Historie a současnost péče o veterány v USA (díl 1): Vývoj péče do počátku 20. století
Již anglické kolonie na území Severní Ameriky poskytovaly zmrzačeným veteránům dávky a od roku 1636 doživotní penze těm, kdo utrpěli zranění v boji s Indiány. V tomto mini seriálu se vydáme od této doby po současnou, abychom demonstrovali, že pro české veterány není třeba vymýšlet nic, co už by se dávno neosvědčilo. Vzhůru tedy do fascinující historie USA...
První penzijní zákon Spojených státu amerických vznikl hned roku 1776 a garantoval například výplatu poloviny původního platu těm, kdo v bojích za nezávislost přišli o končetinu nebo si odnesli jiné závažné následky. Výplata byla v praxi ponechána na jednotlivých státech, a tak ve skutečnosti dávky dostávaly pouhé tři tisíce invalidních veteránů.
K dalšímu právnímu zakotvení veteránských penzí došlo se vznikem Ústavy roku 1789, avšak Penzijní ústav (Bureau of Pensions) byl pod Ministerstvem války (Secretary of War) ustanoven až roku 1808. O osm let později se vyplácení dávek rozšířilo také na vdovy a sirotky, kteří dostávali polovinu platu zesnulého muže/otce po dobu pěti let. O další dva roky později začaly být vypláceny dávky veteránům v nouzi, převážně opět jen těm, kteří utrpěli v bojích zranění. Přesto se počet příjemců těchto penzí zvýšil ze dvou tisíc na sedmnáct.
V letech 1833 až 1840 proto prošel modernizací Penzijní úřad při Ministerstvu války. Od roku 1856 se vyplácení sirotčích penzí rozšířilo z původních pěti let na dobu, kdy sirotek dosáhne věku 16 let. To už ale byla za dveřmi Občanská válka, na jejímž počátku bylo v USA zhruba osmdesát tisíc válečných veteránů, kdežto na konci přes dva milióny. A to jen na straně Unie, protože vojáci Konfederace se dočkali formálního uznání až roku 1958.
.jpg)
Foto: Občanská válka zanechala řadu zmrzačených (zdroj: DHSS.ALASKA.GOV)
Válka si vyžádala nový zákon, který od roku 1862 rozdělil dávky podle hodnosti a míry invalidity, rovněž liberalizoval dostupnost pro vdovy, sirotky a jiné závislé osoby, v neposlední řadě uznával i postižení těžkými chorobami (např. tuberkulózou) v průběhu služby. Kromě toho mohli veteráni levněji nakupovat půdu na Západě a v neposlední řadě měli nárok na bezplatný pohřeb, k čemuž bylo zbudováno sedmdesát národních hřbitovů.
Již před válkou existovala v USA tři specializovaná zdravotnická centra. Jejich kapacita po válce nestačila, a proto začaly vznikat domovy, kde veteráni obdrželi postel, stravu a základní lékařskou péči. Veteráni ovšem neváhali a začali lobovat za rozšíření benefitů, k čemuž založili první veteránskou organizaci Unie veteránů Občanské války. V roce 1873 dosáhli například toho, že dávky začaly být vypláceny podle stupně postižení a nikoli už v závislosti na hodnosti. Novinkou se staly příspěvky na péči (domácí ošetřovatele a asistenty, jak je známe dnes).
.jpg)
Foto: Veteráni se začali organizovat a mohli tak hájit své zájmy (zdroj: THEFACULTYLOUNGE.ORG)
V roce 1881 musel opět projít reformou Penzijní úřad. Kromě stěhování do větší budovy začal na základě další novelizace zákonů vyplácet penze všem veteránům neschopným manuální práce. Je příznačné, že se během několika měsíců množství příjemců dávek zdvojnásobilo na bezmála milión. Tím byl systém završen, o jeho komplexnosti svědčí skutečnost, že na sklonku 19. století nemusel už v důsledku Španělsko-americké války a dalších ozbrojených konfliktů podstupovat změny.
.jpg)
Foto: Vznikající domovy poskytly veteránům lůžko a stravu (zdroj: NPS.GOV)
Teprve roku 1912 došlo k významné úpravě legislativy, kdy tzv. Sherwood Act garantoval starobní penze všem veteránům. Automatický nárok na ně měli dosažením věku 62 let - na danou dobu zdánlivě vysoký – ale ve skutečnosti podle statistiky z roku 1914 byly tyto penze vypláceny skoro půl miliónu veteránů Občanské války, zatímco invalidní dávky putovaly jen padesáti tisícům z nich.
Text vznikl překladem a krácením materiálu VA History in Brief dostupného v originálu zde.
