Reportáž z Podzemního pochodu Stachelberg a výstupu na Sněžku
Začal nám nový rok, tím pádem nová sezóna pochodů, a je to již týden, co jsme se společně vrátili z Krkonoš, kde nás čekal úplně první pochod tohoto roku. Nebyl to žádný záděr, ale spíš srdcovka. Šlo o podzemní pochod na dělostřelecké tvrzi Stachelberg, která patřila do našeho předválečného pohraničního opevnění, a právě tato tvrz měla být tou největší.
Bohužel se stihl vybudovat jen jeden pěchotní srub, několik podzemních sálů, mezi které patřily ty technické, muniční, nebo kasárenské, rovněž několik kilometrů podzemních chodeb. Na této tvrzi je nejlépe možné vidět, jak se to vše budovalo, hlavní chodba a sály jsou zde vidět v různých stupních rozpracovanosti, takže člověk se na rozdíl od jiných stavebně dokončených tvrzí může detailněji seznámit a nahlédnout, jak naši předkové budovali tyto stavby.
V okolí tvrze jsou také protitankové překážky a některé její další objekty v raném stádiu rozpracovanosti – třeba základová deska srubu, anebo zbytky zařízení staveniště a objekty lehkého opevnění vz. 37, tzv. „řopíky“. Po turistických stezkách lze dojít i k dokončeným samostatným pěchotním srubům. Dále je v blízkosti polní opevnění v podobě části zákopového systému s výdřevou a na jednom z řopíků u hlavní silnice je i pamětní deska věnovaná vojínu Josefu Beranovi, jenž zde utrpěl smrtelná zranění při obraně naší ohrožené vlasti. Vřele můžeme doporučit návštěvu této dělostřelecké tvrze a jejího okolí, ať už v zimě nebo zejména v létě.
Jelikož toto byl jen kratičký pochod a nám se ještě nechtělo jet domů, tak jsme se rozhodli, že si uděláme výlet na naši nejvyšší horu Sněžku. Náš výstup začal v Horní Malé Úpě, odtud jsme pokračovali po žluté stezce až na turistickou chatu Jelenka, kde jsme si dali kratičkou pauzu, zhodnotili počasí a vyrazili dále. Cesta byla táhlá jen s několika prudkými stoupáními.
Do 1400 m nadmořské výšky to šlo, ale pak začal být cítit silný severozápadní vítr a když jsme vystoupali na Svorovou horu, která je se Sněžkou spojena hřebenem, po němž jsme došli až pod samotný vrchol Sněžky, vítr ještě zesílil a nesl sebou zmrzlé sněhové vločky. Po vydrápání se na vrchol po kluzké stezce jsme se zdrželi jen chviličku, bohužel kvůli silnému větru a vánici nebylo nic vidět.
Cesta dolů byla hračka, až na kluzké úseky a následné držkopády způsobené ledovkou a tím že noha zůstala v závěji a zbytek těla pokračoval dále. Musím říci, že to byl dobře strávený den, jak pochod po tvrzi, tak výstup na Sněžku. Na rozjezd letošní pochodnické sezony to bylo super, další nás čeká v dubnu Military Death March, jenž nás zavede na Šumavu uctít památku obětí pochodů smrti z konce druhé světové války. Na tomto pochodu bychom patrně mohli mít i náš info stánek a rádi uvítáme posily v týmu (houba01@seznam.cz).
Pro Spolek VLČÍ MÁKY napsal Vojta „Houba“ Slavík, foto Michal Stuchlák.
