ARMED Army Friendly: army shop vedený veterány - nabízí slevy, zkušenosti, inspiraci, práci!
Jen za několika málo army shopy stojí bývalí vojáci, jakkoli se to jako jejich uplatnění po ukončení vojenské kariéry vyloženě nabízí. Ti z Armedu jsou v ČR vlastně v tomto směru průkopníky, dnes největší a pro mnoho zákazníků také nejspolehlivější a nejprestižnější. Logicky, vždyť kdo jiný by měl výborně rozumět vojenské výstroji a výzbroji?
A nejen rozumět prodávanému zboží, ale také potřebám a těžkostem služby svých kolegů. Ti proto mají v Armedu slevu, přičemž Armed možná jako jediný nabízí slevy na celý sortiment, tedy i na nákup zbraní, střeliva a balistiky. Ještě zajímavější pak můžou být hromadné slevy na společné nákupy zboží.
Armed ale není jen obchodem, je především dílem elitních vojáků (bývalých příslušníků SOG), kteří se o sebe vždy uměli postarat a mnohé mohou nyní inspirovat. Proto jsme se rozhodli připravit s nimi rozhovor, vlastně celou sérii rozhovorů, v nichž pro čtenáře portálu Ozbrojeneslozky.cz poodhalí svůj životní příběh a udělí spousty praktických rad a tipů. V závěru tohoto prvního dílu vám dokonce nabídnou práci!
CESTA OD ARMÁDY K ARMY SHOPU
Red.: Kdo tvoří zakládající tým? A můžete nám aspoň něco prozradit o svých vojenských kariérách?
Pavel Zendulka:
Armed jsem založil já v roce 2006. V roce 2012 pak do Armedu vstoupil můj bývalý kolega Ivan Novák. Moje vojenská kariéra trvala deset let. Vojenskou základní službu jsem absolvoval v Českém Krumlově, kde se tehdy připravovaly jednotky s mandátem OSN k nasazení na území bývalé Jugoslávie. Přišlo mi to zajímavé, takže jsem se rozhodl tuto zkušenost také získat. Bylo by pokrytecké nepřiznat, že svou roli hrály i peníze, které se daly na misi vydělat.
Nastoupil jsem k 41. mechanizovanému praporu, tehdy ještě lokalizovanému v Benešově u Prahy. Po půl roce jsem pak s praporem vyjel jako střelec-operátor BVP-2 na svou první misi do Bosny. Základnu jsme měli v obci Donja Lubia. Bylo už docela dlouho po válce, takže mise byla relativně klidná a skládala se hlavně z nekonečného patrolování ve vozidlech.
Nedlouho po návratu z mise začalo stěhování praporu do Žatce. V Žatci jsem přešel ze spojovací čety na 1. mechanizovanou rotu, která se stala v té době zároveň výsadkovou, takže o zábavu bylo postaráno. Na druhou misi jsme odjeli v roce 2005 do Kosova. Podobně jako u předchozí mise, jednalo se hlavně o patrolování, střelby, občas nějaká „searchka“. Na obou misích jsem také často fungoval jako tlumočník do angličtiny, a díky tomu jsem se podíval na zajímavá místa a zúčastnil se pár zajímavých operací.
Po návratu z kosovské mise jsem byl vyslán na kurz velitelů družstva/čety do USA. Pět měsíců, které jsem strávil na AFB Lackland a posléze Ft. Benning mne hodně ovlivnilo v mém pohledu na to, jak se věci mají dělat. U 41. mpr jsem vydržel ještě zhruba rok, než jsem objevil ve vědecko-humoristickém časopise A-Report inzerát na výběrové řízení na, pro mě do té doby neznámý, útvar speciálních operací vojenské policie (známější jako SOG). Napodruhé se mi k mému velkému překvapení podařilo na SOG dostat. Mimochodem výběrové řízení v trvání jednoho týdne bylo to nejzajímavější, co jsem kdy v AČR zažil.
Na SOGu jsem zůstal až do zrušení jednotky v roce 2009 a byla to nejlepší a nejzajímavější část mojí vojenské kariéry. Jak by řekl klasik v Pulp Fiction: není to ani jiná liga, je to úplně jinej sport. Myslím, že zrušení útvaru byla velká škoda, protože se SOGem odešly schopnosti i zkušenosti, které stály hodně peněz, energie a bohužel i krve vojáků, kteří zde sloužili. Po zrušení SOGu jsem ještě několik měsíců působil na zásahovém oddělení VP, ale brzy jsem odešel naplno se věnovat značce ARMED.
Ivan Novák:
V roce 1994 mě potkalo to, co většinu mých vrstevníků, byl jsem odveden. Vzhledem k tomu, že jsem absolvoval základní výsadkový kurz v Letkově a neustále jsem se dotazoval na datum mého nastoupení na vojenskou základní službu, obdržel jsem povolávací rozkaz do Tábora. Zde jsem nastoupil k mechanizovanému praporu nově vznikající 4. brigády rychlého nasazení jako velitel průzkumného družstva. Následující období bylo jedním z nejlepších v mém dosavadním životě.
Potkal jsem se s partou skvělých kluků a měl jsem štěstí na kvalitní velitele. V rámci výcviku jsem absolvoval základní výsadkový kurz a poté seskoky padákem OVP 68. Před odchodem do civilu jsem dostal nabídku zůstat v armádě s možností odjezdu do zahraniční mise IFOR na území Bosny a Hercegoviny, kde právě skončila občanská válka. Stál jsem před rozhodnutím opustit svůj dosavadní život a začít kariéru profesionálního vojáka. Tato životní nabídka byla silnější než všechno, co jsem zažil před odchodem na vojnu. Po návratu z mise na území Bosny a Hercegoviny jsem nadále působil jako velitel průzkumného družstva u první profesionální průzkumné čety v AČR.
Začal jsem dálkově studovat 1. KŠPA, obor podnikatelská administrativa. Personální změny v armádě mě donutily přestoupit k jinému útvaru. Mým novým pracovištěm se stal 4. průzkumný prapor v Bechyni. Po dobu služby u tohoto praporu jsem byl zařazen jako velitel průzkumného družstva u těžké průzkumné roty a později jako velitel skupiny roty hloubkového průzkumu.V roce 2001 jsem ukončil studium maturitní zkouškou a narodila se mi dcera Kateřina.
Po rozpoutání války v Iráku jsem odjel do své druhé zahraniční mise MNTF-I jako zástupce velitele strážní čety se 7. polní nemocnicí. Byla jiná než mise na Balkáně, nebylo mi již bezstarostných 19 let. Těsně před návratem domů jsem se dozvěděl o zrušení 4. průzkumného praporu Bechyně a dostal jsem nabídku sloužit u 102. průzkumného praporu v Prostějově. Protože mi nic jiného nezbývalo a u armády jsem chtěl zůstat, tuto nabídku jsem přijal. Po velmi krátké době jsem zjistil, že tato jednotka nesplňuje mé představy a proto jsem volil menší zlo, navrátit se k útvaru do Tábora a být s rodinou.
Po příchodu k útvaru v Táboře jsem působil po dobu jednoho roku jako velitel mechanizovaného družstva na 2. mechanizované rotě. Nově vznikající družstvo odstřelovačů pro mě bylo velkou výzvou. Po náročných výběrových řízeních jsem byl zařazen jako velitel prvku. Naučil jsem se mnoho nového a opět jsem mohl pracovat s partou správných kluků. Do své třetí mise, KFOR v Kosovu, jsem odjel v roce 2007. Oproti předchozím misím byla tato nejvíc v klidu. Vzhledem k omezování výcviku družstev odstřelovačů jsem začal uvažovat o možnosti působení u speciálních jednotek. Již v průběhu mise jsem se začal připravovat na výběrové řízení.
Po návratu do republiky jsem se se svojí jednotkou účastnil soutěže průzkumných hlídek a mezinárodní soutěže Cambrian Patrol ve Velké Británii, které jsem upřednostnil před absolvováním výběrového řízení k SOG. Účast na mezinárodní soutěží Cambrian Patrol byla velmi náročná a naší skupině se i přesto podařilo získat jako první české jednotce umístění - druhé místo. Osud chtěl, že jsem si všimnul inzerátu na výběrové řízení k jednotce SOG a na poslední chvíli jsem poslal svůj životopis, který byl mojí vstupenkou do prvního kola výběrového řízení. Následovaly další kola náročného výběru, kterými jsem úspěšně prošel.
Nástup k této jednotce byl vrcholem mé třináctileté kariéry vojáka. Výcvik, materiální zabezpečení a jednotka SOG sama byla na velmi profesionální úrovni a čas služby u ní byl tím nejzajímavějším, co jsem v armádě zažil. Bohužel, v naší armádě nic dobrého netrvá věčně a ke konci roku 2009 byla tato jednotka z politických důvodů zrušena. A opět jsem stál před důležitým rozhodnutím. Co dál? Pochopil jsem, že není cesty zpět a rozhodl jsem se ukončit vojenskou kariéru.
Vstup do civilní sféry byl velkou neznámou. Moje nabídka znalostí a absolvovaných kurzů: Instruktor vojenského praktického lezení, Přesuny na ledu a sněhu, Poddůstojnický kurz, Kurz odstřelovací pušky, Zdravotní kurz - BARTS, Kurz vojenské policie, Kurz outdoorových aktivit, 98 seskoků, neměla uplatnění na civilním trhu práce. Tento stav mě donutil vykonávat příležitostní práce, jako je vyskladňování kuřat z chovných hal, kontrola distribuce letáků a přidavačské práce. Nejdříve jsem dostal nabídku od kamaráda spolupracovat v oblasti potisku textilu. Později, koncem roku 2010, jsem zabrousil do sféry finančního poradenství a prodeje realit. Bylo to sice finančně zajímavé, ale tento druh práce mě nenaplňoval. V této nelehké době, po 15 letech vztahu, jsem vstoupil do svazku manželského.
Bývalý spolupracovník z jednotky SOG, který je majitelem firmy ARMED, mě oslovil s možností využití mých zkušeností z armády a nabídl mi spolupracovat s jeho firmou. Od počátku mě práce ve firmě oslovila a myslím si, že si vzájemně máme co nabídnout.
Red.: Za jakých okolností Vás napadlo založit army shop?
Pavel Zendulka:
Bylo to v době, kdy jsem sloužil u 41.mpr v Žatci. Ve městě podobný obchod chyběl a jak je známo, výstrojní sklady ani zdaleka nezabezpečují vojáky potřebným materiálem. Z původního plánu mít malý obchůdek, kde bude možné si koupit maskovací barvy a chrániče kolen máme nyní dvě prodejny v Praze, jednu přímo naproti vojenskému útvaru ve Vyškově a otevření další prodejny připravujeme. Kromě maskovacích barev dnes prodáváme také zbraně, střelivo, balistické ochranné prostředky a tisíce dalších položek.
Red.: Co byly při budování army shopu největší milníky? Třeba po jaké době jste se dostali z červených čísel, jak jste budovali kamenný obchod apod.?
Pavel Zendulka:
Mezi největší milníky řadím otevření první prodejny v Praze a příchod Ivana Nováka do firmy. Jinak se u nás za rok změní tolik věcí, že těžko vybírat nějaké další. U nás to je nepřetržitý vývoj a změna. Myslím, že v provozním zisku jsme byli od začátku. Budování kamenné prodejny je pro mne jedna z nejzajímavějších činností. Je to velmi tvůrčí záležitost a opravdu mne to baví. Méně už pak každodenní problémy, které s provozem více prodejen jsou přirozeně spojené.
Prezentace Armedu na Vlkošských dnech vojenských tradic
Jak jste si vlastně pořizovali výstroj, mimo fasovanou, v době aktivní služby? Jaké jste měli zkušenosti s army shopy, českými či zahraničními?
Pavel Zendulka:
Když nad tím tak přemýšlím, tak nejvíce materiálu jsem pořídil vždy v misi v obchodě BX. V Čechách si vybavuji nákup bot SWAT a taktické vesty BVP od značky ALP. Dnes už snad tyto vesty nikdo nenosí, ale tehdy to byla velká novinka a šikovný kus výstroje. Modulární nosný systém MNS 2000, který jsme tehdy fasovali, jsem totiž nikdy nedokázal nastavit tak, aby mne nepřiváděl při výcviku k šílenství.
Red.: Řekli jste si na základě vlastních zákaznických zkušeností, že něco rozhodně musíte dělat úplně jinak?
Pavel Zendulka:
Od začátku jsem se snažil ARMED budovat tak, aby naši zákazníci byli spokojeni. My se v podstatě snažíme se pro zákazníky rozkrájet. Nikdo z konkurence nemá tak dlouhou otevírací dobu, naše hodnocení na Heurece jsou taky velmi dobrá a když už nás někdo zkritizuje, tak se to poměrně detailně řeší. Máme velmi vstřícný postoj k řešení reklamací. Prostě se snažíme řídit heslem „náš zákazník, náš pán“.
Red.: Kolik zákazníků dnes ročně vybavíte nějakým zbožím?
Pavel Zendulka:
Je to okolo 30 000 zákazníků. Což je v podstatě velikost naší armády J
Red.: Kdyby si dnes nějaký veterán chtěl zvolit budování army shopu jako svoji další životní dráhu, doporučili byste mu to? Co jsou pro a proti, není už český trh přesycen?
Pavel Zendulka:
Každý rok si někdo řekne, že si otevře army shop. A často se mi zdá, že inspirací mu je úspěch ARMED.cz. Krutá pravda ale je, že málokterý veterán má zkušenosti s obchodem a řízením obchodní firmy, která si na sebe musí vydělat. Ten svět je úplně jiný a nekompromisní. To mi jistě potvrdí každý, kdo opustí armádu, že teprve v civilu si uvědomí, jaké jistoty mu armáda poskytovala. Je těžké se prosadit a ještě těžší udržet.
Další věc je, že ARMED ve skutečnosti není jen army-shop. Prodáváme sice i některé věci, které prodávají army-shopy, ale kromě toho také dovážíme nože, outdoorové i stylové oblečení a vybavení, vybavení pro cestovatele (značka Maxpedition), zbraně a střelivo, podílíme se na kurzech sebeobrany a mohl bych ještě pokračovat.
Zpět k Vaší otázce – myslím, že trh není přesycen, prostor je vždycky, ale zároveň je trh omezený. Co může veterán, kterého obchod zajímá udělat, je, že nás osloví se zájmem u nás pracovat. Teď třeba potřebujeme rozšířit tým o produktového manažera. Někoho, kdo rozumí našim produktům a má s nimi praktickou zkušenost. Připravujeme otevření další prodejny, do které budeme potřebovat vedoucího. Takže nezakládejte si army-shopy, pojďte pracovat k nám!
V příští části rozhovoru se zaměříme na osvědčené zkušenosti s pořizováním výstroje.
Nezakládejte vlastní army shop, jděte pracovat k ARMEDU!
Ideální pro bývalé vojáky.
