Zpověď „bachaře“: Věděl jsem více, než bych měl… | OzbrojeneSlozky.cz

Pan Jaroslav (redakce zná celé jméno) působil v letech 2010 až 2012 jako dozorce ve Věznici Nové Sedlo. Jeho služební poměr skončil, protože věděl více, než by měl. O poměrech v českém vězeňství nám poskytl velmi otevřený rozhovor.

Foto: Věznice Nové Sedlo (zdroj: VSCR.CZ) 

Můžete nám popsat důvod ukončení Vašeho služebního poměru ve vězeňské službě? Bylo ukončeno nestandardně respektive z donucení?
Bylo to doporučení.

Oficiální stanovisko bylo tedy doporučení?
Nikoliv oficiální. Bylo mi však řečeno, že by bylo lepší, kdybych opustil věznici. 

Jaký byl důvod tohoto doporučení?
Věděl jsem více, než jsem vědět měl. Viděl jsem totiž příslušníky vězeňské služby, jak obchodují s vězni. Šlo zejména o donášení drog do věznice. Zhruba tři až čtyři měsíce před ukončením služebního poměru mě zahlédli, že jsem je viděl. V návaznosti na to, začaly na moji osobu chodit různé stížnosti a dít se naschvály. To jak ze strany dozorců, tak ze strany vězňů.
Zejména dozorci domlouvali čtyřem vězňům, aby si na mě stěžovali u Oddělení prevence a stížností. V praxi to funguje tak, že pokud obdrží toto oddělení jakoukoliv stížnost, musí ji řešit. Například mě udali za to, že jsem pronášel telefon za finanční odměnu. Nikdy se však nic neprokázalo.

Na základě tohoto udání Vám bylo doporučeno skončit?
Ano. Vrchní inspektor, který měl na starosti celou směnu, byl totiž kamarád těch, kteří byli do tohoto obchodu zapojeni. Pracoval tam zhruba pětadvacet let a mohl si dovolit hodně věcí. Nicméně nevím, zda byl do obchodu také zapojen.

Proč jste se neozval, nekalosti nehlásil a sám sebe nebránil?
Problémem je, že nemůžete jít rovnou za vyšším nadřízeným. Musíte předložit stížnost svému nadřízenému – vrchnímu inspektorovi. Pak můžete za vedoucím, náměstkem či ředitelem. Můj vrchní inspektor byl však do tohoto obchodování nejspíše zapojen. Na druhou stranu jsem měl možnost přestoupit do jiné věznice, ale už jsem nechtěl v tak zkorumpovaném prostředí pracovat.

Foto: Musel odejít - stal se nepohodlným svědkem (zdroj: CESKAPOZICE.LIDOVKY.CZ)

Co by se stalo, kdybyste neuposlechl ono doporučení skončit?
Stále by na mě něco hledali, dokud bych neodešel sám. Víte, jak to v životě chodí. Dnes je možné odsoudit nevinného. Nakonec by mě mohli do kriminálu dostat – podstrčili by mi drogy nebo by na mě něco ušili.

Myslíte si, že za pronášením drog, mobilů a dalších věcí do věznic stojí touha po finančním obohacení nebo jsou třeba dozorci ze strany vězňů vydíráni?
Asi obojí. Rodinní příslušníci odsouzených osob ve věznici často žijí ve stejných městech jako rodiny dozorců. Samozřejmě o vás ví hodně věcí, znají vás. Toho mohou využít a vydírat. Ale klacek do ruky jim můžete dát i sám, je to takový kolotoč. Vy jim jednou přinesete z dobré vůle maličkost, třeba dopis, a mají vás v šachu, protože jste porušil pravidla.
Když na vás něco řeknou, tak je šance, že vás vyhodí, a jste v začarovaném kruhu. Musíš pronášet věci dál. Na druhou stranu je zde skupina dozorců, která má problém s alkoholem, a to i během pracovní doby, nebo problém s hazardem. Pak přijde vězeň a nabídne patnáct tisíc za pronesení telefonu. Takže ty peníze tam hrají také silnou roli.

A to u dozorců neprobíhají při příchodu do práce osobní prohlídky a testy na alkohol?
Samozřejmě při příchodu do práce musíte projít i dechovou zkouškou. Tu ale většinou prováděli ti, kteří byli sami pod vlivem. V menších věznicích to není až tak obvyklé. Z vyprávění jsem však zaslechl, že na Ruzyni či Pankráci to byl opravdu problém. Kvůli nedostatku lidí se to však neřešilo. Tam potřebovali každého, když byl trochu schopen fungovat. V Praze je prostě trvalý podstav.

Myslíte si, že je možné problém s pronášením drog, telefonů a dalších věcí do věznic nějak eliminovat?
Co se týče například využití rušiček mobilních telefonů, tak to doposud nebylo přesvědčivé. I přes nasazení rušiček bylo možné ve věznicích stále volat, kdežto v okolních vesnicích nikoliv. Dále detekční rámy také nejsou stoprocentní. Občas jsme zjistili, že někdo něco pronesl, aniž by rám pískal.
Pronášení drog je opravdu problém, jelikož jsou kvůli malé velikosti jednoduše pronesitelné. Problémem jsou například i kontroly vězňů. Ti, kteří pobývají ve věznicích dlouho, hrají dotčené, uražené. Nejvíce seřvou nováčky v řadách vězeňské služby, co že si to vůbec na ně dovolují, nějakou osobní prohlídku.

 Foto: Do věznice lze propašovat leccos (zdroj: UDALOSTI112.CZ)

Zažil jste nějaké skutečné porušení lidských práv vězňů ze strany dozorců?
Asi ano, ale jsem přesvědčen o tom, že vězni mají práv víc než dost. Pro ně věznice není trest. Je to místo, kde mohou odpočívat. Navíc se mohou odloučit od rodin, s nimiž vlastně většinou moc nevycházejí. To bylo vidět při návštěvách. A dostanou dvakrát denně teplé jídlo, svačiny, mohou se každý den koupat, denně využívat lékaře, mají čisté povlečení a nemusí se o nic starat. Mají prostě ideální zázemí, aby vymýšleli, co opět provedou, až vyjdou ven.

Máte nějaký odhad, kolik vězňů se po propuštění vrátí zpět?
Nemám přesné statistiky, tam, kde jsem sloužil, bych to tipoval kolem 80 %, a to navíc i několikrát. Pouze mizivé procento šláplo vedle a uvědomili si to. Narušení lidé si z toho nic nedělají a odnášejí to lidi, kteří udělali nějakou hloupost a opravdu tam nechtějí být. Většina lidí tam přečká a zdokonalí se tak, aby je příště nechytli. Mají heslo – zavřít mohou, pustit musí. Když se tam třeba někdo desetkrát vrátí, tak to evidentně nemá význam, akorát to stojí peníze.

I když už jste už v té době nebyl ve službě, jaký máte názor na amnestii Václava Klause.
Hrozně mi to vadilo. Kvůli několika lidem byla propuštěna hromada lidí. Bylo to velice nákladné a stejně se tam vrátili. Dozorci museli být stále v práci, jelikož takzvaný odbavovací proces je časově náročný. Myslím si, že by prezident neměl mít takovouto pravomoc.

Jak je mezi zaměstnanci vězeňské služby vnímána výměna generálního ředitele Vězeňské služby ČR?
S výměnou generálního ředitele se pojí několik problémů a nejistot. Během mého působení to bylo zejména snižování platů. Když se navíc změní generální ředitel, tak se většinou změní různá nařízení a ty se musíte učit. Je to činnost pro činnost, aby si někteří obhájili své místo. Prostě aby ukázali, že něco dělají. Z těch předpisů vás poté samozřejmě zkoušejí.
Delší dobu se také hovoří o výsluhách. Ti, co tam jsou už dlouho, neví, zda už mají odejít či nikoliv. Mnoho lidí pracuje ve vězeňské službě i kvůli výsluhám, jinak by tam už dávno nebyli. Tendence je stále snižovat platy a přitom všeobecně lidé ani nevědí, jakou mzdu dozorce pobírá. Česká společnost si myslí, že nastoupíš a máš pětadvacet tisíc, přitom v praxi máš čtrnáct.

Foto: Příslušníkem vězeňské služby za 14 tisíc korun (zdroj: VSCR.CZ)

Věříte, že aktuální systém je možné zreformovat?
Ne! Myslím si, že to bude čím dál tím víc volnější a bude přibývat donašečů. Je to zejména z důvodu nízkých platů. Problémem je také poznání reality. Když tam přijdeš, jsi nadšený. Nicméně brzy vidíš, že je tam skupina lidí, kteří tam jsou dlouho a jedou podle sebe.
Pokud mezi ně nezapadnete a občas třeba nezmlátíte nějakého vězně, naopak budete chtít vše dělat podle zákonů, tak půjdou proti vám. Druhá možnost je přizpůsobit se. Je to jako v politice – půjde tam někdo, kdo chce něco změnit, ale ty ostatní ho stejně přinutí, aby jel podle druhých nebo skončil.

Foto: Vězeňská služba ČR dokonce cvičila své afghánské kolegy ač má co dělat sama se sebou (zdroj: ARMY.CZ)

Co Vás při zpětném pohledu nejvíce zklamalo nebo překvapilo?
Nejvíce mě překvapilo, že ti vězni, kteří na to nevypadali – myslím velké namakané chlapy – naopak vědí, jak se mají chovat a mají k tobě respekt. To prostě potěšilo. Většinou to byli ti, co seděli dlouho a nechtěli mít problémy. Naopak vězni, kteří byli čerstvě plnoletí a byli tam za drogy, tak to měli na háku a dozorci byli bezradní.
Maximálně jim můžete uložit kázeňský trest nebo je zavřít takzvaně do díry, jenže pak to s nimi bylo ještě horší. Podle zákona můžete jít proti nim s tužkou. Jednou mi známý vyprávěl, jak to bylo za komunistů. Když tam byl někdo drzý, tak ostatní vězni ho ukáznili a už si nic nedovolili. Dnes z toho mají srandu. Na druhou stranu tam byly dny, které byly opravdu dobré. Práce to úplně špatná nebyla.

Kdybyste měl možnost cokoliv změnit, co by to bylo?
(Po dlouhém váhání)…. Asi aby v těch vyšších pozicích nebylo tolik bývalých vojáků z povolání. Bylo tam vidět, že byli třeba deset let u armády, což je hodně poznamenalo. Šli do jiného prostředí a snažili se tam zavádět jejich vojenské manýry.
Byl tam třeba náměstek ředitele (pozn. red. dnes ředitel Vazební věznice Praha Pankrác) a ten byl opravdu rozumný. Bylo to zejména díky tomu, že začal od spodu a musel si projít všechny pozice. Kdežto ti, kteří přišli z armády, za pět let dostali hodnost majora a začali pracovat na pozici vedoucího výkonu trestu, vůbec neprošli ty nižší pozice a nevěděli, o co jde.
Názorný příklad byl u lidí, kteří přišli z generálního ředitelství. Ti, kteří píšou ta nařízení. Přijdou a diví se, že mají vězni televizi, mohou chodit do tělocvičny atd. Mají vysoké funkce a neví, jak to tam funguje. Tohle je však v každém povolání. Nadřízený po tobě něco chce, ale sám neví, jak se to dělá, jenom si o tom něco přečetl a nemá tu praxi.

Chcete na závěr něco vzkázat čtenářům?
Ať nepáchají. Věznice jsou plné a nenapraví. Problémem je hlavně to, že ti, kteří provedli v životě nějakou chybu a už by ji nikdy neudělali, tak po propuštění mají problém nalézt práci. I kdyby nechtěl tak musí začít páchat, protože nemá peníze. Nemáš nic a přeci neumřeš hlady. Je tedy vždy jednodušší něco ukrást. Dnes neseženeš práci ani normálně a už vůbec ne, když máš záznam v trestním rejstříku. Čistý rejstřík chtějí i na pozici skladníka.