Přezbrojení na americké vrtulníky není samospásné - 1. díl
Éterem rezonuje informace o tom, že Slovensko připravuje nákup 9 strojů Black Hawk UH-60 od firmy Sikorsky Aircraft Corporation za zhruba 8,5 miliardy korun. To je poměrně významná investice pro slovenské vrtulníkové letectvo.
Foto: Slovensko připravuje nákup 9 strojů Black Hawk
V souvislosti s touto akvizicí se vynořují paralely s Českým letectvem. Česká armáda také plánuje nákup 18 nových vrtulníků. Má údajně jít o lehčí víceúčelové stroje hmotnostně a výkonnostně spadající pod střední vrtulníky kategorie Mi-17 nebo UH-60 Black Hawk. Jde zřejmě o nahrazení dosluhujících 10 kusů W-3A Sokol. Samotné srovnání AH-60 s Mi-17 ve výzbroji AČR při zhruba stejné hmotnosti přepravovaného nákladu či osob vyznívá hodně ve prospěch UH-60 Black Hawk. Především o 700 km větší dolet a o téměř 100 km vyšší rychlost letu Black Hawky posouvá do zcela jiných taktických dimenzí, než které umožňují ruské stroje. Nehodnotím výbavu strojů, protože ta je dnes natolik modulární, že je možno je vyzbrojit téměř identicky.
Foto: AČR také plánuje nákup 18 nových vrtulníků místo zastaralých strojů W-3A Sokol (na obrázku)
Byť mě k Sokolu poutají vzpomínky na nalétaných 1500 hodin na jeho palubě, musím uznat, že při poměrně agresivní finanční politice Augusty Westland, která PZL Swidnik vlastní a dolétanosti těchto armádních strojů je vhodné se poohlédnout po jiných strojích, které budou mít lepší ceny oprav a nižší provozní výdaje při zhruba stejných parametrech. Revize a GO těchto strojů jsou bohužel péčí našeho zákonodárce nesmyslně drahé. Svoji roli na této skutečnosti nese i výhradní zastoupení při zajišťování servisu na území ČR cestou firmy Zenit. Firma je ale už řadu let propojená s mnohem známější zbrojařskou firmou - Omnipol. V obou mají většinový podíl synové zbrojaře Richarda Hávy, přítele exministra financí Miroslava Kalouska.
Pokud nahlédneme do koncepce dopravního a vrtulníkového letectva, pak nám vyběhnou akcentované okruhy problematik, které nákup nových vrtulníků jistě ovlivní. „Omezený zdrojový rámec resortu MO snižuje úroveň logistického zabezpečení a nepostačuje na zajištění provozuschopnosti všech strojů. V minulosti již došlo k vyřazení nejstarších 7 ks Mi-24 a 7 ks Mi-17 z užívání v AČR. Přesto se doposud dařilo plnit všechny požadované úkoly. V případě, že se v letech 2013–2015 nepodaří alokovat finanční prostředky na zabezpečení GO, revizí a nákup náhradních dílů, bude nutné pokračovat ve vyřazování další letecké techniky z provozu a omezit rozsah plněných úkolů."
Foto: V minulosti již došlo k vyřazení nejstarších 7 ks Mi-24
„Dalším faktorem, který negativně ovlivňuje příslušníky létajícího personálu při jejich úvahách o své budoucnosti v řadách AČR, je nedostatek finančních prostředků na zajištění provozuschopnosti letecké techniky a náletu."
„Personál dopravního a vrtulníkového letectva. Zkušený a vycvičený personál hraje klíčovou roli u každého druhu letectva pro zabezpečení chodu VzS AČR, zajištění plynulosti leteckého výcviku a bezpečného leteckého provozu. Nedostatek pilotů a pilotů-instruktorů na všech typech provozované letecké techniky a narušení plynulosti v doplňování leteckého personálu mohou znamenat destabilizaci na všech úrovních u útvarů a jednotek DL a VrL. Při ztrátě vycvičeného personálu bez pravidelné náhrady dojde k postupnému omezení všech schopností DL a VrL. Současný stav u DL a VrL je ovlivněn několika významnými faktory. Především se jedná o nedostatek vycvičeného personálu. Přesto, že systemizovaná místa jsou dle tabulek počtů naplněna, nelze považovat počet aktivních příslušníků létajícího personálu a pozemního leteckého personálu za dostatečný. Toto vzniklo v důsledku přijetí úsporných opatření v resortu MO, kdy byla vytvořena finančně nepokrytá systemizovaná místa, která byla poté zrušena. Nejsou dodržována doporučená směrná čísla počtů
členů posádek podle počtu letadel (koeficient 1,5–2 na jedno letadlo dle typu). Na odstranění tohoto problému se intenzivně pracuje."
Zdroj: http://www.mocr.army.cz/scripts/file.php?id=173232
Vrtulníky počty u DL Praha Kbely:
Mi-17 v počtu 3 kusů – použití pro přepravu osob a materiálu
W-3A v počtu 10 kusů – použití pro LZS a leteckou službu SAR
Mi-8 4 Přeprava VIP
Celkem LZ Kbely – 17 kusů vrtulníků
Počty u vrtulníkové základny Náměšť nad Oslavou:
Mi-17 v počtu 2 kusů – použití pro přeprava osob a materiálu
Mi-171Š v počtu 16 kusů – použití pro přepravu osob a materiálu
Mi-24/35 v počtu 17 kusů – použití bojová podpora pozemních sil, doprovod transportních vrtulníků a konvojů
Celkem u LZ Náměšť nad Oslavou - 35 kusů vrtulníků
Z výše uvedeného jednoznačně plyne, že AČR má vleklé problémy jak se zajištěním personálu, tak i se zajištěním zdrojového rámce pro provozní údržbu a bojový výcvik pro všechny stroje. Alokace zdrojů koncentrovaných na výcvik pro piloty Mi-171Š v minulosti přišpendlil stroje W-3A Sokol k zemi. I pro tak malé množství strojů zařazených v lehké kategorii se nenašly finanční prostředky pro jejich provoz, natož pro výcvik pilotů.
Foto: Vrtulníky Mi-17 se stále používají v AČR pro přepravu osob a materiálu
Z výše uvedeného je možno vypozorovat jednu zajímavou skutečnost, která byla minulými vládami včetně velení armády ignorována. Tou je akcentace sdílení schopností jednotlivých strojů a upřednostňování univerzálnosti nakupované techniky.
AČR je natolik malá a technika je natolik početně poddimenzovaná, že hlavním aspektem pro budoucí nákup nových strojů musí být zajištění universálního použití vrtulníkového letectva – jak pro bojové použití ve prospěch NATO, tak i pro plnění vševojskových a civilních úkolů na území ČR. Universálnost použití vrtulníkového letectva spatřuji v jeho nasaditelnosti na území ČR jak pro LZS, SAR, tak i pro spolupráci v NATO. Nízké počty vrtulníkové techniky a stav financí resortu si tedy reálně říká o zrušení specializovaných vrtulníků Mi-24/35, které strategicky nemají ve výzbroji AČR žádný význam. Jen se na nich draze cvičí bez reálné možnosti jejich nasazení. Je nutno uvažovat o nahrazení universálním typem lehce ozbrojeného typu vrtulníku.
Snahu nakupovat specializované stroje do prostředí tak podfinancované armády, s tak často se měnícím zdrojovým rámcem, je hazard s udržitelností provozu nakoupených strojů a přivolávání stavu nevycvičeného leteckého personálu pro bojové použití.
V podstatě by mohlo jít o další z mnoha pokusů o defraudaci vynaložených veřejných prostředků.
V oblasti zajištění leteckého personálu, které pro tyto krásné stroje potřebujete, měla AČR v minulosti vždy problémy. Přístup politických reprezentací, kterým šlo velení armády na ruku, způsobilo, že se AČR ocitla v chaotické personální politice. Ještě v době, kdy vznikal dokument nazvaný Koncepce dopravního a vrtulníkového letectva si armáda dovolila v rámci reorganizačních opatření vyvolat takové tlaky, že zkušení piloti znechuceně odcházeli do civilu. Dlouhodobé zneužívání institutu pohotovosti na pracovišti za hranice únosnosti vyprovokovalo více jak 50 žalob na AČR a ti svými odchody pečetili personální krizi v letectvu. Dnes AČR čelí stovkám stížností na stanovování pracovní doby s perspektivou gradace do soudních sporů. A to v době, kdy i sama AČR ve svých dokumentech označuje personální nedostatečnost za velmi významné riziko a slabinu.
Bohužel velení AČR na tuto situaci reagovalo nejhůře, jak mohlo. Pod tlakem svých nezákonných praktik, které se vymkly kontrole, a roztočilo kolečko odchodů leteckého personálu do civilu, přistoupilo k restrikci zákona. Místo uznání chyby si velení tyto nezákonné praktiky nechalo zákonodárci potvrdit v novele zákona 221 o vojácích z povolání i proti duchu směrnice EU.
300 práce přesčas zadarmo a prolomení institutu důležitého zájmu služby vytváří prostor pro velké přetěžování vojáků a umožňuje udržovat podstav personálu na úkor odpočinku vojáků. Každý týden může velitel vojákovi, bez jakéhokoli omezení, přidat den práce (8 hodin) navíc zdarma. Toto ustanovení jde proti směrnici EU, která se snaží právě fenomén práce přesčas eliminovat. Syndrom vyhoření a šikana velitelů v oblasti pracovní doby bude v budoucnu poměrně častým jevem. To se dotkne i letectva. Jedna z výjimek z institutu důležitého zájmu služby jdoucí i proti výkladu Nejvyššího správního soudu, je označeno i zajištění leteckého provozu a běžná služba u útvaru.
Jako hořkou tečku za personální politikou je možno označit dehonestační a retroaktivní 15% zdanění výsluh, které navíc ke všem předchozím negativům letcům napovídá, že sliby státu jsou silně relativní a kdykoli o slibované sociální jistoty, mohou přijít.
Bohužel, tento přístup velení ani naleštěné americké či ruské speciály nespraví. A bez pilotů to létat nebude!
