Jak dát bezpečnostním sborům potřebné pravomoci a neomezit svobodu občanů?
Poslední dobou se roztrhnul pytel s návrhy zákonů, které bez servítek narušují domovní svobodu nebo svobodu slova, což jsou základní lidská práva. Možná za nimi stojí dobré úmysly – třeba že by zefektivnily práci strážců zákona. Jenže těm naopak v důsledku přitíží.
Případ první: Jak zabavit šílenci zbraň…
Jako první vyvolal silnou diskusi návrh, aby policie mohla vniknout do obydlí držitele zbraně a tuto zabavit, panuje-li podezření, že je nebezpečný. Šlo o reakci na Uherský Brod, kdy přes četná upozornění rodiny i lékaře zbrojní průkaz držel schizofrenik tak dlouho, až v hospodě popravil osm lidí.
V zákoně 119/2002 Sb. paragraf 56 se píše: „Příslušník policie je oprávněn zadržet zbraň kategorie A, B, C nebo D, střelivo, zbrojní průkaz, průkaz zbraně nebo zbrojní průvodní list (…), aby jejich držiteli zabránil v jednání, kterým porušuje povinnost nebo nedodržuje zákaz stanovený tímto zákonem.“
…Takže pokud by se chtělo, tak by to šlo – stačilo by, aby udání nesměřovalo na to, že je někdo asi blázen, ale že zbraň třeba špatně skladuje. Nebo by jej mohla policie vyzvat k předložení zbraně ke kontrole a tím získat čas, popř. kdyby se nedostavil, tak zahájit přestupkové řízení a provést zajištění zbraně podle následujícího paragrafu 57.
Pravdou ale je, že to by bylo přinejmenším ohýbání zákona. Na druhou stranu, možnost vtrhnout bez soudního povolení do něčího bytu a vzít mu zbraň jen na základě udání souseda, je rovnou prznění zákona. Řidičák (a auto je rovněž zbraň) vám také nikdo nemůže zabavit pro podezření z požití alkoholu, ale až po jeho prokázání.
Když už má dojít k úpravě zákona o zbraních, tak raději na straně prevence než represe – návrhy směřující k častějšímu předkládání potvrzení od lékaře jsou „vopruz“, ale jistě ne takový, jako když vám policie vyrazí dveře po udání tchýně.
Případ druhý: Žádné domácí sázení…
Neříkejte, že jste si alespoň jednou za život nezahráli s přáteli karty nebo kostky o nějaké drobné. Že se zakázal mariáš v hospodách a tomboly na plesech (tedy pokud si nevyběháte povolení a pěkně to nezdaníte), s tím jsme se už naučili žít.
Ale teď leží na stole návrh zákona, že celníci mohou v případě podezření vniknout k vám domů. A zase bez soudního povolení. A běda, jak vás nachytají, zabavit vám mohou cokoli, co s hraním souvisí (karty, stůl, židle, lednici a ta piva v ní).
Že je to absurdní? No jistě, všichni chápeme, že cílem je potírat ilegální herny, které se leckdy tváří jako soukromé prostory, nicméně točí se v nich sta tisíce. Ale navrhovaný text zákona přímo vybízí k jeho zneužívání – opět třeba nepřejícným sousedem nebo zhrzenou milenkou…
A nezapomínejme, že pokud nějaký státní orgán obdrží podnět, musí konat, i kdyby si o tom konkrétní celník nebo policista mysleli své. Řešením zde jednoznačně je vyžádat si soudní povolení a nejlépe i asistenci policie – stejně jako v případě, že někdo má doma varnu na pervitin.
Případ třetí: Ukaž, čím topíš a já ti zatopím…
Do třetice boří domovní svobodu inspektoři životního prostředí. Opět bez soudního povolení a jen na základě podezření by rádi chodili osobně kontrolovat, čím občané topí, zda to není třeba vyjetý olej smíchaný s pilinami. Kdo bydlí vedle takového vykutáleného souseda a má začouzený byt i plíce, asi by to uvítal.
Nicméně i tady je alternativní řešení, již odzkoušené – do podezřelého kouře lze (klidně o kus dál na pozemku obce nebo postiženého souseda) nalétnout dronem a pomocí čidel složení splodin analyzovat.
Svobodu si prostě musíme zachovat!
Možná nemáte ani zbroják, ani nejste karbaník, hřeje vás ústřední topení… Jenže vezmeme-li v potaz další trendy typu omezování kouření, alkoholu, nezdravých potravin… (a že je čím dál více politiků z ČSSD a ANO totalitními dobrosery), tak pokud budete mlčet k aktuálně předkládaným zákonům, přijdou další, které se váš už týkat budou.
Dříve či později bude zakázáno kouřit v bytě, kde žije i nekuřák (nebo dítě, nebo pejsek a kočička) – ostatně někde v Evropě už je zakázáno kouřit v autě, kde je dítě – takže jednoho dne vám vyrazí dveře beranidlem zásahovka proto, aby hledala, kam schováváte vajgly. Nebo aby vám zabavila cukr, protože sladit máte přeci stévií.
A podle vize Orwella vám jednou bude ideopolicie kontrolovat rovnou myšlenky. Tím se ostatně dostáváme ke svobodě slova.
Případ čtvrtý: Buďte hatefree, nebo dostanete dva roky natvrdo…
V zákoně máme po léta (a bez problémů) již toto: „Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“ Myslí se tím to, co je tam napsáno – že nemůžete dělat to, co nacisti, komunisti, kmeny ve Rwandě a podobně, protože to končí koncentráky a masovými hroby.
Ale ministr spravedlnosti nyní navrhuje trestat i to, že někoho na základě jeho příslušnosti k ? urazíte. Proč ten otazník? No protože všichni jsme příslušníky mnoha skupin. Jsme muži nebo ženy nebo něco mezi tím, jsme hetero nebo homo nebo něco mezi tím, jsme staří nebo mladí nebo něco mezi tím, jsme levičáci nebo pravičáci nebo něco mezi tím, jsme řidiči nebo chodci nebo cyklisté nebo všechno… Dovedeno do důsledků, budete stíhatelní za 99 % vtipů, nadávek, metafor a všelijakých slovních hříček...
Případ pátý: Už žádné nadávání orgánům…
Pravdou je, že na našem facebooku často sdílíme videa zachycující nadávky policistům, a sice s komentářem, že by dotyčný měl dostat pár ran obuškem. Nově by měla hrozit pokuta, což se zdá docela na místě. Jenže postih bude hrozit za to, že pošlete do prdele i úředníka, který si to zjevně zaslouží (všichni jste někdy na úřadě zažili totálního kreténa, ne?). A není vůbec jasné, jak se vydefinuje, co už je urážka (ačkoli podle novely trestního zákona výše asi všechno), natož jak se to prokáže.
Přitom by nejlepší bylo, aby se člověk prostě jen musel omluvit – a nikoli za názor, ale za formu, kterou jej sdělil. Asi jako: „Pane policisto Nováku, omlouvám se, že jsem na Vás sprostě řval, své přesvědčení, že jste postupoval špatně, jsem měl ventilovat příhodnější formou.“ No nebylo by to krásné, kdyby naše společnost dospěla k tomuto stádiu slušnosti namísto hejtování a udávání? Asi utopie.
Navrhované zákony nikomu neprospějí…
Už čínský myslitel Confucius pravil, že čím více zákonů, tím bídnější je lid. Ostatně na morálku by stačilo jen pár bodů z desatera – nelhat, nekrást, nezabít. Člověk se má sám rozhodovat, co je správné, nikoli ze strachu nebo podle návodu, který nota bene vymýšlejí politici s pochybnou úrovní morálky. Ostatně, kdo by je bral vážně?
…A tady také spočívá největší riziko – bude-li mít policista, celník či dokonce úředník velké represivní možnosti a současně bude požívat nadpřirozené ochrany, co se stane s jeho přirozenou autoritou? Bude si občan vážit někoho proto, že to tak vyžaduje zákon?
Občan si spíše váží toho, koho potřebuje, kdo mu pomáhá, když se děje skutečné příkoří. Jednoduchým příkladem je, že si všichni přejeme, aby policie odhalovala více opilých řidičů, než to do nás napálí, pročež by nemusela s takovou vervou odhalovat víceméně slušné lidí jedoucí trochu rychleji nebo parkující, kde se dalo...
A z druhé strany je zde riziko, že s jídlem roste chuť – onen policista, celník nebo úředník, především vždy na počátku ale onen politik, bude mít tendenci ze svobody obyčejného člověka ukrajovat větší a větší díl. A jak známo, revoluce požírá své vlastní děti, dokonce jako první.
...Tedy pokud zákony budou platit pro všechny - a ono se zdá, že ruku v ruce s omezováním svobod jde také vytváření občanů různých kategorií, a to nejen "orgánů", ale také všelijakých privilegovaných nedotknutelných skupin (třeba těch, pro které už v USA nyní budují nové typy veřejných záchodků).
To opravdu nejsou dobré vyhlídky pro zemi, která dosud patřila k nejliberálnějším a nejsvobodomyslnějším na světě (čímž ani tak nemyslím USA, ale právě Česko). Když nic jiného, už znovu nevolte politiky, kteří nás zotročují.