Povinná autovýbava – výsledek mnohatelého myšlení úředních pablbů a lobby výrobců.
Čas od času (i nyní) se změní obsah autolékárničky, což je při počtu několika miliónů vozidel registrovaných v ČR skvělý kšeft pro výrobce a prodejce. Běda, jak vám něco chybí nebo máte prošlý obvaz – dostanete pokutu. Nikdo ale neřeší, že nemusíte mít věci opravdu zachraňující život. Případně je máte v kufru místo v dosahu…
Po pěti letech zjednodušení obsahu autolékárničky - páchal více škody než užitku
V podobě, kterou diktuje vyhláška, by se snad ani nemělo mluvit o lékárničce. Každý, kdo trochu umí první pomoc a někdy se podíval, co v autě povinně vozí (a naopak nevozí), musel dostat osypky. Ale začněme novinkou – v roce 2016 z ní můžete vyndat resuscitační masku a papírový návod s první pomocí (zavedené povinně od roku 2011).
To první je takový ten kus igelitu s plastovým ventilem uprostřed. Vyřazení vyplynulo ze tří skutečností. Předně, lidé je používali opačně, tzn. náustek s ventilem vkládali do svých úst, takže do zraněného vůbec nedýchali! Zadruhé, dýchání není nezbytně nutné, v prvních minutách postačuje nepřímá srdeční masáž. Navíc správně poskytovat umělé dýchání je pro laiky složité, zapomínají ucpat nos, zaklonit hlavu, naopak vytahují jazyk (doslova) a vdechují příliš mnoho vzduchu. Zatřetí, pokud se někomu „ekluje“ do zraněného dýchat, nebude to dělat ani přes roušku. To samo o sobě neznamená, že resuscitační rouška je špatná, prostě jen v rukou neznalých zachránců působí více škody než užitku.
O to více zaráží vyřazení zjednodušeného návodu k první pomoci. Ale jen na první pohled. Samozřejmě se to neděje proto, že většina českých řidičů je zdravotnicky vzdělaná (kéž by). Právě opačně. Voláte linku 155, kde vás operátor instruuje, co dělat. A určitě lépe než univerzální leták s drobným písmem a všeobecnými kresbičkami. Operátor prostě reaguje na konkrétní situaci, čemu nerozumíte, to vám vysvětlí. Takže důvod vyřazení návodu s první pomocí je stejný jako v případě resuscitační roušky – zabránit tydýtům zraněného dorazit.
Tradiční obskurnosti v autolékárničce zůstávají, aneb život zachraňující náplasti
K jiným než výše uvedeným změnám pro rok 2016 nedochází, pročež můžeme tradiční obsah autolékáren v dalších řádcích rozcupovat. Máte tam spoustu hotových obvazů s polštářkem. Zkusili jste si je někdy rozbalit? Že vám nestačily ani na zastavení krvácení z říznutí na prstu? Tudíž opravdu nechcete zkoušet, jak budou fungovat, když při silném, ba tepenném krvácení, vtlačíte nerozmotaný do rány, dalším ho obtáhnete, a tak dokola, až vám všechny dojdou a furt to teče...
…Pak nastupuje škrtidlo. Kde, prosím pěkně, v té lékárničce je? Podívejte se, jaké tam máte „škrtící obinadlo“. Aby fungovalo, mělo by být nejméně 4 cm široké, v lékárničkách by dokonce mělo být šesticentimetrové. Že tam máte kus pryže s tloušťkou nejvýše tři a půl? Asi šizená lékárnička. A co délka? Ta by měla být 125 cm. Neměřili to natažené? A je takové béžovo-šedé, co? Není na něm žádné značení, jak moc ho musíte natáhnout, aby zafungovalo. Jestli chcete jistotu, použijte trojcípí šátek dotáhnutý improvizovanou pákou…
A co máme v lékárně dál? Šest náplastí s polštářkem, velikost 8×4 cm, lepivost min 2,5 n/cm. Že jste ji za život použili nejvícekrát, že pro ni běžíte do auta, když se manželka řízne při krouhání cibule? Ano, přesně na to je dobrá. Má své nezastupitelné místo ve vaší domácí lékárně a v batohu či kabelce – na takové to běžné říznutí, odření, puchýř. Hned vedle ibalginu na takové to běžné bolení hlavy. Ale zpět do auta. Máte tam nůžky na stříhání oděvu zraněného. Vážně se k tomu dostanete? A zkoušeli jste někdy jejich reálnou ostrost? Výrobci si pletou autolékárničku s domácím šitíčkem…
Pak ovšem povinně vozíte rukavice, ty důležité jsou, chrání vás před nákazou, pokud někomu pomáháte. Ne, nemusí být sterilní, nejste chirurg na operačním sále, jakkoli ve vyhlášce se píše o chirurgických (asi abyste nevozili ty na nádobí – jakkoli proč ne?). A izotermická folie, ta také není k zahození, zejména v koloně během zimy, když vám dojde palivo, takže auto netopí. Samozřejmě na zabalení zraněného jako protišokové opatření. Dále igelit 20x20 cm na otevřený pneumotorax (rozvaha viz později). Nakonec náplast na cívce se skvěle hodí na přilepení upadlého výfuku…
Takže shrňme to, funkční z autolékárničky jsou rukavice, folie a při mnoha improvizacích šátek. Tím to končí. Není to, sakra, málo?
Život zachraňující věci do auta
Zkusme se na to podívat jinak – na první místo budeme klást FUNKČNOST. O něčem řekneme, že je to funkční, když to bezezbytku a bezvadně plní svůj účel. Předpokladem naplnění této definice je soubor několika vlastností, jež zjednodušíme na dvě: KVALITA a BLBUVZDORNOST. Přičemž fakt, že něco je funkční, ještě neznamená, že to taháme s sebou. Takže dalším zásadním kritériem je ADEKVÁTNOST. A teď si to zkusíme aplikovat…
Věc XY použijeme adekvátně situaci. Přičemž povinně bychom měli v autě vozit věci, které nám pomohou řešit život ohrožující situace. /Zatímco dobrovolně může každý vozit věci, které mu pomohou řešit život komplikující situace./ Jaké život ohrožující situace mohou na silnici nastat? Nehoda/defekt s následky… (1) Je někdo zraněný nebo (2) je uvězněn ve voze nebo (3) potřebuje zajistit sebe a vůz před hrozící srážkou s jiným vozem (obvykle vše dohromady). Dále, co je k řešení takových situací třeba = adekvátní a funguje to = funkční…
Vezmeme to od konce – pro primární zabezpečení vozu zapneme výstražná světla, což je ale nedostatečná „záruka“, proto je třeba ho opustit. Riziko srážky při opouštění vozu minimalizujeme oblečením výstražné vesty. Hle, první problém – česká vyhláška oproti mnoha evropským vyžaduje vesty povinně jen ve služebních vozech. Proč? Jestli by něco mělo být povinné, tak vesty pro všechny členy posádky, umístěné ve voze v jejich dosahu!
Co se týče výstražného trojúhelníku, ten povinný je, špatně s ním nakládají řidiči – umístí ho příliš blízko a umísťují ho cestou po silnici místo za pangejtem. Uložen je navíc tradičně v kufru, který i po lehkém ťukanci může zůstat zaseklý. Značka ideál by byla nějaká schránka na trojúhelník u zadního stěrače, ale to by bylo příliš revoluční. Prostě jen trojúhelník do kabiny! A k té správné vzdálenosti – co ho dodávat s připojeným vlascem na mini navijáku? Kotvičku chytíte na úrovni auta, první červený kus vlasce oznámí 50 metrů v obci a konec 100 metrů na dálnici. Ne že byste to neodkrokovali, ale kdo si to pamatuje? Napálit to do vašeho auta může už jen spící kamioňák.
Teď uvěznění ve voze, ať už začne hořet, stojí na kolejích atd. atp., prostě posádka se musí dostat ven. Nebo zachránce k ní - pokud máte hlavu svěšenou (ani nemusí být přes pás) a jste v bezvědomí, tak nemůžete dýchat. Také můžete mít silné krvácení. Jde o vteřiny! Jenže dveře jsou vpáčené, pásy nejdou vycvaknout. Jasně, řeší to bezpečnostní kladívko na rozbití skla s integrovaným řezačem pásů. Je naprosto nepochopitelné, proč tahle věc za 80 korun není povinná! A je to také trestuhodné, protože hasiči a záchranáři vám můžou smutné příběhy na tohle téma vyprávět celý večer. Kromě zařazení do povinné výbavy by mělo být ve voze jasně určeno místo umístění!
A konečně k samotným zraněním – zcela postačí řídit se systémem C-ABC, což je z angličtiny a v češtině to znamená zastavit masivní krvácení, zprůchodnit dýchací cesty, zajistit dýchání a krevní oběh. Prostě umřít na místě můžete vykrvácením nebo udušením, přičemž v některých případech s tím zachránce (i vy samy, jste-li při vědomí) můžete něco dělat, tzn. zůstat naživu do příjezdu záchranky. Vůbec, ale opravdu vůbec, k tomu nepotřebujete náplasti s polštářkem, velikost 8×4 cm, lepivost min 2,5 n/cm…
Pro první „C“ potřebujete škrtidlo, resp. tlakový obvaz. Nikoli šestkrát to ubohé cosi, jehož trvanlivost vám kontrolují policejní hlídky. Kdo zná vojenskou medicínu, tak ví, o jakých škrtidlech a obvazech je řeč. Problém je, že jsou jednak drahé (ačkoli cena by jistě zajímavě klesla při odbytu pět miliónů kusů), především ale správná aplikace vyžaduje nácvik. Na druhou stranu – kdo umí (lze-li to vůbec) použít pryžové obinadlo?! Kompromis je nakonec asi ten „izraelák“, dobře obvazuje, má přímo na sobě všeříkající obrázky a když náhodou zapomenete otočit, zas tolik se neděje. Nasadit ho můžete i přes oděv, dokonce musíte zastavit prudké krvácení hned místo stříhání oděvu.
Pro „A“, tedy zprůchodnění dýchacích cest, je zapotřebí jen záklon hlavy. Většina lidí to pořád neví a zapadlý jazyk loví rukou, to už je ovšem džob operátorky tísňové linky, aby jim to vysvětlila (pokud tedy zavolají dřív, než ho sichrhajskou přišpendlí ke rtům). Jakékoli pomůcky je nebezpečné aplikovat bez nácviku. Kdo umí, mohl by vozit krční límec, u autonehod jej pak hasiči/zdravotníci nasazují prakticky vždy. Ale zkrátka základ je záklon, z úst nejvýše vylovit zuby vylámané o volant.
Zajímavé je „B“, při autonehodě se celkem často polámou žebra. S uzavřeným pneumotoraxem laik na místě nic nesvede (na dekompresi zapomeňme). Soudě dle testů v autoškole i výbavy lékárničky se počítá, že zachránce bude řešit otevřený pneumotorax. Díru do hrudníku je prostě zapotřebí utěsnit. Od toho je také součástí lékárničky igelit 20x20 cm a zřejmě i cívková náplast k jeho přilepení (na to je ale dost úzká). Po návodu operátorky 155 snad. Určitě by ale bylo lepší, aby šlo o předpřipravenou samolepku. Opět marně hledáme využití nůžek, oděv z hrudníku prostě vyhrnete, jeho střiháním se nebudete zdržovat.
Nakonec následuje opět „C“ jako cirkulace, kdy se zastavují další drobná krvácení a pomocí roztoku doplňuje ztracená tekutina. To druhé nezdravotnický personál vůbec nesmí provádět, to první není nutné. Záhy přijede sanitka, a to s výjimkami (autonehoda někde v nedostupném terénu typu rozsáhlý sesuv půdy za vámi a lavina před vámi) tak rychle, že to prostě zachránce nejen nestíhá, ale nemělo by to ani valný vliv. Z drobných ran člověk hned nevykrvácí, nadto u autonehod častěji „teče dovnitř“, což se řeší až na operačním sále. A i kdyby – ty obvázky, natož náplasti, povinné v autolékárničkách, to opravdu neřeší.
To by tedy bylo z lékárničky vše a ještě zbývá zamyslet se nad tím, co dál mít povinně a při ruce ve voze. Především se nabízí ruční hasicí přístroj. Opět ne v kufru, nýbrž v kabině. Kdo o RHP nebo sprejovém hasičáku někdy více uvažoval (natož zkoušel), tak ví, že fungují jen v počáteční fázi požáru, resp. jej spíše zpomalí, než ukončí. Bavíme se ale celou dobu o život ohrožujících situacích. Pokud vám rozprášení spreje dá deset vteřin na přeřezání pásů, vytlučení okénka a vylezení ven, tak vám tedy zachraňuje život. V mnoha zemích je proto hasičák ve voze povinný. Proč ne tedy u nás?
Naopak všechny další tradiční prvky povinné výbavy považujeme za řešící pouze život komplikující situace. Ať jde o tažné lano, rezervu, klíč a hever / lepící sadu na pneumatiky, pojistky. Sporné jsou jen žárovky – u většiny moderních vozů si je už sami stejně nevyměníte, pravdou ovšem je, že nefunkční světlo může vést snadno k nehodě. A ta už život ohrožující může být. Máme ovšem návrh – co tak vozit výstražná ledková světla jako cyklisté? Jsou malá, levná, skvěle viditelná. Pokud by je někdo nabízel na silné samolepce, magnetu nebo řemínku k upevnění na zpětné zrcátko, na dojezd by to zcela stačilo.
Závěr: Méně je někdy více
Když se ohlédneme za naším rozborem, tak skutečně funkční povinnou výbavu vozu (umístěnou v dosahu posádky) by měly tvořit: vesty pro všechny členy posádky, výstražný trojúhelník s pomůckou pro měření vzdálenosti, kladívko na rozbití skla s řezačem pásů, ruční hasicí přístroj, tlakový obvaz (tzv. izraelský), samolepící krytí otevřeného pneumotoraxu, ochranné rukavice, trojcípí šátek, izofolie a nakonec „samodržící“ výstražná ledková blikačka. Tyto věci byly vybrány, protože jsou blbuvzdorné a pomáhají v život ohrožujících situacích.
V kvalitním provedení je pořídíte souhrnně do max. 1500 Kč. Což se na první pohled jeví hodně v porovnání s dnešní (nefunkční) autolékárničkou za 200 kaček, ale pokud přičteme sadu další povinné výbavy (jejíž většina by se rázem stala nepovinnou; navíc berte v potaz, kolik stojí jen jedna žárovka do předního světlometu), dostáváme se na sumu zcela srovnatelnou.
Je to tedy taková výzva pro Ministerstvo dopravy. A také jím zřizovaný BESIP. Je sice pěkné, že čas od času nechá natočit odstrašující spoty autonehod, akorát se to na pirátech silnic nějak ne a ne projevit. Bylo by bezesporu účinnější natočit a nechat na ČT vysílat spoty učící řidiče správnému postupu během krizových situací na silnici. A umístit je i na USB flash disky, jež by byly přilepeny na vrchu každé nové sady povinné výbavy, s výstražnou cedulkou „neznalost a lenost neomlouvá“. Úměrně tomu pak zavést a zvýšit právní postihy za nesprávné umístění a užití povinné výbavy.
(Úmrtnost amerických vojáků ve vietnamské válce také neklesla kampaní určenou Vietcongu, nýbrž změnou lékárniček a postupů první pomoci vlastních vojáků.)
