Jak smyšlená obvinění a mediální lynč ničí životy (nejen) vojáků a policistů…
Právo na presumpci neviny se poslední dobou mění na pouhou formalitu. O vině rozhoduje prvotní zpracování události v médiích. Pokud si pro někoho přišla v noci zásahovka, jistě je to lump. Pokud jel policista v černém mercedesu, je to padouch. Takto onálepkovaným se život promění v noční můru, ještě než vůbec podají vlastní vysvětlení. A jediné právo, které mají, je chodit kanály…
Důsledků mediálního lynče je nepřeberně – od nadávek na facebooku a sousedů odvracejících zrak, po problémy v zaměstnání. U příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů bývá situace o to horší, že mohou být postaveni mimo službu, tím se dostat do finančních problémů, ale také depresí a potíží ve vztazích s nejbližšími.
Takový krajně nepříjemný, potažmo likvidační stav může trvat i několik let. A když pak pravda vyjde najevo, není už to zdaleka tak zajímavá zpráva, která by plnila titulky médií a kolovala na sociálních sítích. Takto postižení už nikdy v životě nezjistí, zda na ně třeba prodavačka nebyla příkrá proto, že si je kdysi zapamatovala jako ty lumpy z televize.
Že takových případů není málo, dokládá poměrně nedávné rozuzlení hned několika kauz…
Tak třeba generál Vladimír Halenka – před čtyřmi lety k němu v noci vtrhlo komando ÚOOZ. Prý měl být členem organizované skupiny, která odprodávala nepotřebnou vojenskou techniku pod cenou. Teprve nedávno soud konstatoval, že tomu tak nebylo, žádná taková skupina neexistovala, žádná škoda nevznikla, naopak došlo k úmyslnému zkreslení znaleckých posudků a dokonce odposlechů. Ta kauza byla zkrátka od počátku vymyšlená!
Nezasáhla jen generála Halenku, ale několik dalších osob. Mimo jiné zničila kariéru i Jana Vylitovi, v březnu 2015 nejvýše postavenému českému civilistovi v NATO na pozici hlavního auditora. Přestože nebyl ani obviněn, kriminalisté jej krátce zadrželi a vyslýchali, jako by patřil do (oné smyšlené) organizované zločinecké bandy generála Halenky. Podle logiky „na každém šprochu pravdy trochu“ to stačilo, aby přišel o bezpečnostní prověrku.
Generální inspekcí bezpečnostních sborů pro změnu na podzim toho roku zmítala kauza Vidkun. Ačkoli ředitel GIBS Ivan Bílek z ničeho obviněn nebyl, stal se záhy hlavní obětí této dosud nejasné konstrukce - „dobrovolně“ rezignoval. Ani jeho nástupce Michal Murín ale nebyl „tím pravým“ v čele GIBS, a tak byl mediálně skandalizován přes kauzu Beretta a aniž by byl z čehokoli formálně obviněn, rovněž „dobrovolně“ rezignoval.
Podobně nános doživotního podezření ulpěl i na policejním prezidentovi. V létě 2016 byl Tomáš Tuhý obviněn, že kohosi varoval před plánovanou razií. Brzy se ukázalo, že domnělý důkaz je falešný, generál Tuhý ale pochopil, že brzy by se pokus o jeho svržení opakoval, a tak se klidil na post velvyslance.
Takových případů by bylo možné jmenovat ještě více. Patrně jste si všimli, že výše uvedené pseudokauzy spojuje očerňování vysokých představitelů bezpečnostních složek. A kdo nemá krátkou paměť, tak si jistě vybavil, že je řídil někdejší šéf ÚOOZ Robert Šlachta, doprovázel je tiskovkami plnými bombastických „důkazů“, přiživoval další týdny úniky ze spisů do Babišových médií. (Ostatně, jde o sérii, která započala svržením Nečasovy vlády a hlavním motivem může být obsazovat klíčové posty lidmi, kteří jdou na ruku právě Babišovi.)
Na druhou stranu, mediálnímu lynči a všeobecnému zostuzení jsou vystavováni i nižší šarže, potažmo i úplně obyčejní lidé z civilu, aniž by v tom bylo možné hledat jakýkoli zlovolný záměr…
K velkému překvapení spěje rok a půl starý incident plzeňských policistů. Snad každý v této zemi viděl video Josefa Vávry, kterak mu blokuje cestu černý mercedes, z něj vystupují dva muži, chtějí po něm s vulgárním oslovením doklady, on od nich služební průkazy, načež trochu hystericky volá na linku 158. Celé to působilo (bylo sestřiháno a okomentováno) tak, že „nějací namachrovanci v medvědu jedou jak prasata, načež je spořádaný řidič problikne, takže oni mu zatarasí cestu a jdou si to s ním vyřídit.“
Opět probíhající soud ale odhaluje úplně jiná fakta, a to na základě výpovědí svědků, záznamů z kamer, nahrávek telefonátů a posudků z předních českých technických univerzit. Zejména to, že řidič Vávra a jeho právník Ronald Němec opakovaně lhali a rozesílali do médií lživé zprávy – včetně např. tvrzení, že policisté odešli ze služby, aby dostali výsluhy, ačkoli ti normálně dál slouží. K průběhu incidentu vyšlo najevo, že Vávra najížděl na policejní vůz, přičemž bylo zřejmé, že jde o policejní vůz – vždyť Vávru proto zastavovali rozsvícením nápisu STOP – POLICIE, zapnutím zvukové výstrahy a ukázáním služebních průkazů přes okénka. Naopak bylo zcela vyvráceno, že by policisté Vávru fyzicky napadli nebo na něj mířili pistolí. Atd., atp.
Podle všeho ale není hlavním padouchem ani tento Vávra, nýbrž jeho advokát. Když mu Vávra půl hodiny po incidentu volal, právník Ronald Němec mu řekl, že má známého u GIBS, který jim pomůže – teprve pak Vávra podal trestní oznámení a hlavní motivací se stalo odškodné za utrpěnou psychickou újmu. Kéž by odškodnění naopak žádali skutečné oběti této kauzy – křivě obvinění policisté! (Jeden z nich se prokazatelně provinil jen kázeňsky, když oslovil Vávru oblíbeným termínem pana prezidenta, přičemž ještě netušil, že na takového řidiče vskutku natrefil…)
Závěrečný apel
Jistě souhlasíte, že všechny případy vzpomenuté výše hodně pošramotily dotyčným pověst, zasáhly do jejich profesních i osobních životů. Měli by být rehabilitováni a odškodněni. Pokud jste patřili mezi ty, kdo se nechali napálit jednostranným mediálním líčením, nejspíš si teď sypete popel na hlavu a v duchu se jim omlouváte za to, jak jste jim křivdili. Ale pomyslete u toho ještě na tři okolnosti…
Zaprvé, kolik lidí jen z vašeho okolí už ví, popř. se vůbec někdy dozví, že pokládali/pokládají za lumpy nevinné?
Zadruhé, naše mysl je bohužel natolik ošidná, že když třeba za deset let zaslechnete opět jména jako Halenka, Bílek a další, naskočí vám s velkou pravděpodobností „to byl ten zapletenej do tý kauzy“. (V tomto ohledu zmíněné kauzy dalece předčí „sestra smrt z rumburské nemocnice“ – úplně obyčejná žena byla obviněna, že zabíjí pacienty, byla vězněna, ponižována… a byl to celé nesmysl, přesto si mnoho lidí bude již navždy myslet, že se to stalo. A další si budou říkat, že „třeba jen vraždila tak rafinovaně, dokázala to u soudu zahrát…“.)
A proto zatřetí, ať už systém vyšetřování někdy chybuje, někdy je zmanipulován, tím spíše je třeba dbát na presumpci neviny – není to formalita, ale naprosto zásadní institut ochrany každého z nás právě pro případy účelově vypovídajících svědků a chyb ve vyšetřování. Kdybychom jej – každý pro sebe, ale média především – opravdu dodržovali, někteří poškození (viz výše třeba Tuhý, Vylita…) by se oběťmi bývali nestali, protože když někdo není ani obviněn (natož obžalován), tedy za nevinného jej považují už samotní vyšetřovatelé, nevznikal by onen nátlakový a vydírací potenciál, aby rezignoval. Zkrátka o vině rozhoduje soud, a to ještě musí být spravedlivý a nezávislý, což je v naší zemi občas také problém. Do doby prokázání opaku je třeba na každého nahlížet jako na nevinného!
