Reálná sebeobrana není sebeobrana a lá Hollywood ani ta ze sportovních klubů
Názorová pestrost na téma reálná sebeobrana je naprosto bezbřehá. Nepřetržité diskuze na toto téma jsou známy od nepaměti a názorové proudy mnohdy nesmiřitelné. Různé sebeobranné systémy a tradiční bojové sporty přesvědčují své studenty a okolí o výjimečnosti svých dovedností, jejichž zárukou kvality má být staletími a tradicí prověřené know how či jejich praktické prověření kupříkladu u speciálních sil, potažmo ozbrojených složek. Pokusím se popsat moji osobní letitou zkušenost ze své praxe z ČR a zahraničí…
Reálné napadení nemá pravidla a výkonnostní třídy
Úvodem bych chtěl zdůraznit, že nic lepší ve světě sebeobrany než prevence a rychlé nohy neexistuje a nebudu řešit, jestli ten či onen systém je lepší nebo horší. Běžný občan je často přesvědčen, že to co vidí v akčních filmech, lze aplikovat i v reálné situaci. Nikoliv. Na to, aby instruktoři a studenti správně pochopili, jak funguje reálná sebeobrana, musejí se nezbytně mentálně vžít do role zločince a současně nepřetržitě studovat videa z reálných situací. Bez této základní informace nelze dostatečně pochopit, jaké hrozbě čelíme a jaké kroky musíme následně učinit, abychom snížili dopady útoku nebo byli schopni nebezpečné situaci úplně předejít.
Trénink musí být veden na hranici reality, což je pro studenty teprve tím pravým přínosem. A s tím je spojeno i kvalitní vybavení, jako jsou helmy, ochranné vesty, chrániče, suspenzory a makety zbraní, shock knife, barvící nože...
Z logiky věci pak alespoň těm kriticky uvažujícím dojde, že to, čím se mimo tento rámec zabývají nebo co se učí, není reálná sebeobrana, ale sportovní disciplína. Plná pravidel, omezení, dogmat, “firemních” pravidel, v kimonech jakožto v diametrálně jiném oděvu, než běžně nosíte, rozdělovaní do kategorií a výkonnostních stupňů s následným testováním… Což je stejné, jako byste se v autoškole první půlrok učili jezdit jen na jedničku, bez nezbytného individuální přístupu k různým somatotypům, věku, mentálním možnostem studentů atd.
Další věcí, kterou si musíme bezpodmínečně uvědomit, je fakt, že oběť se teoreticky bude muset vypořádat s velkým množství různých variant napadení. Např. útok nebo vyhrožování nožem, ohrožování střelnou zbraní, více útočníků najednou, různé druhy prostředí, v různých typech oblečení. A to vše proti agresorům, kteří můžou být pod vlivem drog (různé druhy drog ovlivňují i různě chování agresora), alkoholu, psychický stavů, různých stupňů agresivity apod.
V jednoduchosti je síla
Jednou z cest, když záměrně teď vynechám popis technik a taktiky, je zjednodušování až na samotnou podstatu technického provedení. Mimo rámec jakéhokoliv sebeobranného systému! Hlavním bonusem je jednoznačně efektivita a technicky nižší náročnost provedení. Kopy pouze do výše pasu, údery rukama pouze na hlavu. Použití čehokoliv, co máme po ruce nebo leží na zemi.
Tím se otvírá možnost a podstata reálné sebeobrany - tou je cíleně se zaměřit pouze na velice citlivá místa, jakými jsou oči, uši, krk, nos a genitálie. To znamená cíleně upřednostnit pouze “špinavé techniky”. Proč? Na to je poměrně snadná odpověď. Útočníci si téměř s jistotou vybírají slabší oběť, než jsou sami. Stejně tak jako predátoři v přírodě. Útočníci nehrají fair play nikdy, jsou zákeřní, útočí ze zálohy s cílem nás okrást, unést, zabít apod.
Musí být všem jasné, že žena o váze 50 kg se nemůže konvenčně popasovávat s metrákovým agresivním mužem. Naše obrana musí právě proto být extrémně razantní, nekompromisní, s jasným záměrem útočníka zranit, a tím pádem zastavit. Pochopitelně s tím má někdy slušný člověk problém, dokonce v boji na život a na smrt. Toto je otázka psychické odolnosti a pudu sebezáchovy.
Jednou z věcí, která pomáhá tyto momenty lépe zvládnout, je představa, že agresor není lidská bytost, ale například 90 kg hmoty, které je potřeba co nejrychleji a co nejtvrději zasáhnout na citlivých místech a utéct. Dalším faktorem, který musíte brát v potaz, je skutečnost, že sebeobrana je převážně o snižování dopadu útoku, tedy že prakticky nikdy neodejdete bez zranění. Tři bodné rány jsou vždy lepší než patnáct.
Výuka reálné sebeobrany je pouze ukázáním cesty. O výsledku nakonec rozhodnete jen vy.
Bojujte o život a nikdy to nevzdávejte, stojí to za to. Příště si za pomoci videi rozebereme konkrétní případy a řekneme si, co se dá v podobných situacích dělat.
