Sbírají pražští strážníci medaile Za záchranu lidského života za každou cenu? Nikoli. | OzbrojeneSlozky.cz

„Nelekejte se, pokud se vám v ulicích hlavního města na chvíli zamotá hlava a přiřítí se k vám strážník. Městská policie Praha zřídila medaili Za záchranu lidského života, což je skvělé s výjimkou případů, kdy vám její příslušník provede nepřímou srdeční masáž, zatímco jste normálně při vědomí.“

Foto: Někdy není pochyb že jde o život (zdroj: DENIK.CZ) 

Tak zhruba toto varování dostala coby podnět naše redakce. Podle jeho autora, který si přál zůstat anonymní (redakce jeho jméno zná) množství oceněných strážníků v posledních měsících rapidně roste, jakkoli se to nezdá úměrné běžnému výskytu občanů v nouzi, kterým by bylo nutné zachraňovat život. Ostatně – kolikrát vám se v životě stalo, že někdo v okolí potřeboval poskytnout první pomoc, neřku-li zachránit život?

Jeden z nejčinorodějších pražských ochránců pořádku, přezdívaný „strážný anděl“ během 11 měsíců pětkrát přispěl k záchraně lidského života. A jeden z jeho zákroků dokonce zachytila kamera, pročež video dostupné na YouTube pražského magistrátu budí vskutku pochybnosti. Totiž oživovaný bezdomovec před budovou Hlavního nádraží během nepřímé srdeční masáže pohybuje nohama a podle našich informací pak končí na záchytce, nikoli jednotce ARO či JIP.

Zdroj: YOUTUBE.COM

Rozhodli jsme se záležitost prozkoumat a požádali o názor zdravotníky z pražské záchranky a trauma příjmu Ústřední vojenské nemocnice. Překvapivě se shodli, že strážník opravdu mohl bezdomovci zachránit život, přestože o klasickou zástavu oběhu nešlo. Níže nabízíme jejich komentáře, ačkoli je třeba podotknout, že vycházejí právě a jen ze zhlédnutí videa (i proto si ani jeden nepřál být jmenován).

Názor ze záchranky: „Pravdou je, že v případě zástavy oběhu je nutné dál pacienta zajistit, což se neděje. Po příjezdu lékaře odjíždí pacient na sedačce, nikoli v leže a s monitorováním životních funkcí. Málokdy se podaří pacienta nepřímou srdeční masáží tzv. nahodit, kdežto zde hýbe nohama. Patrně šlo o intoxikaci alkoholem, která ale ohrožovala jeho život. Strážník postupoval lege artis – pacient byl v bezvědomí, nereagoval na algický (pozn. red. bolestivý) podnět, dýchání mohl mít mělké. Zahájená resuscitace tak přivedla pacienta k vědomí, bez toho by se mohl třeba zadusit zvratky.“

A názor z nemocnice: „Těžko říci, zda se jednalo o náhlou zástavu oběhu. Ale dokážu si představit, že zde nastávala z důvodu hypoxie (pozn. red. nedostatek kyslíku, mohl nastat třeba vdechnutím zvratků) a po efektivní zevní masáži a tedy následnému okysličení došlo k návratu. Ten strážník masíroval dobře, výtky bych měl spíše ke konání dalších během zásahu.“

Tyto odborné názory se rozcházejí s postřehy laických komentátorů, podle nichž byla masáž srdce zbytečná a značí přílišnou vehemenci strážníka. Správný postup laické první pomoci totiž opravdu zní: pacienta oslovte, štípněte, nereaguje-li, uvolněte mu dýchací cesty a nedýchá-li normálně, zahajte resuscitaci, přičemž ji můžete ukončit po příjezdu záchranky, vyčerpání a nebo pokud se pacient začne proti ní bránit. Úkol byl splněn.

Foto: Během 11 měsíců pětkrát přispěl k záchraně lidského života (zdroj: FB MP Praha) 

Toto rozuzlení je navíc důležité i proto, že pořád je lepší někomu třeba i zbytečně zlomit při masáži žebra, než-li jeho stav podcenit nebo dokonce ignorovat. A ruku na srdce – v případě některých osob (bezdomovců nebo obecně cizích) v ohrožení života je nutné překonat i jistý osobní odpor, ať už jde o estetické hledisko (špína, zakrvácení) nebo obavu z přenosu třeba infekce (zachránce vždy ale musí dbát i na svoji bezpečnost).

V budoucnu se chystáme sledovat další případy oceněných strážníků – na jedné straně ne vše, co se tváří jako záchrana života, jí skutečně musí být – na straně druhé je nefér někomu zásluhy upírat. Nakonec je lepší rozdat pár medailí a odměn třebas jen za snahu, bude-li tím podpořena odvaha vůbec zasáhnout, namísto alibistického čekání na příjezd záchranky.