Armáda poptává letoun se 14 až 19 místy. Jak mohl tendr vyhrát třináctimístný stroj?
Koupit olétaný korporátní tryskový letoun jako náhradu za starý Challenger v armádní dopravní letce se ministerstvo obrany snaží od podzimu. Patrně těsně před podpisem smlouvy s prostředníkem – firmou Omnipol – přinesly Lidovky.cz dva články, v nichž varují, že pravý vlastník vybraného letounu není znám. Pohled do registrů ale přináší zásadnější informaci – nesplňuje podmínku na minimální přepravní kapacitu.
Připomeňme, že dosud ze Kbel startuje Challenger CL-601, dvoumotorový proudový dopravní letoun určený k letům na dlouhé vzdálenosti. Je určený pro přepravu méně početných vládních delegací. Poslední roky je však poměrně poruchový, takže ministerstvo obrany poptávalo nový.
S ohledem na možnosti rozpočtu se nabízela pouze možnost koupit olétaný korporátní tryskáč. Jde o kategorii letounů, které si jinak pořizují velmi bohatí lidé – celebrity, šejkové, majitelé globálních firem. Lze usuzovat, že se o letoun dobře starali (protože v něm sami létali), avšak nelze čekat, že se sami budou hlásit do výběrového řízení ministerstva obrany. Šance se logicky ujali tzv. prostředníci.
Novinář Martin Shabu ve svém prvním článku kritizuje, že se tak zakázka prodraží: „Pikantní na tom přitom je, že armádní zakázka na byznysjet probíhá přes zprostředkovatelskou společnost.“ Ve skutečnosti to dost dobře nelze udělat jinak. Navíc, součástí zakázky je i přeškolení pilotů a dvouletý servis, takže sami vlastníci se hlásit nemohou, naopak jen firmy operující v letectví – schopné nejen koupit letoun z druhé ruky, ale právě zajistit i další služby. Co je zajímavější, že Shabu vyhledal vítězný letoun a upozornil, že byl provozován v Moskvě.
Na základě imatrikulačního čísla lze za chvilku vygooglovat jakýkoli letoun na světě, takže v druhém článku Shabu upozorňuje na prakticky nedohledatelného vlastníka letounu: „Konkrétní stroj je registrován v leteckém rejstříku na Kajmanských ostrovech. Nese proto místní označení VP-CBF. Jako majitel byla 9. června 2014 uvedena společnost s ručením omezeným Adilmar Park Ltd. ... Adilmar Park má jako oficiální sídlo firmy uvedenou adresu na Britských Panenských ostrovech.“
Pokud není znám skutečný vlastník, nelze vyloučit, že se nejedná o některou z osob, na které jsou uvaleny mezinárodní sankce, de facto embargo. Česká republika by se podepsáním kupní smlouvy na tento konkrétní letoun mohla dostat do velice prekérní situace, porušit mezinárodní závazky. Ministerstvo obrany Lidovkám sdělilo, že minulost stroje zná. To je ale něco jiného – opět si každý může vygooglovat, kde a kdy byl registrován, servisován atd. Pravého majitele by však resort mohl znát, jen pokud by jej znal Omnipol a sdělil to. (Možné to je.)
Jak je ovšem ministerstvo informováno o kapacitě letounu? Letoun Global 5000 model BD-700-1A11 byl dodáván v různých konfiguracích. Pro imatrikulační značku VP-CBF je uvedeno 13 sedadel. To bývalo mělo nabídku tohoto letounu vyřadit z tendru na samém počátku. Ovšem, že je možné jeho interiér přestavět. Každý si však umí představit, jak problematické by bylo nechat přeregistrovat třímístnou dodávku na osmimístnou. Co teprve letoun? Nabídl snad Omnipol takovou přestavbu v ceně? Vyjednal si předání letounu s odpovídajícím odkladem?
Když vypsalo ministerstvo tendr poprvé, zrušilo jej z důvodu jediné nabídky. Záhy tendr vyhlásilo znovu, to se již nabídky sešly tři – dvě z Česka a jedna ze Švýcarska. Pokaždé s doslova šibeničním termínem. Rozhodným kritériem byla, jako už tradičně, cena, pročež nejnižší nabídl Omnipol. Není divu, že se další uchazeč o zakázku proti výsledku odvolal, čímž podpis smlouvy oddálil.
Jenže zdravý rozum velí, že oddálení nestačí. Letoun neznámého, patrně ruského, vlastníka a se 13 místo minimálně požadovanými 14 sedadly, by si snad koupil jen vyznavač hesla „nechci slevu zadarmo“. Ministerstvo obrany by mělo zkusit štěstí do třetice a počítat s pozorností médií.
