Atraktivita terorismu pro mediální zpravodajství - vývoj vztahu mezi terorismem a médii | OzbrojeneSlozky.cz

Terorismus je společně s dalšími negativními jevy, jako je válka a násilí, oblíbeným mediálním tématem. Jaká je příčina vzájemné přitažlivosti médií a terorismu a jak se tento vztah v poslední době vyvíjel?

Terorismus lze označit za nelegitimní násilný akt, jehož hlavní motivací je získat publicitu a napravit politické křivdy. Na rozdíl od války nerespektuje žádná pravidla umožňující (alespoň teoreticky) vést spravedlivou válku. Motivy teroristů mají spíše psychologický ráz - chtějí vyvolat psychologický či politický tlak. Jejich strategií je podnítit strach u veřejnosti, jež (takto vyvedená z rovnováhy) může tlačit na stát, aby vyhověl kladeným požadavkům (Carruthers 2000: 166).

Hovoří za vše (zdroj: ABUAARDVARK.TYPEPAD.COM) 

Psali jsme:Generál Petr Pavel: Zpravodajec, který se nemá za co omlouvat

Dle Carrutherse je publicita nutnou podmínkou toho, aby mohl terorismus vůbec existovat. To je tedy důvod, proč teroristé potřebují média, resp. publicitu. Příčinu vzájemné přitažlivosti médií a terorismu (války) je možno spatřovat rovněž v jejich souběžném technologickém vývoji. Masová média podobně jako zbraňové systémy, příznačné pro moderní formy konfliktů, vděčí za svou současnou podobu plodnému období vynálezů v devatenáctém století. Nová snímací technika do značné míry čerpala z vojenského výzkumu (Carruthers 2000: 5).

Ještě donedávna (začátek 90. let) však byli teroristé pokládáni za zločince, kteří nemají mít ve zprávách místo a jejichž mediální prostor by se měl omezit pouze na popis základních informací o jejich zločinech (Carruthers, 2000). Zohar Kampf a Tamar Liebes (2013) si všímají změny charakteru terorismu a jeho mediálního pokrytí a tvrdí, že do začátku 90. let jsou teroristé chápáni jako vnitřní jev daného národa, jako jeho vlastní problém. V té době rovněž existovala silná vládní kontrola toho, do jaké míry se teroristé objevovali v médiích, a média sama vytvářela vlastní směrnice k omezení výskytu zpravodajství o terorismu.

Avšak díky transformaci novinářské profese vlivem nových technologií, rostoucí konkurenci (více kanálů) a snaze uspokojit diváky a udržet jejich pozornost došlo k rozvoji tzv. nepřetržitého zpravodajství. Důsledkem čehož je, že novináři se naopak snaží hledat teroristy, aby ukázali jejich tvář „za zprávami“ (behind the news), aby porozuměli jejich motivům, prostředí, názorům, a aby to vše představili publiku, které se dožaduje podrobných informací (Kampf, Liebes, 2013: 75- 80).

Změnu ve vnímání terorismu médii lze přisoudit rovněž ekonomickému rozměru současné žurnalistiky. Mediální produkty jsou specifické tržní komodity, jež podléhají podobným zákonům trhu jako jiné výrobky – klíčové je, aby se kupovaly. U médií, kde plyne hlavní zisk od inzerentů, se prodává předpokládaná sledovanost diváků. Mediální text proto musí splňovat určité podmínky prodejnosti, což terorismus činí (Carruthers 2000: 3).

Psali jsme:„Budoucí revoluce ve střední a východní Evropě“ – zajímavý sborník nyní ke stažení online

Foto: Média se globalizovala (zdroj: AL-SHORFA.COM) 

Zajímavý názor na danou problematiku zaujímají Stuart a Zelizer, podle nichž jsou teroristé doslova „hvězdami“ (superstar) populární kultury (Stuart a Zelizer 2004: 150). Tito autoři tvrdí, že terorismus získal v médiích nový rozměr, a to zejména po útoku z 11. září 2001, který byl spouštěčem války v Iráku. Změna oproti minulosti tkví v tom, že terorismus začal být oceňován jako další pravidelný, exkluzivní a ustálený zdroj zpravodajství pro média.

Stuart a Zelizer rovněž uvádějí hlavní důvody změny teroristů ve hvězdy (superstar) ve smyslu jejich narůstající popularity a vyhrazeném prostoru v mediálním zpravodajství. Tím prvním důvodem jsou tzv. „breaking news“, tedy nepřetržité vysílání zpravodajství během útoku, při němž není místo pro zásahy editora a vzniká prostor pro proniknutí teroristů do vysílání.

Stranou jde mnohdy také profesionalita reportérů. Ti místo toho, aby se distancovali, respektive zaujali k událostem patřiční odstup a nadhled, se například během útoků z 11. 9. přidali na stranu veřejnosti a spolu s ní sledovali zmatenou, překvapivou a šokující podívanou a vyslovovali jméno hlavního viníka tohoto teroristického útoku Bin Ladina, aniž by v tu chvíli byla tyto informace potvrzena.

Druhým důvodem je změna mediálního prostředí, kdy se postupem času začaly do celého světa rozšiřovat zpravodajské zdroje z arabských televizních stanic (Al-Arabia, Al-Jazeera a dalších), které zprostředkovávaly mediální zpravodajství o teroristických útocích, a ve kterých se objevoval empatický postoj k některým teroristickým akcím. Zajímavým jevem zde je i to, že paralelně s posílením mezinárodní sítě médií se internacionalizuje také terorismus – což zpětně dává důležitost příběhům o teroristech a jejich aktivitách.

Třetím a posledním hlavním důvodem výše nastíněné změny v přerodu teroristů v „superstars“ mediálního zpravodajství byla zvyšující se tendence personalizovat politiku (na čemž mají vinnu hlavně média). Když média někomu přikládají status celebrity, stírá se rozdíl mezi kladným a záporným hrdinou. Ostatně to, jestli bude na hlavního hrdinu pohlíženo kladně či záporně, pak záleží na publiku. Každopádně mediální pozornost a sledovanost se obvykle zvyšuje tehdy, je-li celebrita padouchem (terorista).

Čtěte vpravo dole - chudák nadějný student opuštěný rodinou propadl islámu
(zdroj: THEDAILYBEAST.COM) 

Z hlediska mediální prezentace teroristů je třeba zmínit jev, který se v mediální prezentaci terorismu nezřídka objevuje (a to nikoliv pouze ze strany arabských či muslimských médií), a který ve svém důsledku může vést ke zmírňování dopadů terorismu a relativizaci nebezpečnosti tohoto fenoménu. K tomu jevu dochází tehdy, jsou-li pachatelé teroristických činů vykreslováni jako oběti osudu. Důvody jejich činů jsou hledány v psychologických motivech či rodinném zázemí a odpovědnost je přesunuta z pachatele k vnitřním i vnějším důvodům, nad kterými nemá kontrolu.

Vytváří se tak soucit mezi divákem a protagonistou příběhu – teroristou. Posilování této vazby (soucit), důraz na silnou roli náhody (osudu), přesun odpovědnosti na vnější zdroje, pak ústí v to, že takto prezentovaný terorista nemá háv zločince, viníka, ani toho, kdo způsobil utrpení. Podobně laděné mediální příběhy pak vyvazují teroristy v konkrétním čase (když se o nich píše nebo mluví) z jejich konkrétních činů, a to má za následek, že se stávají hvězdami populární kultury.

Shrňme si tedy na závěr, proč je terorismu (válka i obecně násilí) oblíbeným mediálním tématem. Zdůrazníme tři momenty. Tím prvním je trží charakter mediálních produktů, dále pak zájem publika, který ovlivňuje výběr mediálního tématu a společný technologický původ moderní formy válčení (z níž terorismus povstal) a masových médií.

Použitá literatura:
1) CARRUTHERS, S. The Media at War. London: Macmillan Press, 2000.
2) McNAIR, B. (2004). Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál.
3) KAMPF, Z. and LIEBES, T. (2013). Transforming Media Coverage of Violent Conflicts: The New Face of War. Palgrave McMillan
4) STUART A., ZELIZER, B. (2004). The PR of Terror. In: Stuart, A (ed.): Reporting War. New York: Routledge.