Bude ministerstvo obrany obnovovat závazky i ostatním vypuzeným vojákům?
Po masivní mediální a politické kampani za setrvání plk. Eduarda Stehlíka ve službách Ozbrojených sil ČR, možná i v čele Odboru pro válečné veterány (a 3. odboje), zasvitla naděje všem vojákům, kterým bez vysvětlení a vzdor skvělým výkonům a zásluhám nebyly v posledních letech prodlouženy služební závazky!
Stehlík razí cestu těm, kdo automatické prodlužování závazků chtějí za standard
Plukovníku Stehlíkovi se stalo to, co bohužel stovkám vojákům před ním: „Na konci roku mi končí závazek vojáka z povolání, což znamená, že mi nebude prodloužen, na což už mám papíry. Standardem je, že se prodlužuje, mně prodloužen nebude. Dospělo se k závěru, že už pro mě není v armádě jiné místo.“ (zdroj).
Naštěstí, dnes už víme, že po apelu poslanců, některých novinářů, dokonce i premiéra Babiše, ministr obrany Lubomír Metnar vše přehodnotil. „Stehlíkovi ministerstvo nabídne prodloužení vojenského závazku a odbor i nadále povede voják z povolání. Metnar v příštích týdnech vládě předloží usnesení, které umožní zachovat stávající podobu odboru.“ (zdroj)
Je to naprostý průlom, kdy ministerstvo obrany nepřihlíží jen k názorům vojáků a jejich velitelům, ale také k názoru politiků a novinářů, kteří tak konečně plní roli civilní kontroly resortu obrany.
Připomeňme, že v minulých letech se snažila na problém nečekaného a neodůvodněného neprodlužování závazků upozornit veřejná ochránkyně práv Šabatová (zde) a tvrdě interpeloval tehdejšího ministra Stropnického v této věci poslanec Seďa (zde). Přestože jde o známé osobnosti, zůstávaly ve svém boji osamoceny, patrně proto, že se zabývaly případy „neznámých vojínů“. Plukovník Stehlík je naštěstí mediálně známá osobnost, a tak prorazil bránu veřejného nezájmu.
Stehlík ukázal, že lze kontrolovat i personální politiku a strukturu ministerstva
Eduard Stehlík se ohradil – rovněž a právě – i proti záměru „zcivilnět“ tabulkové místo šéfa veteránského odboru. Mimo jiné použil logický argument: „Moji dva předchůdci byli generálové.“ (zdroj)
Tedy, patrně se přeřekl, protože ještě v roce 2013 vedla odbor Iveta Hlásecká, která generálka nebyla (dokonce snad byla občanský zaměstnanec). Ale byla samozřejmě „nemožná“, jen „rozvážela chlebíčky do domovů vojenských důchodců“.
Ačkoli, na mysl přichází, že aspoň podporovala program „Zelená cesta“, který veteránům garantuje přednostní odbavení lékařských vyšetření ve vojenských nemocnicích, přičemž se týká i novodobých veteránů, kteří si jej chválí slovy „aspoň něco“. Plukovník Stehlík, každopádně, rozjel mnohem více, podstatnějších a užitečnějších projektů pro novodobé veterány, jistě si mnohé z nich vybavíte…
Později Eduard Stehlík své argumenty pro vedení Odboru pro veterány vojákem – a bude to snad zase on – podpořil vlastní zkušeností:
„Vzhledem k tomu, že je to místo, které má úzký kontakt s vojáky, válečnými veterány, měl by tam stát voják. (…) V okamžiku, kdy přijdete k útvaru v uniformě, tak i když je ta hodnost docela vysoká, tak jste stále jeden z nich. Když přijdete v civilu, tak už je situace jiná.“ (zdroj)
Toto mohu jako dobrovolník neziskovky podporující veterány do jisté míry potvrdit. Veteráni, kteří se ocitli v nepříznivé životní situaci, se na dobročinné spolky obracejí obvykle až poté, kdy jim nepomohl (obvykle ani neodpověděl) veteránský odbor ministerstva. Je však třeba poctivě přiznat, že někdy se tak děje už souběžně – například na podzim 2017 se bývalí kolegové veterána, t. č. bezdomovce, obrátili na plk. Stehlíka i náš spolek (jakož i další), po půl roce se dotyčného podařilo vypátrat, náš spolek mu zajistil bydlení a práci, pročež bylo milým překvapením, že za další rok mu Stehlíkův odbor poslal osvědčení, že je válečným veteránem. Je skvělé, že plk. Stehlík rok a půl usilovně pracoval na jeho vydání.
Stehlík provedl coming-out: Byl šikanován! Strpěl to roky, teď označil i viníky
Plukovník Stehlík v posledních týdnech nejprve provedl (sebe)kritiku – mimo jiné deklaroval, že na jím vedeném Odboru pro válečné veterány se problematikou asi 16000 novodobých válečných veteránů zabývá pouhých 5 podřízených. Další desítky pracovníků koordinují péči o asi 300 druhoválečných veteránů a zejména posuzují oprávněnost žádostí o osvědčení účastníka 3. odboje, kterých od roku 2011 přišlo asi 5000.
Zejména však, plk. Stehlík otevřeně promluvil o bossingu – šikaně, které byl po léta vystaven ze strany nadřízených, a dokonce i podřízených. V zásadním interview v DVTV konečně řekl vše. Mimo jiné uvedl, že celá léta stál proti 7 až 8 osobám, které mu házely klacky pod nohy.
Nadřízená, náměstkyně ministra a hlavní šikanovatelka, Netolická po něm požadovala, aby dodržoval komunikační kodex Ministerstva obrany, žádala doložit nesmyslné banality na způsob, zda byl přítomen v pracovní době, zda kupříkladu jel ve svém volnu někam služebním vozem. Přitom nemůžeme pochybovat, že plk. Stehlík si koupil naftu na svůj účet atd. atp.
Také připomněl, že musel jako šéf odboru úkolovat svého zástupce Milana Bachana, o němž přitom věděl, že byl „evidovaný příslušník Státní bezpečnosti“ a upozornil na to tehdejšího ministra Stropnického, avšak bez nápravy. Toto poznání muselo být pro plk. Stehlíka extrémně těžké, když se i nyní, patrně ze stresu posledních týdnů, přeřekl, jelikož tehdy (odhaleno 2016) média obdržela informace, z nichž je doložitelné pouze:
„V roce 1987 ho (pozn. red. Bachana) major kontrarozvědky Jiří Murdych navrhl za důvěrníka VKR. Kategorie důvěrník byla takzvaně nevědomou formou spolupráce, dotyčný mohl nabýt dojmu, že s ním jedná jeho nadřízený nebo policista. Nepodepisoval ani vázací akt, který dokládal spolupráci vědomou.“ (zdroj)
Tehdejší „šok“ plk. Stehlíka musel být dále umocněn tím, že Ministerstvo obrany ČR se Bachana ještě dále zastalo (viz níže).
Plukovník Stehlík také naznačil, že poctivě bránil v realizaci Jaroslavu Syrovému z Československé obce legionářské (Praha 2) a tomu, aby Syrový, coby bývalý StBák, manipuloval armádním generálem Emilem Bočkem. Panu generálu se jistě konečně ulevilo, když ve svých 96 letech, měsíc po své hospitalizaci na kardiologii, necelý měsíc po obdržení Řádu bílého lva nejvyšší třídy, konečně s DVTV (snad mu to pravnuci přehráli) obdržel z důvěryhodných úst Eduarda Stehlíka prozření, že se nechává manipulovat.
Foto: Ministr Metnar a generál Boček (zdroj: Army.cz)
Dalších zásadních a nezpochybnitelných prohlášení učinil v interview pro DVTV Eduard Stehlík mnoho, nelze je zde všechny vyzdvihnout, ale rozhodně si najděte pro toto interview čas.
Úplně jako poslední z jeho otevřené zpovědi dovoďme, že cosi shnilého je i ve Vojenském historickém ústavu, odkud plukovník roku 2012 odešel a rozhodně se tam, podle svých slov, nemůže a nehodlá vrátit. Což je škoda, protože zatímco veteránský odbor nemá vojenskou historii dánu do vínku v žádné ze svých 35 gescí, VHÚ je pro ni naopak ministerstvem zřízen.
Stehlík může zůstat. Ale zůstane? Nemůže mít přeci dva příjmy.
Díky odhodlání, osobní statečnosti a naprosté otevřenosti Eduarda Stehlíka, včetně hlavních argumentů výše, bylo za necelé dva týdny dosaženo mnohé, až dosud nepředstavitelné. Stručně shrňme, že byla proražena vrata pro návrat vynikajících vojáků, kterým nebyl z nepochopitelných (ba nijakých) důvodů prodloužen závazek. Byly odhaleny dysfunkce Odboru pro veterány, ať organizační, tak osobní. A to vše vyústilo v bezprecedentní politický obrat – plukovník Stehlík zůstane ve službě a zůstane šéfem odboru.
Musíme se obávat jediného - jak poznamenal bývalý ministr obrany Kostelka, může to být Pyrrhovo vítězství.
Na druhou stranu, tento bývalý ministr nemusí být objektivní, neboť také – právě v reakci na interview DVTV naznačuje, že plk. Stehlík celou dobu jen tiše netrpěl. (Samozřejmě berme v potaz, že coby ministr, který v předmětných letech plk. Stehlíka nemohl osobně potkat, může mít informace toliko zákulisní nebo zprostředkované, tedy neověřitelné.)
Eduarda Stehlíka rozhodně čeká další výzva. Jelikož jako jeden z dalších důvodů, proč by nemohl vést odbor třebas jako občanský zaměstnanec, uvedl:
„Nehledě na to, že kdybych chtěl na tom místě zůstat, většina vojáků by na to nahlížela tak, že jsem si chtěl finančně polepšit. Teď beru plat vojáka. Kdybych zůstal na stejném místě, shrábnul bych plat za pozici, a ještě výsluhu vojáka z povolání. Tedy bych měl dva příjmy a kluci by to pochopili tak, že to byla touha po penězích, za které jsem obětoval uniformu. To by byla absolutní ztráta důvěry.“ (zdroj)
Dnes už sice víme, že plk. Stehlík dokázal, aby mohl ve funkci zůstat jako voják, takže souběhu platu a výsluhy opravdu čestně zabránil. A to je mu ke cti. Jak se ovšem po svém ultimátu zbaví dalších příjmů, jasné není. Snad, přeci, bere měsíční plat také jako předseda Rady Ústavu pro studium totalitní režimů (zvolen 2014 a znovu-zvolen 2019 na dalších 5 let).
A snad ani zadarmo nepřednáší na CEVRO. Je logické, že právě tam provádí svoji pedagogickou činnost, vždyť byl poradcem ministra obrany v letech 2012-13, kdy resort vedli Saša Vondra, Petr Nečas a Vlastimil Picek, z nichž první dva také na CEVRO přednášejí, takže přednášky se doplňují a jsou studentům příslibem komplexního vhledu.
Pro úplnost, pan Stehlík je jinak zcela jasně apolitický, šéfem veteránského odboru se stal až za ministra Stropnického, plukovníka se teď férově zastal i (sic na Slovensku prokázaný agent StB) Andrej Babiš. Vlastně je Eduard Stehlík momentálně snad jedinou veřejně známou osobou, která dokáže sjednotit vládu a opozici!
Úplně na závěr, v interview DVTV Eduard Stehlík sdělil: „Budu postupovat ještě jinou cestou.“ Pokud to bylo předtočené, tak už možná nastala. Pokud tato pohrůžka nadále platí, tak možná pan plukovník prolomí ještě další a další tabu, třeba zažaluje ministerstvo obrany i přesto, že mu ustoupilo, ještě lépe při svém historickém bádání objevil šokující informace o dalších a daleko důležitějších osobách, než které dosud zmínil.
Osobní vzkaz: Vážený pane Stehlíku, zbořil jste hranice a já Vám za to děkuji. Nejdřív jsem si myslela, že je to špatný krok. Mám pochybnosti o pravdivosti mnohých Vašich výroků, ale když je těch 30 let od „Sametu", hlaďte ho ještě chvíli proti srsti, ono to prospěje.
