Policisté už nebudou mít 150 hodin přesčasů zdarma (?). Ale není problém jinde?
V uplynulých dnech proběhly médii dvě novinky týkající se policistů. Zrušení bezplatných přesčasů a zavedení náborového příspěvku. Otázka zní, zda to tak skutečně bude. A dále, zda to opravdu může pomoci zlepšit personální situaci PČR. Zeptali jsme se Lukáše Heinze, šefredaktora portálu Policista.cz a délesloužícího policisty. Podle něj jsou skutečné problémy jinde, než jen ve 150 hodinách zelených přesčasů.
Je pravda, že podle nové úpravy dostanou policisté každý přesčas zaplacen, resp. za něj dostanou náhradní volno?
Pokud mluvíme o povinnosti odpracovat na oltář státu 150 hodin přesčasů, mělo by to tak být. Nicméně ministerstvo financí navrhuje vložit do novely zákona prodloužení pracovní doby policistů z 37,5 hodin týdně na 40 hodin týdně. Tedy policisté budou nuceni odpracovat oproti dnešnímu stavu celých 130 hodin navíc. Na takovou logiku má český národ krásné pořekadlo: „Vlk se nažral, ale koza zůstala celá“. Nicméně premiér Bohuslav Sobotka předevčírem v odpovědi jednomu z poslanců potvrdil, že ministerstvo financí na podmínce navýšení týdenního fondu odpracovaných hodin netrvá. Uvidíme tedy, jak to dopadne.
Může to při personálním stavu u policie vést k tomu, že přesčasů ubude?
V současnosti je v některých krajích, například v Praze a Středočeském kraji, takový personální podstav v přímém výkonu služby, že bez přesčasů by nebylo možné pokrýt důležitá opatření. Například státní návštěvy, demonstrace, sportovní akce apod. To jsou ovšem přesčasy, které dostanou policisté proplaceny. Policistů ale z řad policie více odchází, než jich přichází. Dá se tedy předpokládat, že přesčasů, byť placených, bude přibývat. Policisté ovšem nejsou roboti. Pokud se personální situace u Policie ČR nezlepší, může to mít fatální vliv na kondici policejního sboru.
Kolik třeba Ty jsi měl v poslední době přesčasů zadarmo?
Naštěstí jsem neměl žádné neplacené přesčasové hodiny. Policejní management si v současné době uvědomuje, že morálka policistů je silně nabourána jejich dlouholetou dehonestací, pochybnými reformami a samoúčelnou byrokratickou zátěží. Neproplácení přesčasů by rychle vedlo k tomu, že policie by doslova personálně vykrvácela. Po fatálních zkušenostech zachází management s tímto fondem 150 hodin oproti minulým letům velmi opatrně a dovolím si tvrdit, že je v současné době využíván jen minimálně.
Já osobně bych tento institut neviděl jako nejpalčivější problém policejního sboru. Pokud by se vždy využíval jen v nouzové situaci, případně ohrožení státu, měl by svůj význam. Co způsobuje exodus z policejního sboru, není aktuálně 150 hodin přesčasů. Je to neuvěřitelné množství samoúčelné byrokracie. Přístup některých manažerů k podřízeným. A celková nedůvěra řadových policistů ve schopnosti managementu Policie ČR.
Můžeš uvést nějaké příklady problémů, které trápí policisty?
Jedním z nich je přebujelá byrokracie. Např. systém Evidence Trestního Řízení (ETŘ) měl v době svého vzniku v roce 2009 celkem 300 formulářů, v současné době má 712 formulářů a další neustále přibývají. Ročně vydá policejní sbor okolo 400set mnohastránkových interních nařízení, metodických pokynů a stanovisek, které by měli policisté do detailu znát. To není v lidských silách. Jediným výsledkem je, že jsou policisté trestáni za pochybení vyplývající z mnohdy protiřečících si, nesrozumitelných interních norem.
Také v poslední době vychází najevo případy, kdy se policejní manažeři dopouštěli na svých podřízeným bossingu. A to jsou jen případy, které se dostaly na veřejnost. Když k tomu připočtete ne příliš atraktivní plat a neustálou mediální masáž policistů, je výsledkem nefalšovaný policejní exodus
Jak mohlo k takovému přebujení byrokracie dojít? Jak je možné, že moderní technologie se duplikují, místo aby byly úsporou času?
Je to problém celé naší společnosti a nejen v naší zemi. Politici, ale i manažeři státních institucí, mají pocit, že když někdo udělá chybu, dá se to vyřešit vytvořením formuláře, předpisu, směrnice nebo jiné normy. Tohle ale nefunguje, jen tak přibývá administrativy, ve které se nakonec nikdo nevyzná. Jde o čistě alibistický proces. Tvůrce normy tím říká: „Podívejte se, já jsem vyřešil problém, jsem z obliga." Někdy mám pocit, že uvnitř policie funguje celá armáda tvůrců zbytečných lejster. Policisté těm lejstrům říkají „Pičpoky“. Ve slušné společnosti je význam této zkratky nepublikovatelný.
Je to tedy jen problém alibismu a přebujelé administrativy?
Není to jen to. Administrativní zátěž generují často i samotní občané, kteří jsou někdy dost pohodlní hledat kompetentní instituci, která má v gesci danou problematiku, a jdou s jakýmkoliv problémem na policejní oddělení.
Policie ČR má povinnost zaznamenat každou věc, kterou si občan přeje zaznamenat, a prověřit každé oznámení učiněné na L 158, byť je zřejmé, že věc nespadá do kompetence Policie ČR. Pokud nejde o problém spadající do gesce Policie ČR, snaží se policisté dotyčnou osobu nasměrovat na příslušnou instituci, která jejich problém vyřešit může. Ti rozumnější pochopí, že policisté nemohou řešit všechno a nechají si poradit. Jsou ale i takoví, kteří trvají na tom, aby věc kompetentní instituci oznamovali policisté. Z vlastní pohodlnosti tak policisty pasují do role mediátora a zbytečně je tak zatěžují administrativou.
Můžeš opět uvést konkrétní příklady, aby si čtenáři mohli učinit představu?
Jen případy z poslední doby. Například po nás požadovali lidé zaznamenat, že koupili prošlou sušenku, že je lékař nedostatečně vyšetřil, že plastický chirurg nechce dotyčnému udělat nos, jaký má Justin Timberlake. Požadovali po nás také doručení soupravy hrnců patřící bývalému kamarádovi, se kterým se rozkmotřili a nechtějí se sním vidět.
Běžně nám lidé oznamují štěrk na silnici, olejové skvrny na Vltavě, neochotnou prodavačku, nebo že jim nechtějí v baru nalít alkohol. Velmi často nás lidé zastavují s tím, že chtějí odvézt domu, protože nemají na taxi. Před několika týdny si nás v noci zavolal občan na výběr z bankomatů jako dočasnou osobní ochranku. Taky jsme hledali jednomu netaktnímu mládenci naštvanou přítelkyni, která měla jediné klíče od bytu. A to jsou jen případy, na které si vzpomenu.
S podobnými problémy se setkávají ale i naši kolegové záchranáři nebo hasiči. Lidé někdy mají pocit, že když je nějaká služba zdarma, mohou ji svévolně zneužívat. Zneužívání tísňových linek je pro nás všechny zbytečnou zátěží, protože o většině výjezdů je nutné vytvořit podrobné záznamy. Tyto problémy by mohl řešit administrativní poplatek při osobním oznámení, byť jen symbolický, např. 100 Kč. A v případě zneužití tísňové linky možnost takového člověka tvrdě sankcionovat.
Ještě mě napadá – vždyť není v silách člověka všechny formuláře a vnitřní pokyny znát. Může to být také důvod, proč se policisté vůbec někdy bojí zakročit, totiž že by nepostupovali formálně správně?
Každý policista je vlastně neustále jednou nohou v kriminále. A když ne v kriminále, tak přinejmenším může být kdykoli kázeňsky potrestán. Mantinely pro jeho působení jsou dnes tak úzké, že jen těžko může práci odvádět tak, aby neporušil nějakou interní normu. Protože spousta těch vnitřních metodik si protiřečí, dostává se policista do patové situace – ať udělá cokoli, bude to špatně. Pokud jeho zákrok začne prošetřovat nějaký kontrolní orgán, vždycky si něco najde. Už proto, že je jednodušší stěžovateli napsat, že policista byl potrestán, sic za rozepnutý knoflík nebo žvýkání, než policistu hájit a riskovat, že stěžovatel udělá policejnímu sboru negativní reklamu například v médích.
Nedávno ale policie vyhrála nad nějakými těmi demonstranty, kteří udělali humbuk z toho, že museli být odvlečeni, ne?
Podrobnosti tohoto případu neznám. Znám ho jen z médií. Vnímám to obecně takto. Občan si musí být vědom toho, že pokud se postaví policii způsobem, kdy jsou policisté nuceni použít donucovací prostředky, aby například při demonstraci zajistili veřejný pořádek a zamezili větším škodám nebo konfliktům, může při tom dojít ke zranění osob, proti kterým policisté zakročují. Představa, že lze vždy provést zákrok s donucovacími prostředky bez zranění člověka, proti kterému je zákrok veden, je čistou fikcí.
A co si tedy vlastně dnes mohou policisté vůči pachatelům dovolit?
Jen to, co jim dovolí zákon a interní normy. V tomto jsou policisté sešněrováni natolik, že se často náhodní svědci policejního zákroku diví, co všechno si policisté musí nechat líbit. A přestože možnosti použití zákonného násilí jsou extrémně omezené a vždy je jejich použití důkladně prověřováno, jsou lidé, kteří by nejraději policisty úplně pacifikovali.
Tito lidé jsou toho názoru, že policie by měla všem jenom domlouvat bez možnosti fyzické konfrontace. Například lidskoprávní aktivisté mají dnes silné lobby, vliv na média a velmi aktivně se snaží zasahovat do policejní metodiky, aniž by znali policejní práci a dohlédli konečné důsledky svých zásahů. Daří se jim tak policisty dostávat do situací, kdy ti musí riskovat své zdraví a životy, nebo se vystavit kázeňským trestům či dokonce trestnímu stíhání.
Opět poprosím o konkrétní příklady.
Například si vynutili, že pokud není pachatel agresivní, nesmí se mu ruce spoutat za zády. Když ale začne být agresivní během převozu, pak hrozí, že způsobí dopravní nehodu nebo odzbrojí či zraní policisty. A případů, kdy začal být pachatel agresivní při eskortě, není málo. Jde totiž o jednu z mála situací, kdy má pachatel velkou šanci, že se mu podaří úspěšně uprchnout, což ostřílení kriminálníci vědí.
Z cel musela být odstraněna poutací madla, která sloužila k připoutání osob, které poškozují sami sebe nebo útočí na policisty. Přesto má střežící policista plnou zodpovědnost za zdraví a život osoby umístěné v cele. Pokud si taková osoba způsobí zranění, odskáče to policista. Při dnešním personálním stavu navíc není často možné zajistit, aby v případě zadržení více pachatelů střežil každého jednotlivého zadrženého jeden policista. Výsledkem je situace, kdy policista stojí zcela reálně jednou nohou v hrobě a druhou v kriminále.
To zní hrozivě. Ještě ale navážu na problematiku přesčasů – nemůže řádné udělování náhradního volna ještě více umocnit nedostatek personálu?
Kromě systému ETŘ funguje v rámci Policie ČR také systém EKIS (Ekonomický informační systém). V něm jsou pevně stanovena pravidla pro plánování služeb policistů. Manažer tedy může plánovat přesčasy jen tak, jak mu to tento systém dovolí. Nemůže poslat policisty do služby, kdy se mu to hodí. Může jen snížit počet sloužících policistů v dané směně, aby těm, kteří na to mají nárok, mohl dát volno. To zcela určitě bude při velkém personálním odlivu problém, vlastně je už dnes.
Jediná možnost, kterou mohou vedoucí pracovníci při nedostatku personálu využít, tak aby se nedostali do konfliktu se zákonem a zároveň zajistili chod svých útvarů, je snižovaní počtu policistů na směnu. Ale pokud budou tři lidé vykonávat práci, kterou předtím dělalo šest lidí, povede to samozřejmě k pracovnímu přetíženi těchto policistů a také pak bude, zcela logicky, docházet k selháním v důsledku únavy a k dalším personálním ztrátám. A za to ponesou odpovědnost jednotliví vedoucí pracovníci. Při představě, že bych byl vedoucím oddělení a měl při dnešním personálním deficitu plánovat služby, se mi dělá špatně. Jak vidíš ani policejní management nemá na růžích ustláno.
Vojáci se nyní potýkají s problémem "nepřetržitého nasazení na území státu", ale není nutné řádné zdůvodnění a klidně se to týká jejich běžné služby či cvičení. V případě policistů se hovoří o tom, že půjde jen o krizové stavy definované zákonem (nebezpečí, nouze, SOS, válka), ale nehrozí i tady zneužití?
Vždy hrozí zneužití. Proto je velmi důležitá kontrola účelnosti využívání policejních sil a prostředků v případě takových situací. Někdy se stává, při nezvládnuté logistice a plánovaní, že se jedná spíše o plýtvání silami a prostředky. To je ale odpovědnost managementu Policie ČR.
A co říkáš na náborové příspěvky pro policejní nováčky?
Bude to fungovat jen v případě, že se souběžně s tímto opatřením zvýší platové ohodnocení již sloužících policistů. Pokud je plat policisty sloužícího 10 let shodný s nástupním platem řadového pracovníka Amazonu, budou náborové příspěvky jen dalšími zbytečně vyplácanými prostředky. Délesloužící policisté budou takový krok chápat jako vlastní dehonestaci. Nováček, který nic neumí, dostane několik desítek tisíc náborového příspěvku, kdežto policistovi s dlouholetou praxí zůstane dalších pět let stejný plat. Jak by ses asi cítila ty? Pokud oba kroky, tedy náborové příspěvky a zvýšení platu délesloužících policistů, nepůjdou ruku v ruce, bude dopad zcela opačný. Tedy odchody dalších zkušených policistů. To by mohlo policejní sbor definitivně rozložit.
Jak vlastně dnes policisté zvládají nápor po teroristických útocích v Evropě? Teď naposledy po Německu policejní hlídky armáda neposilovala, že?
Já osobně bych viděl vojáky po našem boku znovu rád. Po útocích v Paříži a Nice nám přítomnost armádních kolegů velmi pomohla. Nemluvím jen o tom, že je obrovskou morální vzpruhou mít v takových situacích vedle sebe profesionála s dlouhou střelnou zbraní. Je to i o tom, že jsme se od vojáků naučili něco z té jejich zelené práce a oni zase od nás trochu o tom našem černém řemesle. To, že se tak navázaly mnohé kamarádské vztahy, je jen bonus.
Nerad bych, aby naše spolupráce vznikala jen na základě teroristických útoků. Kdykoliv budu rád za spolupráci s armádními kolegy. Lze se toho od nich hodně naučit. Bohužel, veřejnost vojáky v ulicích chápe jinak než my policisté. Zatímco nás policisty jejich přítomnost uklidňuje, veřejnost se děsí. Civilisté si vojáky v ulicích dávají do souvislosti s nebezpečím. Se změnou z normálního stavu na stav, kdy je jejich bezpečnost ohrožena natolik, že musí být povolána armáda. Sloužíme ale civilistům, a tak je nutné akceptovat především jejich pohled na věc.
Tuhle mi psal jeden čtenář, že si na fotkách z nasazení policistů po teroristických útocích všiml, že jsou nestejnorodě vybaveni, co se zbraní i vest týče. Zajímá mě, zda se v tomto směru situace v policii nějak vyvíjí.
Je faktem, že fasovaná policejní výstroj nebývá příliš kvalitní. Policisté si proto často kupují vlastní vybavení nebo i balistickou ochranu. Situace se naštěstí zlepšuje. Zvlášť Ředitelství služby pořádkové policie se snaží být v tomto ohledu progresivní a vybavit své policisty kvalitní výstrojí a výzbrojí. Nové komplety pro pořádkové jednotky patří k jednomu z nejlepších vybavení, jaké lze v tomto oboru získat. A vypadá to, že pokud bude v tomto trendu pokračovat, mohli by být pořádkoví policisté skutečně vybavení špičkovou výstrojí a výzbrojí. Ale vzhledem k často nesmyslným byrokratickým a legislativním překážkám při výběrových řízeních to jde dost pomalu.
A nakonec zase z jiného soudku – nejsi v kontaktu s kolegy ve výsluze, kterým se konečně přestaly danit výsluhy? Co na to říkají?
V kontaktu s některými jsem. Je to pro ně zadostiučinění a jsou za to rádi. Ve většině případů jsou to lidé, kteří policejnímu sboru obětovali velký kus života a často i zdraví. Zaslouží si to.
