Máme se bát vývoje v Polsku? Vezměme si příklad a začněme kontrolou České televize…
Asi jste zaznamenali, že EU chce na naše severní sousedy téměř uvalit embargo a nucenou správu. Prý se vzdalují demokracii. Je to „západoevropská manipulace“ jako v případě ilegální migrace. Polsko se naopak snaží svobodu v původním (ne-německém) slova smyslu obnovit. Pojďme si to trochu více rozebrat a inspirovat se...
Co se děje v Polsku
Předně, v Polsku proběhly naprosto regulérní volby. Po osmi letech se vrátila do vlády (tzn. nenastoupila tam žádná nová, natož extremistická strana) s výraznou většinou strana Právo a spravedlnost. Nahradila Občanskou platformu, která byla velice proevropská, proto „západními spojenci“ oceňovaná. Abychom jí nekřivdili, je třeba uvést, že na poli zahraniční politiky si skutečně nevedla špatně, Donald Tusk je svým způsobem kvalitním státníkem. Jenže on i jeho strana v očích domácích voličů zkrátka neplnila očekávání.
Problém byl - a to také Poláci zohlednili u volebních uren – že předchozí vláda dostatečně nehleděla na domácí zájmy a tradice. V Polsku pobírá polovina lidí mzdu, která je na úrovni naší minimální. I proto pokračuje obrovský odliv Poláků zejména do Británie. Je to dáno i tím, že Polsko je zemědělský stát, jenže dotace EU pro jeho a západní zemědělce jsou nesrovnatelné. Do toho tato tradičně katolická společnost čelí pohrdání západoevropských liberálů a neomarxistů (říkají si sociální demokraté), protože pořád neskáče nadšením nad tím, že rodinu mohou tvořit i dvě osoby stejného pohlaví a nenarozené děti nemají žádná práva. Atd.
Poláci proto ve své většině volili politiky, od kterých očekávají zastání, nikoli peskování eurohujery. A tito staronově zvolení politici začali – pro západ překvapivě – plnit do puntíku předvolební program. Projevuje se to v mnoha ohledech, z nichž zbytku Evropy byly předestřeny pouze dva…
Předseda europarlamentu neví o čem mluví, ale chrastí zbraněmi
Zaprvé - převolení soudců Ústavního soudu a změna zákona o něm... Zahraniční média ovšem jaksi pomlčela o tom, že předchozí vláda zcela svévolně jmenovala tyto soudce rok předtím, než jim měl skončit mandát. Princip známe i v ČR – funkční období takových orgánů trvají schválně déle než v případě vlády (volí se třeba na šest let a vždy třetina po dvou letech), aby žádná vláda nemohla navolit naráz většinu a získat tak nad daným orgánem absolutní kontrolu. Jenže to v Polsku právě udělala Občanská platforma, kdežto Právo a spravedlnost to jen napravuje.
A kromě složení mění i podmínky hlasování. K zásadním záležitostem bude v budoucnu třeba většiny devíti soudců z třinácti. Polští levičáci a němečtí politici v tom vidí snahu zkomplikovat polskému Ústavnímu soudu rozhodování. To je samozřejmě absurdní, Poláci přebírají pravidla platná třeba v ČR nebo USA, kde naopak s fungováním ÚS žádné problémy nejsou. (Inspirovat by se měli právě i Němci, protože jejich systém není nic moc.)
Zadruhé - změna zákona o veřejnoprávní televizi. Skutečnost je taková, že v Polsku proběhl velký protest novinářů, nikoli teď po volbách, ale právě za Občanské platformy. Ta totiž zavedla systém, kdy 85 % televizní výroby outsourcovala, zaměstnance veřejnoprávních médií tak poslala na volnou nohu a ty s kritickým názorem de facto na dlažbu. Televizi opanovali eurohujerští aktivisté, kteří se ostatně těšili podpoře vládnoucí garnitury i v mainstreamových médiích - v nich přednostně inzerovaly státní firmy. Není divu, že se po volbách zalekli a rozpoutali propagandistickou válku proti nové vládě. Jejich zprávy pak nepokrytě přejímala zahraniční média a vyvolala falešnou paniku nad osudem Polska. Samozřejmě to také mate některé polské občany. Do ulic však vyrazili nejen ti, ale ve větších počtech normální Poláci, kteří právě změnu chtěli, volili Právo a spravedlnost a naplňování předvolebních slibů vítají.
Fascinující je reakce „evropských lídrů“, kteří by (proboha!) neměli čerpat informace jen z médií, ale z všestranných zpráv erudovaných analytiků. Předsedou Evropského parlamentu je jistý Martin Schulz (jistě, je to teprve podruhé, kdy se učíme jeho jméno – viz dále). Ten prohlásil, že situace v Polsku má charakter státního převratu, a navrhuje, aby Polsku byly zastaveny evropské dotace a byl nad ním vyhlášen jakýsi protektorát (což právo EU skutečně umožňuje!!!). Je to ten samý plešoun, který nedávno Českou republiku označil za ultranacionalistickou a vyhrožoval odejmutím dotací a vojenským zásahem, pokud nepřijmeme kvóty na migranty!
Zpět k problému eurodezinformací a veřejnoprávních médií
Téma, které se nyní konečně řeší v Polsku stran disfunkce veřejnoprávních médií, by nám mělo být blízké. Každý, kdo aspoň občas sleduje mainstreamová média a zároveň má srovnání z těch nezávislých (myšleno Echo, Reflex… nikoli pochybné weby placené ruskou vládou nebo Bakalův Respekt), je znechucen tím, jak MF Dnes a Lidovky dělají cvičené opičky Babišovi, jak ČT i Nova v počátcích migrační krize nekriticky vítaly pochybné existence valící se do Evropy. Kdo někdy zaznamenal aktivistické sluníčkáře moderující Interview ČT24, vynakládající veškeré své vědomosti i nevědomosti do snahy diskreditovat hosta s oponentním názorem, si dokáží představit, co se jenom tak z půlky dělo v polských médiích za vlády Občanské platformy…
Kdo tu představu pořád nemá, jukněte třeba sem na typický příklad aktivismu reportérů ČT. V reakci na něj jsem mimo jiné napsala: „Veřejnoprávní televize je z hlediska bezpečnosti našeho státu spolu s Českým rozhlasem klíčovým médiem. Očekává se od nich nestrannost, resp. hájení práva a našich státních zájmů. Nechci ani domýšlet, jak by za současného obsazení (a tím zdaleka nemyslím jen pana Moláčka), svoji roli plnily.“
Co se týče soukromých médií, byla by na místě regulace: Když vlastníš média, nesmíš být politik. Ale pro případ, že se to tak s těmi soukromými médii přihodí, máme zde ta veřejnoprávní. Ehm? Spousta z nás nikdy nechápala, proč má platit něco, na co ani nekouká. Já si vždy říkala, že si to platím jako záložní zdroj objektivních informací. Definitivně mi došlo, že tomu tak není, když Zemanovi podali v ČT popelníček. A potom, když se snažili roztřílet Konvičku, aniž by ho nechali doříct argument.
Novináři mají ale mnoho dalších možností, jak nám naservírovat, co pro nás považují za vhodné: jsou zde tzv. gatekeepeři (strážci brány – editoři, šéfredaktoři), kteří pouštějí do éteru jen některé informace, a to podle obecných zpravodajských hodnot (blízkost místa události, její dramatičnost…) a svých subjektivních hodnot (světonázor), a že redaktoři zpracovávající tyto události jsou také nějak hodnotově založení, takže konečné vyznění/střih nějak zarámují (framing), což dělají s očekáváním, že to v příjemci zprávy vyvolá patřičný dojem (imprinting).
Přitom ovšem od pracovníků veřejnoprávních médií se očekává, že placeni koncesionáři nejsou tolik vázáni na komerční zpravodajské hodnoty a pokud možno abstrahují od vlastních předsudků a ve smyslu svého poslání se nesnaží publikum poučovat, nýbrž věcně informovat, aby si utvořilo nikoli dojem, ale názor. To naše ČT a ČRo nenaplňují ani zbla (dosluhující šéf rozhlasu to dokonce nedávno v jednom interview přiznal jako by se nechumelilo!) Jak to chodí třeba v takovém Německu, jsme náležitě viděli v případě silvestrovských útoků, které se podařilo státní ZDF tajit 5 dnů!
Co se teď děje v Polsku, vypadá jako snaha přetáhnout média od fandění jedné politice k druhé, ale to je brzo soudit, protože to ještě právě ani nenastalo (naopak vidíme výsledek aktivismu proti vládě, která se snaží odstranit onen mediální aktivismus). Jedním ze zájmů strany Právo a spravedlnost je ovšem prosazení vlasteneckých obsahů do veřejnoprávních médií. Kéž bychom to udělali také. Co takového produkuje naše ČT? Seriály relativizující naše dějiny jako První republika nebo Jan Hus? (Psali jsme už zde.)
Když jsem pracovala na Ministerstvu obrany, roky jsme prosili ČT, aby vysílala pravidelný magazín o armádě, popř. kombinovaný s díly o policii. Nebo třeba dokumentární realityshow z výcviku Aktivních záloh či základního výcviku nastupujících profesionálů. Marně. Vždycky nás odbyli, že bychom si sami museli zajistit financování výroby a nejlépe jim ještě zaplatit za vysílací čas! Je to normální, že ČT hýří penězi občanů a vysílacím časem na debility typu StarDance, exhibice s prominutím úchyláků typu Queer magazín, třicáté opakování Profesionálů a Kojaka, italskou ságu ze soukromé kliniky Okouzlení (6. série) a dokonce vlastní sportovní kanál?! Bože, jak já závidím Polákům, že si zvolili stranu, která chce takovému stylu učinit přítrž…
