Dagmara Krčková: Vážím si... (soutěžní článek, který zahřeje u srdíčka)
Zveřejňujeme první soutěžní článek (o lístky do kina na 13 hodin - soutěž trvá ještě zítra). Jeho autorkou je téměř hluchá dívka, která se narodila profesionálnímu vojákovi. Ví, o čem píše. A všechny, kdo riskují krk pro druhé, to jistě zahřeje u srdíčka.
Vážím si svého táty, neboť sám byl vojákem z povolání a se mnou to vůbec neměl lehké. Proč? Narodila jsem se s těžkou sluchovou vadou a pro naši celou rodinu to byla těžká zkouška. Vděčím tátovi, že i přesto se mi vždycky po náročné službě věnoval. Každý den, než nastoupil do služby, mě doprovodil do mateřské i základní školy pro sluchově postižené. Abych lépe zvládala mluvenou řeč, vyřezával pro mě obrázky z překližek. To proto, aby se mi zpestřila domácí logopedická péče formou her. Prostě, abych se nejen učila, ale aby mě to také bavilo. Navíc jsem za to ještě vždy dostala sladkou odměnu.
Vážím si vojáků, kteří ve mně zanechali hezké vzpomínky z dětství. Ačkoliv jsem je neznala, byli ke mně laskaví, také mi vždy nabídli nějakou tu sladkost. Ráda vzpomínám na příhodu, kdy jeden mě voják vzal do vojenského nákladního auta a jakoby jsem řídila, točila tím velkým volantem, a představovala si, že jedu sama a plním rozkazy. A to dodnes nemám ještě řidičák!
Vážím si veteránům, kteří se přes své finanční či osobní krize nestydí vyhledat pomoc ve Spolku Vlčí Máky, jehož dobrovolnicí jsem se nedávno stala, a snaží se tak najít společně východisko z těžké situace.
Vážím si snad nejvíce ze všeho své maminky, která i přes pracovní tempo lékařky se mi věnovala hlavně logopedickou péčí. Oceňuji její vytrvalost a ochotu. Právě díky ní se mi podařilo dostat se v komunikaci na úroveň slyšících lidí, jsem strašně ráda za to, že tak těžkou sluchovou vadu na mně skoro nikdo nepozná. Také jí velice děkuji za to, že mi v začátcích studia na vyšší odborné škole pomohla přepisovat přednášky z diktafonu a také za to, že mě jako lékařka naučila pár základních prvků první pomoci.
Vážím si zdravotnické záchranné služby za to, že svoji aktivní činností zachraňují lidské životy. Velký vřelý dík patří konkrétně teď i chirurgickému týmu, který mi jen před pár týdny náročnou operací vrátil zdraví a možná i zachránil život.
Vážím si celníků, kteří provádějí celní dohledy a kontroly, neboť pevně věřím, že tato práce je velmi vyčerpávající, náročná a mnohdy asi též i nepříjemná, například při kontrolách osob a osobních zavazadel na letišti v Praze Ruzyni.
Vážím si policistů, kteří nám, bez ohledu na osobní riziko, pomáhají a chrání nás všechny ve chvíli, kdy se nám něco vážného stane. Jsem jim vděčná za to, že mně osobně také pomohli, jsem ráda za to, že jsem z tehdy nebezpečné situace vyvázla zcela bez úrazu, právě díky nim.
Vážím si vězeňské služby, neboť vím, že je to jedno z nejhorších a nejnáročnějších povolání vůbec. Ze strany naší společnosti si zasluhuje úctu a respekt, neboť právě její příslušníci celodenně dohlíží na vězněné a přispívají tak k ochraně celé naší společnosti.
Vážím si služební kynologie, neboť si myslím, že i velmi dobře vycvičený pes si zasluhuje stejnou úctu jako psovod. Cvičení psů není jen o tom, že se pes od počátku učí vyhledávat pachatele či se cvičí v obraně proti pachateli. Sledování pachových stop je pro speciálně vycvičené psy vysoce náročná práce. Služební psi podstupují při této práci stejné riziko jako jejich služební psovodi, neméně riziková je ale i jejich práce při vyhledávání omamných a psychotropních látek, nástražných výbušných systémů, zbraní, střeliva a munice. Je to práce, při které může přijít o život nejen psovod, ale i jeho pes.
Vážím si hasičského záchranného sboru, jehož příslušníci zasahují nejen při vzniku požáru, ale pomáhají i při živelných pohromách a haváriích, také oni vidí, dost možná nejčastěji, při těchto akcích zraněné či umírající, také oni pomáhají zachraňovat zdraví, životy a majetek nás všech.
Vážím si života. Važme si života, který nám byl dán. Život je posvátný. Tělo nemůže žít bez duše a duše zas nemůže žít bez těla. Když tyto dva pojmy spojíme dohromady, vznikne nám člověk. Člověk voják, člověk hasič, člověk lékař… člověk, který pak chrání a zachraňuje život jiného člověka. Proto si važme všech těch hrdinů, jsou nám stále na blízku, podávají nám pomocnou ruku v našich nejtěžších chvílích. Je to velká práce, nesmírná práce, náročná pro tělo i duši. Ještě jednou jim moc děkuju.
