Strážník VRAH? Kdy už konečně pochopíme, proč policisté nosí zbraně?
Média pečlivě sledují přerovský zásah strážníků z počátku ledna, protože při něm zemřel člověk, a sice po zásahu ze zbraně zasahujícího strážníka. Proti městskému policistovi je již vzneseno obvinění a nikdo prý nechápe, proč zbraň použil. Ona totiž česká veřejnost má vůbec problém chápat, že pistole nejsou jen dekorací opasku...
A to přitom naše země patří k několika málo státům, kde je držení zbraně chápáno jako občanské právo, které zde bez problémů uplatňuje 300 000 osob! Oproti většině jiných zemí nemáme dokonce regulováno držení chladných zbraní - ke spáchání zločinu jsou ostatně používány častěji - vzdor tomu to nikoho nepobořuje. Ale jak přijde na střílení, je v očích veřejnosti – a tou se nechává strhnout i justice – viníkem automaticky ten, kdo zmáčkl spoušť. Jako by předcházející situace nikdy nemohla být tak zlá, aby byl důvod vůbec tasit.
Když se podíváme blíže na to, co se stalo v Přerově, tak příběh začíná přivoláním hlídky ke rvačce asi desítky opilých hostů baru. Vyjíždějí k ní dva strážníci. Ti samozřejmě nemohou vědět, která skupina je ta „hodná" a která „zlá", spíše musí počítat, že jejich vstup do situace může agresory spojit. Ke všemu zjišťují, že na místě pobíhá zmatený, tudíž agresivní, ohař – a strážníkova obušku se rozhodně nezalekne. Jak jinak může vypadat situace, která vás opravňuje tasit zbraň?
Foto: Ilustrace možného průběhu přerovského incidentu v podání deníku Blesk
Pořád se skloňuje otázka, zda byl strážník v takovém ohrožení, aby tasil konkrétně proti psovi. Měl počkat, až se mu zakousne do krku? Dokázal by pak ještě efektivně použít zbraň? Kdo si zkusil někdy obléci rukáv a nechat na sebe psa skočit v rámci výcviku, tak ví, že by následně manipuloval se zbraní jen velmi těžko. A co teprve, kdyby rukáv neměl a musel bojovat nejen se sílou psa, ale také s bolestí... Až bude aktuální případ posuzovat soudce, neměl by to dělat od stolu, nýbrž po nabytí této zkušenosti.
Zeptejte se držitelů zbraní, zda a jak je už někdy museli použít – v případě kladné odpovědi budou kromě pohrození nějaké jim nebezpečné osobě jmenovat právě útok psa. A patrně dodají, že se naštěstí rychle objevil majitel a zpacifikoval si ho. Co když je ale zvíře už nebezpečně blízko, takže vystřelíte, bohužel však v tu samou chvíli, kdy se k němu skloní jeho majitel? A to se patrně stalo v Přerově. Z hlediska použití zbraně by mělo být úplně jedno, jak spor začal, kdo před tím barem koho napadal. Příběh o zbrani je adekvátní reakcí na ohrožení psem – aktérem je strážník a pes. Jedná se krajní nouzi. Do dráhy střely se připletl majitel psa, to je nešťastná náhoda a „collateral damage".
Je zapotřebí, aby se s tímto už konečně lidé mentálně vypořádali. Může vás srazit auto, můžete být postřeleni – a vůbec to nemusí záležet na vaší vůli a přičinění. Říká se tomu být ve špatný čas na špatném místě. Notabene ale přerovský případ je o tom, že ten zesnulý mladík učinil svobodně celou sérii rozhodnutí, které zpečetily jeho osud (rozhádal se s barovými hosty, nebyl schopen ze sporu vycouvat – odejít, nehlídal si svého psa a dopustil, aby ohrožoval jiné... tím to možná celé nejen skončilo, ale také začalo, když neuvázaný pes vadil ostatním hostům, jak se objevilo v médiích).
Foto: Strážníci nemají zbraně jen pro okrasu (zdroj MPUL.CZ)
Každý má právo učinit maximum pro ochranu svého zdraví. Skutečnost, že to neudělal ten zastřelený, nelze klást za vinu strážníkovi, který své právo uplatnil. Obvykle se veřejné mínění shoduje, že by mělo být v pořádku zastřelit osobu, která se vám vloupe do domu, nebo vás přepadne. Začala si, musí s tím počítat. Soudě podle aktuální kauzy jsou to ale jen silácké řeči, protože jakmile by se zde zákon a především jeho soudní aplikace posunuly tímto směrem, nevycházeli by všichni z údivu.
Přehodnocení používání zbraní u policistů (státních i obecních) je každopádně nezbytné. V jejich popisu práce je chránit. Kvůli tomu mají pistole. Kvůli tomu jsou placeni z našich daní. Pokud se na ně pokaždé sesype opovržení, inspekce a soud, když použijí zbraň nebo silnější donucovací prostředky,
budou se bát to udělat. Raději utrpí nějaké šrámy. Jak ale pak zranění na zemi budou chránit ty občany okolo, kteří zbraně nemají, a proto přivolali na pomoc právě muže zákona? Poznámka: Podobné problematice jsme se věnovali také zde.
