Pondělní pro info: Nejednotnost států EU v exportu zbraní
Evropská Unie sehrává v posledních letech důležitou roli v boji proti šíření zbraní v lokálním i celosvětovém měřítku. Vzhledem ke zvyšování počtu ozbrojených konfliktů a nelegálnímu šíření zbraní došlo v posledních letech ke zpřísnění pravidel pro vývoz či dovoz zbraní. Přesto není postup evropských států dosud jednotný…
V roce 2006 se EU připojila k tzv. Dohodě o obchodu se zbraněmi (Arms Trade Treaty), která byla iniciována OSN jako reakce na stále se zhoršující situaci v některých regionech. Hlavním účelem této dohody, která byla finálně přijata v roce 2013, bylo a stále je zabezpečit mezinárodní a regionální mír, bezpečnost, a především stabilitu za pomoci omezení exportu zbraní do daných oblastí.
Poté, co rada EU přijala tzv. společný postoj ve věci vývozu zbraní, bylo vytvořeno 8 hlavních kritérií, které je nutné vyhodnotit a posoudit případná rizika, která by daný export mohl způsobit. Patří mezi ně třeba poškození lidských práv, riziko předání zbraní třetí straně apod.
Každý členský stát EU je nejen zodpovědný za export zbraní či vojenských technologií, ale je také zavázán ke vzájemné spolupráci s ostatními státy v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Každý stát či instituce/agentura má právo požádat o tzv. licenci pro vývoz zbraní a vojenské technologie. Tato licence však může být zamítnuta jedním nebo více státy z důvodu porušení jednoho z kritérií.
Aktuální situace a nárůst počtu ozbrojených konfliktů způsobily obecné zpřísnění požadavků na udělení licence, ale na druhou stranu i diferenciaci postojů jednotlivých států vůči přijímacím stranám. Typickým příkladem široce akceptovaného omezení dovozu zbraní je Írán, který se dostal na seznam vyloučených zemí kvůli porušování lidských práv a rozvoji jaderného programu.
V posledních několika měsících se však velmi intenzivně dostává do povědomí konflikt v Jemenu. V návaznosti na něj se rozvinula diskuze týkající se vojenské spolupráce a podpory pro Saudskou Arábii, která je do daného konfliktu intenzivně zapojena. Saudská Arábie a její silné postavení na globální úrovni způsobilo rozdělení států Evropské Unie ve vztahu k případnému embargu na vývoz zbraní do této oblasti.
Podle analýzy Stockholmského mezinárodního centra pro výzkum míru došlo k nárůstu exportu zbraní pro koalici vedenou Saudskou Arábií a Spojenými Arabskými Emiráty. V období 2013 až 2017 byly největšími exportéry z EU Velká Británie a Francie. Oba státy jsou řazené na 2. a 4. místo importérů vojenského materiálu do daného regionu.
Velká Británie, která představuje globálního aktéra nejen ve své vojenské připravenosti, ale i právě v exportu vojenského materiálu, musela v posledních měsících čelit velkému tlaku z důvodu národních kampaní proti obchodu se zbraněmi. Vojenské a obchodní aktivity však byly obhájeny jako oprávněné a odůvodněné tím, že Saudská Arábie neútočí na civilní cíle a že nebyl nalezen žádný legitimní důvod se domnívat, že dochází k vědomému porušování lidských práv.
Stejnou situaci zažívá i již zmíněná Francie. V rámci její interní politické diskuze se sice čas od času objeví názor, že by dovoz zbraní do Jemenu a podpora Saudské Arábie měly být zastaveny, ale vždy byla daná diskuze velmi rychle ukončena a spolupráce nejen se Saudskou Arábií, ale rovněž se Spojenými Arabskými Emiráty poměrně kontinuálně pokračuje. K těmto třem vojenským velmocem se přidala i Itálie, která pravidelně zásobovala Saudskou Arábii zbraněmi typu MK 82, 83 a 84 a odmítla tak embargo na tento typ dovozu udělit.
Rozdělení EU je trochu paradoxem vzhledem k sílící integraci a kooperaci mezi evropskými zeměmi právě v otázce bezpečnosti a společné obranné politiky. I přes společný postoj Evropské Unie nedošlo k harmonizaci udělování licencí, jak bylo zamýšleno. Evropská Unie a státy participující na společné zahraniční a bezpečnostní politice by si měly uvědomit riziko diverzifikace Evropské Unie v otázce exportu zbraní a vojenského materiálu.
Světlým bodem posledních měsíců však může být prohlášení Evropské Unie, že se zasadí o prosazení a implementování společného systému registru všech transferů vojenského materiálu, v rámci kterého by bylo možné dohledat veškeré informace týkající se daného transferu. Zároveň by to znamenalo další integraci zapojených států ve věci obranné a bezpečnostní politiky.
Otázkou však zůstává, jaký bude další vývoj v této oblasti a kdy politický tlak zesílí natolik, že se hlavní evropští aktéři podvolí společnému postoji Evropské Unie a harmonizaci pravidel. Zároveň se nikdo neodváží předpovědět, jaké dopady může mít pokračující podpora Saudské Arábie a Spojených Arabských Emirátů v případě konfliktu v Jemenu.
Zpracovala Tereza Novotná pro Centrum bezpečnostní politiky a prevence www.cbap.cz.
Redakčně upraveno a kráceno, celou verzi naleznete zde.
