Po stopách hrdinů – reportáž z pátého týdne: Až na Děvín!
Jakub Engelmajer splnil svůj cíl a v posledním týdnu došel na konec nejdelší turistické cesty Slovenska (750 km). Kampaň Po stopách hrdinů tím ovšem nekončí, sbírkové konto 2801427994/2010 zůstává otevřené. Nyní si zrekapitulujme, jak v uplynulém týdnu Jakub zdolával posledních cca 100 kilometrů…
25. pochodový den:
V pondělí večer mě ještě potkal hiker Honza, který se pokouší o SNP od Bratislavy. Takže byla družba, umístili jsme přístřešky vedle sebe a sdíleli zážitky a zkušenosti nejenom o slovenských horách. Honza je to dobrej chlap a přeju nám oběma, abychom to došli.
V brzkém dopoledni jsem dorazil k mohyle M. R. Štefánika. Pěkné pietní místo, jen mě mrzelo, až štvalo, že zde nevlaje také česká vlajka – vždyť MRS byl čechoslovakista a bojoval a pracoval pro svobodné Československo! I z informačních tabulí čišela ignorace a odmítání první Československé republiky jakožto součásti slovenských dějin. Škoda.
Dnes jsem ušel s batohem naplněným jídlem na poslední 4 dny a opět více a více kopcovitým terénem 30 km. Zítra mám v planu 26 km s převýšením +-3000 výškových metrů. A jelikož medvědi už do těchto oblastí chodí jen na výlety, tak od hranic jdu bez rolničky – opět si tak užívám ticho.
26. pochodový den:
Koho by napadlo, že takhle blízko slovenského hlavního města nebude mobilní signál? Pro sdílení úterního i středečního reportu jsem musel vylézt a vysílat z nejvyššího kopce v okolí.
Krom toho jsem ušel 25 km a potrápil mě vrchol Záruby s okolními skalami. Naštěstí jsem většinu sešel ještě za sucha. Neméně mě potrápil, už poněkolikáté, nedostatek vodních zdrojů. Když už jsem si připadal jak žíznivec na Sahaře, na Zárubech se se mnou rozdělil o vzácnou vodu jeden Slovák – ani neznám jeho jméno, ale velice si jeho solidarity cením.
I tak jsem následně dvě hodiny trávil hledáním vody, až jsem si musel zajít a dotankovat u vodní nádrže Bukové. U té příležitosti jsem se i trochu umyl. Odpoledne se radikálně proměnilo počasí a chytla mě bouřka. Pršelo jen asi hodinu, znovu až večer.
Do Bratislavy mi zbývá méně než 50 km a do cíle na Děvín asi 60 km! Taky by ta červená stezka mohla jít přímo skrz Blavu a nikoli scénickou procházkou 17 km napříč městem. No nic, zítra mě čeká snad poslední horská etapa, na níž snad potkám nějaké občerstvení.
27. pochodový den: S parťákem, ale bez vody
Pršelo sice celou noc, ale po sedmé, když jsem vyrážel na cestu, se počasí umoudřilo. Takže terén sice byl podmáčený a blátivý, ale nepršelo na mě. Ušel jsem plánovaných 30 km a uléhal připraven „dobýt“ Bratislavu a snad i Děvín!
28. pochodový den:
Dnes jsem dal posledních 30 km a je hotovo, dorazil jsem na Děvín! 750 km z Dukly v Polsku, přes Slovenskou Cestu hrdinů SNP až sem. Je to za mnou.
Nebylo to zadarmo, ale člověk se musí hecnout, sem tam trochu kousnout, a ono to jde. Zánět, rozbitý mobil, vedro, déšť, bláto ani houštiny a mizející značení mě nezastavily. Cesta mi trvala plánovaných 28 dní pochodu... a 6 dní rekonvalescence s palcem na noze. Ještě dnes stíhám vlak domů do Pardubic.
Během pár dní pošlu další zkušenosti/shrnutí z cesty, fotky, videa a případně recenze vybavení, takže ještě nepřepínejte kanál. Nadále také prosím posílejte finanční příspěvky na sbírkové konto projektu – kdo třeba nevěřil, že to dám, měl nějaké zábrany z pověrčivosti a podobně, tak teď může s přehledem vesele zadat převod na č.ú. 2801427994/2010. Peníze pomohou zraněnému vojákovi Patrikovi, zraněné policistce Ivetě, ideálně ještě zůstanou nějaké v rezervě pro dalšího klienta Spolku VLČÍ MÁKY.
