Co s uprchlíky? Ověřené řešení, na které se zapomnělo: legie
Jak se plní pláže utopenci, plní se tématem imigrace i média a diskuse. Návrhy řešení dosahují protichůdných extrémů, v lepším případě polovičatosti. Zvláštní, že dosud nepadají návrhy založené na osvědčené historické zkušenosti…
Sluníčkáři chtějí zřídit autobusové linky, aby se imigranti do nového domova dostali bezpečně. Radikálové zase navrhuji lodě potápět a tonoucí se postřílet z kulometů vojenských fregat (ostatně Austrálie ke svým břehům vzdor mezinárodním úmluvám nikoho nepouští). Umírnění na to chtějí vyzrát doporučením, nechť jsou uprchlíci vyloveni, nakrmeni, ošetřeni a pak deportování zpět.
Argument humanistů zní, že každý má právo na šťastný život, že tudíž Evropa musí vstřebat ty, kdo o něj na její půdě usilují. V krajním případě to má platit i pro ekonomické imigranty, nejen uprchlíky před terorem Bašára Asada či Islámského státu, kteří by snad měli právo na politický azyl.
Racionálněji založení oponují, že EU tak bohatá, aby se dělila s nově příchozími, není. Nu a tajné služby do toho varují, že na těch kocábkách směřujících k italským břehům jsou infiltrováni radikálové, kteří zde nehledají štěstí, nýbrž hodlají rozsévat neštěstí i u nás.
Do toho se řeší, že jde především o obrovský byznys pašeráků lidí, který je třeba zničit na bázi konkurenčních metod. Tedy buď právě nabídnout vlastní trajekty a víza rozdávat již na africké půdě. Anebo všechny důsledně vracet, aby se rozneslo, že utratit veškeré úspory za de facto zpáteční jízdenku se nevyplácí.
Kromě pašeráckého byznysu by z logiky věci mělo pomoci ještě zlepšení podmínek v Libii, Sýrii a dalších chudých, rozvrácených a terorizovaných zemí. Především ukončit válku. Společné pro všechny, kdo mají potřebu navrhovat řešení, je nicméně odvrhnutí této možnosti, protože je zkrátka příliš idealistická. A žádná velmoc tam svoje pěšáky poslat nechce, dokonce panuje shoda, že by ani neměla.
A přesto, nebo právě proto, nám z toho vychází vlastně jediné řešení. Nechť si uprchlíci osvobodí své vlasti sami. Vycvičme je, vystrojme, vyzbrojme. A teprve potom vyloďme nebo vysaďme z letadel zpět. Takové repete Dne D. A obdoba toho, když se v Rusku ze zajatců zformovaly čs. legie za první války a z uprchlíků i zajatců Svobodova armáda za války druhé. Takhle se buduje stát. Ostatně africké a arabské národy se také těchto válek účastnily kvůli příslibu, že jim pak kolonialisté dají autonomii.
V počtech, v nichž se sem imigranti hrnou, by nebyl problém poměrně rychle zformovat dostatečně početnou armádu, početně srovnatelnou s tou, kterou disponuje Islámský stát. Od spojenců by tato navíc měla vzdušnou podporu, ale sama odváděla tu těžkou práci na zemi, která by pro ovšem oproti cizím vojáků nebyla doprovázena nevděkem – nemůžete okupovat vlastní zemi, tu jen osvobozujete.
V rámci přípravy na vylodění by nebylo od věci provést i nějaké ty rekvalifikace a nauku o hodnotách svobody, demokracie, lidských práv. To první, aby se po vítězství země rychle postavily na nohy díky kvalifikovaným veteránům, to druhé, aby noví národní hrdinové kázali lásku k bližnímu místo spuštění nových masakrů.
Utopie? I kdyby, tak by úplně stačilo takto blafovat ústy evropských státníků. Oddělilo by se zrno od plev – buď by se sem imigranti přestali hrnout, nebo by se sem hrnuli ti skutečně uvědomělí, kteří ve skutečnosti chtějí žít ve své vlasti a jsou ochotni udělat nasadit život pro vybudování blahobytné společnosti ve své domovině. Takové bychom si zde nakonec mohli i nechat, kdyby se Den D nakonec odložil.
