Tip na výlet: Vzhůru na utajované vojenské věže Poledník, Čerchov a Dyleň | OzbrojeneSlozky.cz

Každý si asi snadno vybaví vojenskou věž na Poledníku, jež je jednou z dominant Šumavy. Málokdo už ale ví, že téměř identická stavba je i na Čerchově, nejvyšší hoře Českého lesa. Zde se navíc dochovaly další vojenské budovy. Vyšlápnout sem rozhodně stojí za námahu. Naopak na atypickou Dyleň se nedostanete…

Poledník

Osobně jsem jako první navštívila Poledník (1315 m n.m.) asi před dvěma roky. Nahoru jsme šli s přítelem z Prášil po červené a zelené, tedy po západní straně asi 8 km, z nichž druhá polovina znamená stoupání kolem 460 metrů. A nabízí úchvatné, ač současně trochu apokalyptické, výhledy na údolí a úbočí zvalchovaná orkánem Kyril (2007) ponechaná v daném stavu, protože jde o první zónu národního parku. Ale pozor – mimo hlavní sezónu je trasa uzavřena, a to kvůli hnízdění tetřeva hlušce (my jsme na něj ovšem tehdy měli štěstí na druhé straně hory).

Nazpět jsme šli 10 km po červené značce východní stranou, s odbočkou na malebné Prášilské jezero. Zajít si kolem něj se vyplatí už proto, že se dostanete z poněkud nudné cesty pro zásobování zpět na přírodní stezku.

Psali jsme:Lumír Němec: Hlavní problém je nekompetentnost ministrů obrany

foto zdroj: Turistika.cz

Co se týče rozhledny na vrcholu, byla určena ke sledování rádiového provozu hluboko na území tehdejšího západního Německa. Krycí název TOPAS označoval objekt vybudovaný v 60. letech. Ač z mnoha stran viditelný, prostor a přístupové cesty v mapách chyběly, prý i Prášilské jezero. V roce 1985 se poblíž odehrála „vrtulníkoví bitva“ – náš Mi-24 a americká Cobra se zde provokovaly podél hraniční čáry, Mi-24 se propadl kvůli pozici na závětrné straně kopce a vysoké výšce, nicméně i přes tvrdé přistání do lesa se nikomu nic nestalo.

Na poledníku byly rozmístěny další budovy, ty však už dnes neuvidíte, areál se přizpůsobil turistice. A tak zde najdete bistro, zastřešené posezení u krbu, nouzové nocležiště. Jednotlivá patra věže jsou využita jako výstavní. Na samém vrcholu na vás čeká ochoz (obligátně si mřížovanou konstrukcí vidíte pod nohy) a obvykle pořádný nápor větru, ale také úžasný výhled.

Psali jsme:Porážka IS je vítězství, ale není porážkou islámského terorismu. A co se zajatci?

Když už byste se vypravili do této části Šumavy a nikoli jen na jeden den, určitě si do programu zařaďte i další jezera (Černé, Čertovo, Laka), další tisícovky (Ostrý, Pancíř, Špičák…), trasu po opevnění železné opony (i v 50. letech se stavěly bunkry) v Železné Rudě, případně hrad ve Velharticích (za Karla IV. bývalo na Šumavě tak teplo, že zde nechal vysázet vinice, aby měl s buškem z Velhartic co pít).

Čerchov

Zcela nově mám za sebou výlet na Čerchov (1042 m n. m.), kam jsme se s přítelem vydali z Babylonu po zelené značce, tedy necelých 8 km, z nichž se výškový rozdíl přes 500 metrů zdolává jen na 2 km (jde tedy o dvakrát strmější výšlap než na Poledník). Poslední kilometr a půl jsme konkrétně šli asi čtyřicet minut. Dolů jsme se vraceli po modré a z obce Pec opět po zelené, nutno podotknout, že sestup se odehrává opět na prvních dvou kilometrech a kdo trpí na kolena, měl by si cíl naplánovat do Klenčí nebo České Kubice, kde se aspoň na mapě jeví vrstevnice milosrdněji.

Každopádně, z docela outdoorové cesty, kterou jsme zvolili, se z posledních dvaceti metrů prodírání houštím ocitnete na zásobovací cestě, před bránou, s výhledem na několik zchátralých budov. Teprve po vstupu uvidíte dvě věže a vůbec celý areál, pod nímž ještě probíhají autentické ostnaté dráty a koridory pro útočné psy, jejichž kotec se při narušení signálky otevíral automaticky.

Trvalo řadu let, než stát po revoluci vrátil prostor Klubu českých turistů. Ti zde s velkým úsilím opravili původní Kurzovu rozhlednu (1905), na kterou nyní můžete vystoupat. Vojenská věž je naopak uzavřená. Oproti ubikacím a hospodářským budovám však vypadá docela zachovale. Skutečnost, že zde stále stojí vše při starém, je oproti Poledníku svého druhu výhodou – pokud vás tedy zajímají právě vojenské objekty.

V jedné z budov je vyhlášené bistro, které se pyšní tím, že má otevřeno po celý rok. Na Čerchov se zkrátka chodí i v zimě. Výzdoba tohoto prostoru je zřejmě tvořena tím, co zde po tehdejší vojenské posádce zůstalo, takže připomíná světnici pro politické školení mužstva.

Zajímavostí je, že vojensky byla využívána už i zmíněná Kurzova věž. V roce 1938 zde padl příslušník finanční stráže Josef Pavlišta a jeho kolega byl těžce raněn, když jejich hlídku přepadli Němci. Ti po Mnichovu území zabrali a věž sami využívali. Po válce ji ihned převzala čs. armáda a teprve časem vybudovala věž novou. Za oběť padla původní prvorepubliková chata. Je otázkou, zda a co se bude dít s areálem dále – kultivace po vzoru Poledníku by Čerchovu asi slušela.

Dyleň

Když jsem mířila na letošní dovolenou (putování z Františkových lázní do Domažlic), zahlédla jsem opakovaně mezi Chebem a Mariánkami rozhlednu poměrně atypického tvaru. Jak jsem zjistila až posléze, jde o Dyleň (940 m n.m.) a opět vojenský objekt pro radiokomunikační boj z 60. let. Po revoluci připadla věž soukromníkovi, ten ji pronajímá pro rozhlasové a televizní vysílače, takže její ochoz nechal přístupný jen do roku 2003 a nezdá se, že by jej, resp. celý areál, opět zpřístupnil.

foto zdroj: Karlovarský kraj