Pavel Vrba: Pošlapání demokracie a stíhání za projevený názor?
Možná bych měl dát název "Odvaha, gauč, stoka, národní hrdost a vlastenectví č. 2". Vede mě k tomu v současné době diskutované trestní stíhání jistého občana. Občana, který na sociální síti schvaloval úmrtí českých vojáků v loňském roce. A jak je to již v našich končinách zvykem, zvedla se opět vlna obhájců tohoto jedince, kteří ve svých komentářích harašili slovy, jako je svoboda slova a narušením demokracie.
Foto: Opět se rozhořela diskuse ohledně komentáře jednoho z občanů, který na sociální síti schvaloval úmrtí českých vojáků v loňském roce
Některé komentáře spíše připomínají snahy o zvednutí deklu od smrduté jímky, a které rády používají slova demokracie, poněkud nepochopily, o co to vůbec jde. A tak se malinko vrátím zpět do loňského roku pro připomenutí několika faktů:
Tragickou událost, která v loňském roce potkala Českou republiku (ano, píšu to správně, Českou republiku) v médiích a na sociálních sítích atakovala každého. Vytvořila i půdu pro vybití emocí na obou stranách, jak příslušníků armády a jejich blízkých, rozumných lidí, diskutujících, ale i těch, kteří se ani v nejmenších zbytcích elementární slušnosti nedokázali zachovat slušně. A i to je případ vyjadřování dotyčného občana, na jehož obranu nyní mnozí vyrazili. Navíc v mnoha zemích s mnohaletou demokracií jsou v takových případech mnohem tvrdší postihy a tresty. Já osobně nebudu hodnotit trestně-právní kvalifikaci a samotnou trestnost – to je věcí nezávislého soudu. Ale z pozice lidskosti a slušnosti ta vyjádření byla sprostá a nemravná.
Většina diskusních příspěvků byla tehdy a i nyní naprosto totožná – žoldáci, jeli tam jen za prachy, je to povolání, jako každé jiné a tady se z nich dělají polobozi, tam jsou jen nemakačenkové, denně zahyne na silnicích lidí, denně zahyne lidí na pracovní úraz, neměli tam co dělat....... Zde zcela vynechávám slova, která jsou spíše obohacením říše temnot a stok. Slova, z nichž mrazí.
Uváděné argumenty, které svou podstatou vyplývají nejen z absolutní neznalosti a hlavně nepochopení celé situace, ale klasického míchání třešní a višní. Řadě přispěvatelů to nemám ani za zlé, protože na druhou stranu, za to může malá informovanost o tom, co jsou vlastně úkoly našich jednotek v zahraničních misích.
Argumentace diskutujících postavená na základním kameni – platy a finanční požitky – provázely ony diskusní příspěvky. Nelze se ani divit, je to předpokladem a základním stavebním kamenem známé české malosti a hlouposti – závist. Závist ke všemu, co má ten druhý, závist, že soused má větší brambory. Ten styl Bartáčkových a Novákových bez komediální zápletky. Mimo jiné i proto, jak jsme ve své podstatě vnímáni okolními státy.
A dalším společným rysem je nevzdělanost, která vždy přinášela jen a jen hloupost. A taky si mnozí libují ve lži, ve které jsme nalezli zalíbení. Je jednodušší a nevyžaduje statečnost. A taky nemáme rádi odpovědnost a nesení viny. Jenomže my tu vinu máme a máme ji všichni. I když třeba pomyslnou. A taky máme na rukou krev těch padlých, byť by opět pomyslnou. Možná právě proto řada lidí útočí ve snaze o smytí vlastní viny.
Nemám pravdu? Tak dobrá...
Po roce 1989 nabytí svobody a demokracií jsme se stali státem, který po 40 letech zatočil s totalitou. Radovali jsme se, že konečně budeme svobodní, budeme cestovat, kam chceme, budeme si říkat, co chceme, prostě jsme svobodní a chceme patřit do toho velkého světa. Vzpomínáte na všechny ty polické špičky, vzniklé strany, které to vždy s námi myslely dobře a slibovaly blahobyt a krásné zítřky. První svobodné volby, první koalice, ale také jejich rozpady, první tunely a podvody. Prostě vývoj v překotné době. Začali jsme intenzivněji vnímat, že je NATO a EU, musíme dbát kolektivní bezpečnosti
a spojenectví. Bylo otázkou času, kdy se budeme muset jako národ rozhodnout, zda do spojenectví vstoupíme či nikoliv.
A tak se poprvé ve volebních programech politických stran, vyjma komunistů a pár populistických straniček a uskupení, stala i priorita vstupu do NATO a EU. A my občané a voliči jsme to stranám schvalovali. A také schválili, neboť legálně zvolená politická garnitura neudělala nic jiného než to, co k čemu ji každý z nás zavázal svým volebním hlasem a vlastnoručně hozeným volebním lístkem. A lid byl spokojen, protože řadu let se tyto strany střídaly na vedoucích pozicích, tu ve vládě tu v opozici. A voliči jsme volili a ti co nevolili – no tak to je jejich problém.
A tak jsme vstoupili do NATO, vstoupili jsme tam hrdě, vědomi si nejen svých práv, ale i povinností. Naši zástupci tam vstoupili vybaveni tím nejdůležitějším – našim mandátem. A vojáci teď plní jen a jen závazky, ke kterým jsme se, jako Česká republika, zavázali. A úkoly v misích plní odpovědně a naši zem reprezentují dobře. A nikdo nepracuje zadarmo, takže oni dostávají plat, ale ne jak si myslí mnozí daňoví poplatníci, jsou placeni z peněz NATO.
Jinými slovy působením v různých částech NATO se podílejí na úkolech, které jsou před ně postaveny, včetně ostatních zemí, jako je Slovensko, Polsko, Německo, Francie, Británie a další. A bohužel i tam dochází ke zraněním, i tam dochází k těm věcem nejsmutnějším. A v každé civilizované zemi, ale i v těch, které bychom možná nazvali rozvojovými, existují symboly státu, symbol svrchovanosti a vojenských poct. Protože to tak prostě je. Vojenské pocty, důstojné rozloučení s padlými.
V řadě posuzování a srovnávání národní tragédie ve ztrátě 5 chlapů, kteří hájili barvy ČR a položili za to i své životy, se objevovalo, kolik lidí denně zemře, kolik policistů, hasičů a podobně. Tito mistři demagogie s prvky hlouposti a nevědomosti zapomínají na jednu maličkost. To není v tomto případě chyba vojáků, to je, přátelé, Vaše chyba a Váš boj.
...
Pokračování článku, vyvracení argumentů novinkových diskutérů, odkaz na další polemiky naleznete zde.
