Glosa: Donucovací prostředky policie mohou způsobit i smrt. Asi jako cigarety?
Rozbíhá se soud s policisty, kteří se účastnili pacifikace utíkajícího zadrženého, jenž záhy zemřel. Z kusých informací dostupných v médiích nemá smysl dovozovat výsledek soudu, natož hledat pravdu. Snad jen vypíchnout pár postřehů, které umožní nahlížet téma z širší perspektivy...
Když média o případu v roce 2015 informovala poprvé, většina titulků zněla zhruba takto: „Zadržený se pokusil utéci z policejního vozu. Zkolaboval a zemřel.“ Dále bychom se dočetli, že příčinou úmrtí po zákroku policie bylo celkové selhání organismu. O dva roky později znějí titulky s opačnou konotací: „Spoutaný muž nepřežil policejní zákrok. Policisté ho pacifikovali 40 minut…“ A dále se dočteme, že příčinou smrti byl šok, který by snad zvrátila včasná lékařská péče.
Zastavím se u té doby 40 minut. Ve skutečnosti nevíme, odkdy ji státní zástupce počítá. Třeba od prvního zadržení muže po konstatování smrti? Selským počítáním se asi shodneme, že i doba od pokusu o útěk, přes příjezd posil, po příjezd sanity mohla být jen těžko kratší než minut dvacet. Ovšem v aktuálních titulcích novin to vypadá, že tak dlouho policisté na muži vykonávali hmaty, chvaty atd. (Je to tak? Nepadli by pak sami vysílením? Vzpouzel by se tak dlouho?)
V roce 2015 média hovořila o celkovém selhání organismu, dnes o šoku – to je hra se slovy, de facto jde o synonyma. Prý kdyby se muži dostalo lékařské péče dříve, mohl žít. Nu, šoků známe mnoho druhů – může být po vás už za dvě minuty při masivním krvácení jakož i žihadlu, na které jste alergičtí. Jde vždy o komplexní rozvrat organismu způsobený jeho vlastními sebezáchovnými mechanismy, do jisté fáze reversibilní, od jistého momentu nezvratný. Kdyby média napsala, že muž měl silné vnitřní krvácení, tak prosím, ale pak by příčinou smrti nebyl z hlediska žalobce šok, nýbrž to, co/kdo jej způsobilo. Policisté? Čím přesně?
V duchu předchozího je poněkud zvláštní, že před soudem stanou jen dva policisté, ačkoli zákroku se jich účastnilo 11 a pacifikace zadrženého 9. Obžalován je velitel, a sice za to, že nezasáhl. A pak jeden další policista, a sice za to, že zasáhl – muže zaklekl a praštil obuškem. Tedy existuje jasná kauzalita mezi konkrétním zásahem obuškem a rozvojem šoku do smrtelné fáze? Existuje videozáznam, z něhož je patrné, že všichni ostatní policisté dotyčného pacifikovali tak, že mu nezkřivili vlas?
Tím se dostávám k jádru celé věci. Hmaty, chvaty, slzný plyn, obušek – to jsou donucovací prostředky, jimiž je policie vybavena, aby je použila. V krajní situaci pak pistoli. Použití každého takového prostředku samo o sobě může, ba s vysokou pravděpodobností způsobí zranění. Když žalobce obžalovanému veliteli klade za vinu, že „věděl, že při takto vedeném, delší dobu trvajícím zákroku většího počtu policistů vůči jedné osobě může použitím donucovacích prostředků dojít k ublížení na zdraví, vážné újmě na zdraví nebo i ke smrti této osoby,” tak to zní směšně. Protože to je přeci jasné, dokonce jde o ryzí podstatu donucovacích prostředků.
Donucovací prostředek totiž není vlídné slovo, pohlazení a lákání: „Když budeš hodnej, dám ti bonbón.“ Donucovací prostředky vás prostě můžou i zabít. To ví každý a ze všech nejvíce by si to měl uvědomovat pachatel. Možná by se ale pro jistotu měly na policejní auta nalepit samolepky zraněných a mrtvých banditů s varováním, stejně jako se krabičky od cigaret zdobí plicními nádory.
Bohužel, titíž „dobroserové“, kteří lobují za obrázky na cigárech, lobují také za práva zloduchů. Díky tomu jim policie nesmí nasadit poutat za zády, pokud v daný moment nejsou silně agresivní. Vyčuraný zloduch si tedy počká, až bude eskortován s rukama spoutanýma humanisticky před sebou. Řídícího policistu vezme po hlavě nebo přiškrtí, vykopne zadní okno vozu a prchá. Mlátí soupaž rukama jako kyjem. Chytne-li ho amok, třeba posílený drogami, může dát práci a trvat, než ho i více chlapů dostane pod kontrolu. (Každý, kdo má zbroják, byl patrně instruktorem varován, že do feťáka může vyprázdnit půl zásobníku a pořád ho nezastaví.)
Nechť v aktuální kauze rozhodne soud. Doufejme, že jen na základě důkazů a logiky, nikoli přání a domněnek. Ale půjde to, když už na počátku před ním nestojí ti praví? Měli by tam totiž stát ti, kdo zakázali poutat ruce za zády, kdo nebyli schopni dodnes vybavit policejní vozy bezpečnostní přepážkou, kdo dávají pachatelům falešnou naději, že napadení policistů a pokus o útěk jsou zcela bez rizika! Naše česká realita ale zdá se býti jinde – až nějaký primitiv strhne policistům řízení do lidí na chodníku, před soudem stanou ti policisté. On bude odškodněn, že si u toho zlomil nos.
Varování: Použití donucovacích prostředků může způsobit vážné následky. Otázka zní: Komu?
