. A oporu nemáme jen v lidech a technice, ale také v legislativě, která definuje tzv. „mimořádný úkol“.
Zákon prakticky říká, že HZS ČR plní mimořádně i úkoly, jejichž splnění je nezbytné v zájmu ochrany života nebo zdraví obyvatel, životního prostředí, zvířat nebo majetku, pokud toto plnění nenáleží jinému orgánu veřejné správy nebo plnění takového úkolu orgánem veřejné správy není za daných podmínek možné a tento orgán o takové plnění požádá. Některé činnosti, trvající v dlouhodobějším horizontu, by bylo možné předat jiné složce, ale na druhou stranu není důvod měnit něco, co funguje. A já jsem rád, že právě tyto události opět připomněly, že hasiči je zvládnou a občané se na nás mohou maximálně spolehnout.
V současnosti slouží u HZS kolem 10 a půl tisíc členů HZS a pak je u HZS ještě přes tisíc pracovních míst, co je to typicky za pozice, že tito lidé nespadají pod služební zákon? Takže v HZS působí celkově něco pod 11 tisíc osob, je to dostačující počet, či by HZS potřeboval početně posílit?
Personální situace sboru se od roku 2001 dlouhodobě neřešila. Změna nastala až před třemi lety, kdy se počty hasičů ve výjezdu začaly navyšovat o 150 ročně. V loňském roce jsme přesvědčili vládu, že potřebujeme během pěti let nabrat 1 500 hasičů. V současné době máme 10850 příslušníků a 1037 občanských zaměstnanců, což je bezmála 12 tisíc osob. Po dokončení náborů v následujících třech letech se již dostaneme na adekvátní počty. S jejich nabíráním by problém být neměl. Zájem o práci u hasičů určitě stále je. Oproti ostatním bezpečnostním sborům máme určitou výhodu, protože neděláme represi vůči občanům a máme velké zázemí právě v dobrovolných hasičích a jim přidružených spolcích.
Kde ještě stále vnímám dluh, jsou zaměstnanci, tedy profese ekonomické, právní, personální nebo IT. Platové nůžky mezi nimi a hasiči ve služebním poměru se velmi rozevřely a my je potřebujeme podpořit. Bez zázemí, které pro hasiče v první linii vytvářejí, nemůže sbor řádně fungovat.
Jaké pořádáte akce v rámci preventivně výchovné činnosti, jak pro děti a dorost pořádáte, tak cílící na dospělou populaci, popřípadě na vzdělávání pedagogů? Jsou znalosti české veřejnosti, zejména pro zvládání různých krizových situací, dostatečné?
HZS ČR pořádá každoročně celou řadu preventivně výchovných akcí jak pro děti a mládež, tak pro dospělou populaci. Přípravu obyvatelstva stavíme zejména na vzdělávání ve školách, které podporujeme projekty a programy v rámci vzdělávacího procesu i v mimoškolních aktivitách. Stejnou měrou se věnujeme i dospělé populaci jak v produktivním věku, tak seniorům.
K podpoře výuky ve školách organizujeme akreditované kurzy pro pedagogy. Ze zajímavých akcí lze zmínit například pohybově vědomostní soutěže, návštěvy hasičských stanic, besedy či přednášky, akce pro veřejnost typu Den požární bezpečnosti či Den s IZS. Trendem poslední doby se jeví učení osobní zkušeností, tedy zážitkové vzdělávání, kde se jednotlivec na jednom místě může seznámit s různými druhy nebezpečí a s jejich zvládáním. V ČR je takovéto zařízení v Karlovarském kraji s názvem Svět záchranářů - centrum zdraví a bezpečí a další by měly postupně vznikat i v jiných krajích. V případě dotazu na znalosti obyvatelstva nelze v tuto chvíli jednoznačně odpovědět. V důsledku lepšího zacílení vzdělávacích akcí pro veřejnost připravuje HZS ČR plošné šetření znalostí obyvatelstva v otázkách prevence a řešení mimořádných událostí.
Jaké největší novinky čekají HZS v roce 2023? Ať jde o organizační změny, pořizování moderní techniky a další?
Rok 2023 před nás klade mnoho významných výzev. Ať už se jedná o schválení Strategie rozvoje HZS ČR do roku 2028, novelizaci vyhlášek v návaznosti na zákon o požární ochraně a zákon o HZS, novelizaci krizové legislativy či podporu zřizovatelům JSDHO v oblasti obnovy techniky a zajištění akceschopnosti anebo obnovu techniky formou realizace významných veřejných zakázek.
V návaznosti na Vaše předcházející dotazy bych zde ale vyzdvihl jedno důležité konkrétní téma, a tím je změna služby leteckého hašení. S rostoucím počtem požárů a jejich narůstající plochou v přírodě se tato systémová změna přímo nabízí. V současné době je schvalována koncepce Letecké služby PČR, která mimo jiné řeší i tuto problematiku. Letecké prostředky (letadla Antonov An-2) využívané v minulosti cestou Letecké hasičské služby se ukázaly při požáru v Hřensku jako nevyhovující. Mimo jiné i proto, že mají malou kapacitu vody. Při požáru v Hřensku byly použity letouny typu Canadair CL-415 a jejich pomoc byla opravdu významná. Ovšem nutno říct, že v tomto případě bylo velkým štěstím, že se v dobré doletové vzdálenosti nacházela vodní plocha, ze které mohly letouny vodu nabírat za letu. Takových ploch na území ČR mnoho není. Tato technika navíc potřebuje větší plochu pro vzlet a přistání.
Pro letecké hašení požárů v České republice považujeme tedy za nejvhodnější techniku vrtulníky, které by měly být schopny mít hasící schopnost minimálně 3 tisíce litrů vody, což je i v souladu s požadavky EU, která takovýto systém podporuje i finančně. S ohledem na zajištění nepřetržité připravenosti na letecké hašení nejen v rámci ČR, ale i v okolních zemích, se jeví jako optimální pořízení 6 vrtulníků.
Je pravda, že si HZS vytyčil jako jeden z cílů pro rok 2023 motivovat občany, aby se zapojili do aktivní činnosti v rámci sborů dobrovolných hasičů obcí? Upadá tato tradice? Jak se vůbec daří koordinaci HZS a SDH, jaký význam pro HZS mají lokální SDH? Jak jinak může veřejnost pomáhat HZS?
Dobrovolní hasiči patří mezi tradiční spolky, které působí téměř v každé obci v naší republice. Velmi důležitý je jejich podíl na společenském a kulturním životě v dané obci. Kroužky mladých hasičů často bývají jedinou organizovanou mimoškolní činností. Nezastupitelnou činnost mají dobrovolní hasiči organizovaní v JSDHO, kteří představují významnou pomoc našim jednotkám profesionálních hasičů při zásazích. Význam dobrovolných hasičů dokazují i statistiky jejich činnosti u mimořádných událostí. V loňském roce celkový počet mimořádných událostí přesáhl 170 tisíc. U jedné třetiny zasahovaly právě jednotky sborů dobrovolných hasičů obcí. Největší zásluhu pak mají při požárech, u kterých s námi zasahují v 90 procentech.
Rádi bychom nalezli cestu, jak motivovat lidi, aby se přidali do jednotek SDH obcí. Za důležitější ale považujeme motivaci zaměstnavatelů, aby členy jednotek zaměstnávali a aby jim, byť nepřímo, nebránili ve výjezdu v rámci pracovní doby.
Ještě mi dovolte položit Vám i pár osobních otázek. Jak jste se vlastně Vy sám stal hasičem? Byl to už Váš dětský sen?
Možná Vás zklamu, ale dětský sen to pro mne nebyl. Jako kluci jsme si hrávali na četníky a zloděje. K povolání hasiče jsem neměl žádný vztah ještě ani na střední škole. U nás v rodině, pokud vím, hasičem nikdo nebyl. V mém případě tomu napomohla více náhoda a momentální situace. Nikdy jsem toho ale nelitoval, vždy mi práce byla posláním i koníčkem a celoživotně mě hasičská profese naplňuje.
Vaše kariéra začínala ve Zlíně, pokračovala v Ostravě a teď jste v Praze – jak se v hlavním městě cítíte a jak zvládala stěhování rodina?
Jsem velký patriot Ostravy a Moravskoslezského kraje. Bohužel ale trávím většinu času mimo domov. Rodině se snažím vykompenzovat zázemí, které mi vytváří, jak jen můžu. Moje manželka i celá rodina mě podporují, plně respektují a chápou moji práci. Jedině tak ji mohu dělat na maximum, což si moje pozice žádá.
Účastnil jste se několika zahraničních humanitárních misí – v Japonsku, Jordánsku, Namíbii, Tádžikistánu – co jste si z nich odnesl za zkušenosti? Byl to větší nápor na psychiku než běžné hasičské zásahy v Česku? A jak to vůbec hasiči dělají, že ustojí vidět tolik neštěstí?
Každá mise byla diametrálně odlišná. Za tu nejtěžší jednoznačně považuji tu po mimořádné události v Japonsku, ve Fukušimě. Po zemětřesení, tsunami a následné jaderné katastrofě v tamní elektrárně šlo o co nejrychlejší distribuci materiální a humanitární pomoci obyvatelstvu.
Každá mise vždy přináší spoustu nových výzev, mnohokrát jsem si musel sáhnout na dno. Nejen fyzicky, ale i z pohledu splnění cíle mise a našeho humanitárního úkolu.
Všichni hasiči musí mít osobnostní předpoklady jisté úrovně psychické odolnosti. Podle toho i zájemce do svých řad vybíráme. Dále v rámci sboru klademe velký důraz na prevenci. Na každém kraji máme psychologickou službu, která hasiče provází po celou dobu jejich kariéry. A pokud nastane náročná situace, je všem příslušníkům, občanským zaměstnancům a případně i jejich rodinám poskytnutá psychologické péče – individuální nebo kolektivní.
Pro každého hasiče je důležité, aby byl spokojený v práci, rodinném životě, a byl zdravý, vše musí být dokonale vyvážené. Bez podpory rodiny a zázemí se naše práce dělá těžko. Nároky jsou obrovské, na fyzickou kondici i na psychiku, pro nás, i naše nejbližší.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Archiv HZS
