Generál Pavel vydal návod na zvládnutí nejen koronaviru.
Iniciativa Spolu silnější je pro mnoho lidí stále těžko uchopitelná. Jde o charitu, prezidentskou kampaň nebo thing-tank? Závěrečná zpráva z jejích jarních zkušenosti a letních expertních jednání – jakési poučení z covid-krize – je každopádně nejlepším materiálem svého druhu, který teď v Česku máme.
Spolu silnější zapůsobil v první fázi jako systémový integrátor a suploval stát
První vlnu koronaviru zvládli výborně Češi coby občané, vládě spíše navzdory. Jen stručně připomeňme klíčová selhání vlády, s nimiž od počátku pracovala iniciativa Spolu silnější.
Stát se nezásobil rouškami a respirátory, vláda neměla přehled, co obsahují hmotné rezervy. Přijímání opatření v době krize komplikovala Babišova snaha osobně vše řídit. Ústřední krizový štáb svolal pozdě, a ještě oproti zvyklostem nevpustil do čela ministra vnitra. Pro akutní dodávky se stát neobrátil na domácí firmy, pořizoval se zpožděním materiál nekvalitní, předražený. Opožděně využil armádu, a to jen zlomek jejího potenciálu. Členové vlády sdělovali neplatné pokyny, které neprojednali mezi sebou. Ministerstvo zdravotnictví dokonce vyhlašovalo nezákonná nařízení…
Došlo ke stavu, pro který se vžil anglicismus lockdown. Stát uměl nařídit sedět lidem doma a jiné poslat do první linie, ale neuměl jedny ani druhé zásobovat a informovat. Byly to firmy, vysoké školy, charity i neorganizovaní jednotlivci, kdo šili roušky, vyráběli ochranné štíty, rozváželi nákupy a obědy atd. Aktivoval se nový sociálně-ekonomický sektor – „sektor svépomoci“, který však neměl žádné vstupy, protože vláda jej ignorovala, z počátku dokonce popírala („Nevím o tom, že by lidé šili roušky.“ Babiš, 18. března). Přitom tento sektor, který bychom v armádní struktuře přirovnali k Silám podpory, sehrával stejně zásadní roli jako státní a veřejné orgány s IZS.
Do hry vstoupila iniciativa Spolu silnější – od sponzorů a dárců získávala peníze a obratem je předávala těm, kdo byli (na rozdíl od státu) schopni je ihned proměnit v potřebné zboží a služby. Respektive tímto nezávislým dotačním systémem zajistila udržení mnohých aktivit až do konce nouzového stavu. V rámci propagace akce generál Pavel většinu podpořených aktivit navštívil, a tak načerpal postřehy přímo z terénu. Přes léto pak s týmem pořádal setkání v krajích za účasti hejtmanů, starostů, velitelů bezpečnostních sborů, ředitelů nemocnic, škol a firem ad. (asi sto osob).
Výsledkem jsou jasně formulovaná opatření, která v budoucnu všem systémovým a politickým selháním zamezí. Tedy za předpokladu, že se s návrhem všichni seznámíme a budeme na jeho realizaci trvat.
Státní tajemník pro bezpečnost – nová funkce, která odfiltruje laické a chaotické jednání
Petr Pavel a jeho tým navrhují k Bezpečnostní radě státu (BRS) přidat ještě stálou funkci Státního tajemníka pro bezpečnost. Byl by členem a tajemníkem BRS, hlavním poradcem premiéra v otázkách bezpečnosti, předsedou Ústředního štábu a řídil, rovněž nově zavedené, Situační centrum. To by bylo jakýmsi posíleným, expertně obsazeným, sekretariátem BRS a plnilo analytickou a mediační úlohu mezi Výbory BRS a Ústředním krizovým štábem.
Co z takového řešení vyplývá? Že by se neopakovala situace, kdy Ústřední krizový štáb řídí osobně premiér, který v problematice není zběhlý, ale ani ministr vnitra, který je plně vytížen řízením svého resortu (jak potvrdil Hamáček v předvolební debatě 1. října).
Pavel také zdůrazňuje, že do ostatních složek Integrovaného záchranného systému (IZS) je třeba začlenit neziskové organizace a sdružení občanů. Nevládními a nestátními aktéry podporujícími bezpečnostní systém jsou privátní sektor, vzdělávací instituce, kulturní instituce, sportovní instituce, neziskové organizace a dobrovolníci.
Novelizace zákonů – jednodušší zapojení armády, každoroční aktualizace krizových postupů
Tým Spolu silnější vyzývá k důkladnému auditu stávající legislativy, protože už během prvních dnů jarní krize vyvstaly pochybnosti, kdo má jaké kompetence. Zákony upravující chod dílčích resortů v nouzovém stavu na sebe nenavazují. V závěrečné zprávě se uvádí několik zcela konkrétních změn:
Do zákona č. 241/2000 Sb. o hospodářských opatřeních pro krizové stavy zakomponovat povinnost vlády, každoročně do 31. 3. aktualizovat opatření pro krizové stavy. Tím by odpadla nemilá překvapení jako nulové zásoby ochranných prostředků ve státních hmotných rezervách.
Do zákona č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení zakomponovat možnost využití zdrojů a kapacit Ministerstva obrany ČR a Armády ČR s cílem, aby byly v případě nutnosti vládě k dispozici všechny zdroje a kapacity fyzicky dostupné na českém území. Tím se zabrání prodlevám při extra schvalování nasazení armády a odsudkům starostů či ředitelů postižených domovů seniorů, proč u nich armáda už není.
Tentýž krizový zákon chce Petr Pavel upravit tak, aby aktivovaný Ústřední krizový štáb řídil odborník, jmenovaný a přímo odpovědný předsedovi vlády, například navrhovaný státní tajemník pro bezpečnost s přímou vazbou na Bezpečnostní radu státu. Přínosy netřeba rozvádět.
Upravit zákon č. 218/2000 o rozpočtových pravidlech, aby bylo zřejmé, že na opatření pro krizové stavy se mají nutně vyčleňovat potřebné rozpočtové prostředky v rámci každoroční tvorby státního rozpočtu. Jinými slovy, státní rozpočet by musel ponechávat rezervu. Sice si dnešní vláda bez problémů půjčuje, ale za jiného stavu globální ekonomiky by to zdaleka nemuselo být možné.
Učinit přítrž chaotické komunikaci – už žádné neprojednané nápady a sólo tiskovky
Pavlův tým se věnuje dvěma druhům komunikace. Ten první je mezi přímými aktéry na horizontální i hierarchické úrovni. Nejznámějším příkladem z jara budiž opoždění informování ministra školství o uzavření škol. Hejtmani a starostové pak získali přehledy pozitivních v katastrech až před pár dny. Druhá komunikace se odehrává směrem k občanům a je dodnes pravidelným námětem vtipů.
Nově by za komunikaci ručilo Situační centrum. Dbalo by na dodržení principů jednotnosti, srozumitelnosti a odůvodněnosti. Není možné, aby členové vlády vzájemně popírali své výroky (naposledy registrace hostů v restauracích). Upřesňující výklady musí být vydány souběžně s nařízením, nutnost zaváděných opatření musí být odůvodněna a logicky navazovat na předchozí. Situační centrum by dále ručilo za uzavření komunikační smyčky – to znamená, že všichni (ministerstva, BRS, kraje atd.) by byli s informací seznámeni jako první a vykládali si ji shodně. Stát by zřizoval jeden informační portál, a to pro všechny subjekty i občany.
Vyjasnění vztahu státu a dalších klíčových aktérů – nepodceňovat, nezapomínat a zapojit
Na jaře vláda nebyla schopna efektivně zapojit ostatní aktéry, „zvládání situace často záviselo na jednotlivcích a jejich osobním nasazení, nikoliv na dobře nastaveném systému.“ Zvláštní úlohu sehrály kraje a obce, které nejlépe znají svá specifika a byly schopny zajistit činnosti i nad rámec své působnosti. Je třeba upravit jejich pravomoci i financování pro stav nouze. Samy musí být schopny pracovat na „home office“. Kraje by měly zřídit funkci krajského koordinátora pro zdravotnictví, sociální péči a IZS a propojit jej s ústředními orgány. Kraje a města musí spolupracovat při tvorbě krizových plánů. Kraje musí mít vliv na případná omezení příhraniční spolupráce.
K dalším aktérům uvádí Pavlův tým tyto zjištěné nedostatky: Stát nebyl schopen využít spontánní ani akreditované dobrovolnické organizace. Stát zapomněl na některá sociální zařízení s vysokým rizikem přenosu nákazy a nařízení pro ně nevydal (azylové domy). Stát podfinancoval hygienickou službu, která dosud technologicky ani personálně nestačí na trasování. Stát nemá vytvořenu legislativu pro řízení praktických lékařů a soukromých klinik v nouzovém stavu! Stát nevyužil domácí firmy pro výrobu, ani distribuci. MŠMT školám nijak nepomáhalo, záleželo na aktivitě zřizovatelů a ředitelů. Stát podcenil roli kulturní sféry, ať ekonomickou, tak organizační. Efektivitu pomoci podnikatelům stát podkopal nejasnými pravidly a přehnanými administrativními nároky. Stát nevyřešil bezpečné zpracování osobních údajů. Mnohé organizace, ať úřady, firmy, školy ad. nemají zpracované krizové plány včetně pandemického.
Všechny tyto oblasti musí být součástí řádného auditu a zohledněny v novele krizového zákona. Bohužel dosud navrhované změny zákona jsou jen kosmetické. Je třeba analyzovat roli všech subjektů a podle ní určit, které mají právo na prioritní dodávky. Zapojit a dle potřeby rychle proškolit dobrovolníky na konkrétní úkony (např. Český Červený kříž dokáže rekvalifikovat na pečovatele), při poskytování finančních kompenzací pak zohlednit, zda se například podnikatel s uzavřenou živností angažoval jako dobrovolník. V krizovém zákoně počítat s výjimkou pro poskytování terénních sociálních služeb, a to třeba i pro žáky, jejichž rodiny nezvládnou distanční zdělávání. Je třeba vymezit organizace odpovědné za shromažďování nemocných a karanténních obyvatel pro případ přeplnění kapacit zdravotnických zařízení (např. školní tělocvičny), jako dobrovolnické zázemí zvolit např. knihovny. Zpráva obsahuje řadu dalších, zcela konkrétních a zdůvodněných doporučení.
Krizové situace se musí cvičit
Ve zprávě Spolu silnější se konstatuje, že jarní nouzový stav byl do značné míry improvizací. To souviselo s ignorací existujících procedur, které byly třeba neaktuální. A dále s nepřipraveností aktérů, kterým chybělo širší povědomí o vzájemných možnostech. Nepřipravenost byla zjevná i ve vedení komunikace.
Cvičení jsou proto nezbytná, nejlépe na základě scénářů, které účastníci předem neznají, nebo scénářů, které se nám nyní zdají nerealistické (koho by před rokem napadlo, jak nás zasáhnou události v čínském Wu-Chanu?). Ke cvičením komunikace by měli být zváni také zástupci médií. Nedostatky, které cvičení odhalí, je třeba reflektovat a zapracovat do legislativy a postupů.
Závěrem nezbývá než doufat, že generálova zpráva nevyjde do prázdna
Jak píše v úvodu sám Petr Pavel: „Považuji za mimořádně důležité, aby se jednotlivými doporučeními vláda zabývala. Jsme připraveni dále pomáhat, návrhy konzultovat a přispět k jejich zavedení. Jejich časová a finanční náročnost se bude odvíjet jen od ochoty pustit se do práce. Náklady na zavedení toho, co navrhujeme, se násobně vrátí – méně lidí přijde o práci, méně firem o zakázky, děti se budou moci vzdělávat, budeme moci udržet život v kultuře a efektivně zapojovat dobrovolníky. Ušetříme stovky milionů korun.“
Dosud žádná z politických stran nebo odborných institucí zabývajících se bezpečnostní politikou nenabídla podobnou a stejně hodnotnou zprávu (v případě politiků – laiků bude snad lepší, když se o to ani pokoušet nebudou). Tým Spolu silnější přinesl de facto návod, který je postaven na reálné zkušenosti. Kdo jiný by měl být schopen promyslet celý systém, než někdejší náčelník armády a šéf NATO. Že se generál Pavel tímto způsobem angažoval, je jeho nezpochybnitelným přínosem pro republiku, který je v naší vlasti celkem unikátní. Ignorovat jeho doporučení by se mělo považovat za konání proti zájmům republiky a jejích občanů.
Celý materiál v pdf Závěry expertního týmu ke včasné připravenosti a zvládání krizí
