Historie a vývoj Aktivní zálohy (1): 1999-2002
Na základě zájmu některých občanských sdružení s určitým stupněm vojenského zaměření (zejména kluby vojenské historie, kluby vojáků v záloze, branné kluby, veteránské organizace atd.) vznikla v době, kdy již na běžná vojenská cvičení nebyli vojáci v záloze povoláváni z důvodu odporu velké části veřejnosti v sílícím tlaku na zrušení povinné vojenské služby a tenčících se finančních prostředků resortu obrany, myšlenka tzv. dobrovolných vojenských cvičení.
Foto: Dobrovolné vojenské cvičení u VP v roce 2001
Tehdejší územní (dříve okresní) vojenské správy mívaly zkušenost s povoláváním vojáků v záloze v 90. letech 20. století takovou, že velké množství „záložáků", povolaných (povinně) na cvičení, se snažilo tomuto cvičení vyhýbat, ať již zajištěním zásahu zaměstnavatele, či „náhlých nemocí", případně „krizovou finanční situací" v rodině atd.
Myšlenka dobrovolných cvičení spočívala v tom, že by byli povoláváni na cvičení pouze ti vojáci v záloze (tzn. vojáci, kteří absolvovali základní vojenskou službu, případně bývalí vojáci z povolání), kteří by chtěli cvičit dobrovolně a se zájmem. Jednalo se o zlom v chápání a vnímání otázky vojenských cvičení pro vojáky v záloze. Tito lidé se hlásili na vojenské cvičení dobrovolně a dožadovali se výcviku – pro vojenské správy tehdy víceméně nevídaná věc.
Po několika jednáních, která proběhla mezi zástupci AČR a zástupci zmíněných občanských sdružení, vydal v roce 1999 tehdejší náčelník Generálního štábu (dále NGŠ) generál Šedivý rozkaz k povolání těchto dobrovolníků na první dobrovolná vojenská cvičení. Tito dobrovolníci byli povoláváni ve skupinách podle příslušných vojenských odborností – buď do těch odborností, které získali během své ZVS, nebo v rámci přecvičení i na vojenskou odbornost, o kterou měli zájem. Jednalo se o desítky aktivně cvičících dobrovolníků, kteří však tehdy ještě netvořili ucelené jednotky a vždy na každém cvičení (u různých útvarů, podle jejich zájmu či možností AČR) byli určováni na potřebné funkce po dobu cvičení1.
Foto: Dobrovolné vojenské cvičení u VP v roce 2001
Historicky první dobrovolné cvičení tak absolvovali dobrovolníci (sdružení většinou kolem Vojenského muzea na demarkační linii Rokycany a dalších organizací) u vojenského útvaru ve Strašicích v září 1999. I přes počáteční pochybnosti a nedůvěru vojenských orgánů ve funkčnost tohoto systému povolávání nakonec výsledky předčily očekávání. Dobrovolníci nastupovali na cvičení řádně a v určené termíny a k obsahu cvičení přistupovali velmi aktivně a s vlastní iniciativou. Tito dobrovolníci tak dali i základ k pozdějšímu vzniku přímo stálých a ucelených jednotek Aktivních záloh.
Jedním z útvarů cvičících tyto dobrovolníky byla tehdy také 1. výcviková a mobilizační základna územní obrany v Litoměřicích3. Tato základna následně cvičila všechny odbornosti strážních jednotek až do jejího pozdějšího zrušení v prosinci 2003. Během podzimu 2000 se zde začala také formovat ze cvičících dobrovolníků 1. pěší rota dobrovolníků, jejíž jádro tvořilo 34 příslušníků 1. pěší čety a průzkumného družstva, která ale byla následně bohužel zrušena.
Po těchto prvních zkušenostech se na přelomu tisíciletí při jednáních NGŠ gen. Šedivého se zástupci dobrovolníků, tehdy především Jiřím Kuncem, Františkem Kochem a Václavem Marhoulem, zrodila myšlenka vytvořit přímo předurčené a ucelené jednotky z dobrovolníků v záloze s tím, že v rámci těchto jednotek budou mít jejich příslušníci již stálé tabulkové zařazení. Tyto jednotky pak měly být cvičeny pro plnění úkolů ve spolupráci s ostatními jednotkami AČR a svou připravenost si zvyšovat formou pravidelných cvičení.
Foto: Jedna z prvních ramenních nášivek příslušníků AZD
Byl brán právě příklad z minulosti a tradic naší armády, kdy v tomto duchu byl následně přijat i název „Aktivní zálohy dobrovolné" (AZD). Nebylo lehké toto rozhodnutí prosadit, protože existovala jak různá legislativní omezení (jaký bude status těchto vojáků, apod.), tak i stále přetrvávající nedůvěra některých vysokých vojenských představitelů ve funkčnost tohoto modelu existence záloh armády. Nakonec experimentálně byla u 22. mechanizovaného praporu ve Strašicích zformována 1. mechanizovaná rota.
Velením byl pověřen oficiálně tehdy nadporučík Marhoul, nicméně rotu fakticky řídilo velení útvaru. Jednalo se o jednotku složenou plně z dobrovolníků, spolupracujících s Vojenským muzeem na demarkační linii Rokycany, z klubu CI-5 a Klubu vojenské techniky Brdy. Každý příslušník jednotky měl
již své stálé funkční zařazení, na kterém se zdokonaloval během cvičení ve své odbornosti a plnil zadané úkoly v rámci jednotky, která tak existovala dále, i po cvičení.
První cvičení této mechanizované roty se odehrálo 6. – 10. 11. 2000 ve VVP Boletice. Na následném slavnostním nástupu ke Dni veteránů dne 11. 11. 2000 na Vítkově v Praze, který byl spojen se slavnostní přísahou jednotky, a byl zahájen v 11 hodin a 11 minut, v návaznosti na památku ukončení I. světové války, obdržela tato 1. mechanizovaná rota od Československé obce legionářské čestný název „Československých legií", na základě pokračování ve statusu dobrovolnosti. To bylo i oficiálním potvrzením v navázání na vojenské tradice čs. legií z let 1914-1920, které byly tehdy tvořeny rovněž dobrovolníky.
Foto: Jedna z prvních nášivek AZ
Ve dnech mimo vojenská cvičení probíhala především na úrovni velitelského sboru organizační příprava. Příslušníci jednotky se v době mimo vojenská cvičení věnovali (tak jako i dnes v AZ) běžně svým civilním povoláním. Skupinka příslušníků jednotky se účastnila, nejprve víceméně na „vlastní pěst" s nabídkou účasti v roli opozičních sil, později již i na vyžádání, příprav několika kontingentů AČR do zahraničních misí na Balkáně, což obohacovalo přípravu těchto jednotlivců a bylo vedením daných kontingentů pozitivně hodnoceno.
Poznámka autora: "Když jsem byl vyzván ke zpracování historie a vývoje Aktivní zálohy, v níž sloužím 11 let, tak jsem vše začal zpracovávat podle toho, jak jsem to zažil, co jsem si zapamatoval, a co jsem se případně dozvěděl od některých kolegů z centra dění. Tento materiál si v žádném případě tedy neosobuje právo být zcela objektivním a úplným zpracováním tématu, i když se k tomu snaží přibližovat. Děkuji za pochopení. Autor."
Hlavní použité prameny:
- Archiv autora
- Archiv Asociace záložních brigád, o.s.
- Archiv mjr. Ing. Líbezného Arnošta
- Archiv kpt. Ing. Mojžíše Milana
- Archiv kpt. Mgr. Trávníčka Františka
- Ministerstvo obrany České republiky. Ministerstvo obrany : České republiky [online]. 2004 [cit. 2008-01-15]. Dostupný z WWW: <www.army.cz>.
- PAJER, Jaroslav. Historie aktivní zálohy v datech. Nepublikováno, studijní materiál.
- VLČEK, Bohuslav. Aktivní záloha ozbrojených sil České republiky. Vojenské rozhledy. 2007, roč. 2007, č. 4, s. 67-73.
