Jediné písmenko v novele zákona o vojácích umožňuje libovolně se jich zbavit!
Vydali jsme dopis vojáka, který se diví, proč vzdor doporučení velitele na povýšení jej ministerští úředníci vyhazují. Pak článek o tom, že ministerstvo si toho vojáka vyhmátlo a lživě jej pomluvilo. Nyní odhalujeme, že jde o úmyslné ohýbání nového zákona týkající se mnoha vojáků. Nevěříte? Tak čtěte… (a pošlete dál – vojáci musí mít informace)
Rychlá rekapitulace
- Již delší dobu existuje podezření, že Ministerstvo obrany vědomě a úmyslně neprodlužuje závazky vojákům, jejichž délka služby se blíží 15ti letům, za čímž patrně stojí snaha uspořit na výsluhách, které již delší dobu resort obrany s ohledem na jeho omezený rozpočet (polovina oproti závazku vůči NATO) disproporčně zatěžují.
- Problém je, že vojáci se v drtivé většině případů nedozví konkrétní důvod, nýbrž pouze to, že již není v zájmu služby, aby nadále sloužili. A to vzdor tomu, že jsou svými veliteli hodnoceni kladně, navrženi nejen na prodloužení závazku, ale třeba i na povýšení.
- A také vzdor tomu, že do jejich dosavadní odborné přípravy a výcviku investovala armáda milióny. A to v situaci, kdy armáda utrácí za náborové kampaně, zoufale hledá tisíce rekrutů, zejména jako řidiče, jichž se ale také bez okolků zbavuje.
- Z ekonomického hlediska jde zřejmě o „cashflow“ – ministerstvo chce zbrzdit růst výdajů na výsluhy a vyšší platy pro zkušené vojáky tím, že se jich zbaví a nahradí je levnějšími nováčky (ačkoli jejich vycvičení levné nebude a potrvá dlouho). Tím ale podkopává důvěru vojáků v kariérní systém (a to i těch nově nastupujících) a ztrátou zkušeností (zkušených vojáků) oslabuje obranyschopnost státu.
- Systematické zbavování se vojáků, kteří by mohli několik dalších let armádní služby a při novém kariérním řádu konečně zhodnotit své zkušenosti a výcvik, je umožněno „vzduchoprázdnem“ právě po přijetí nového kariérního řádu – ale před jeho aplikací , kdy jsou rozhodovací pravomoci o ne-prodloužení závazku de facto zbaveni velitelé, zatímco vojenské komise pro řízení kariér ještě zřízeny nebyly, takže rozhodují civilní úředníci ministerstva od stolu.
Bývalý ministr obrany vyzývá poslance, aby zasáhli
Již po vydání onoho dopisu se k problému vyjádřil bývalý ministr obrany, nutno podotknout, že v problematice bezpečnosti stále aktivní a respektovaný, Miroslav Kostelka:
„Pokud tomu tak skutečně je, pak by se měli poslanci Výboru pro obranu rychle zamyslet a pomoci.“
A dále (v rámci facebookové diskuse):
„(…) Mám pár známých na AP a ti jen nevěřícně koukali, když zjistili, že veškeré prodlužování závazků bude rozhodovat státní tajemník. Podle původní dohody měl dělat jen výjimečné případy s výjimečnými okolnostmi a některé speciální odbornosti. Dnes rozhoduje takřka o všech. Evidentně nestíhá, protože rozhodnutí na lidi, co jim končí závazky v červnu, přišlo na konci dubna ... nejen, že nechápou, proč to dělá nějaký civilista, ale navíc zcela přehlíží stanovisko velitele a ještě je nechá dusit ve vlastní šťávě do posledního okamžiku, kdy pravděpodobně nebudou mít ani šanci absolvovat rekvalifikační kurz. Je to postavené na hlavu ... k čemu tedy máme obrovskou Agenturu personalistiky, když na SST máme agenturu řízení kariér? A jestli tohle má být řízení kariér, tak potěš koště.“
Co na takové hodnocení jednoho ze svých předchůdců asi říká ministr Stropnický? Na Facebooku MO odkazy na naše články pilně mažou!
Zcela paradoxní je článek v červnovém vydání resortního časopisu Areport – snaží se vojáky uklidnit, ale kdo čte mezi řádky, je zděšen…
Je v pořádku vojáky (už poněkolikáté za poslední tři roky) pomocí jednoho z vnitroresortních médií informovat o tom, jak bude fungovat nový (svým způsobem první) kariérní řád v AČR. Oním paradoxem ovšem je, že dává (zřejmě nevědomky) za pravdu vojákovi, který po vyčerpání možností interní komunikace vydal otevřený dopis, na který ministerstvo obrany reagovalo na webu hrubým zkreslením.
Mnohé vypovídá již perex článku v Areportu: „Po mnoha letech nekonečných diskusí a mnohdy i marného očekávání přichází konečně doslova revoluce v personální oblasti naší armády. Pro kariérní řád se začíná počítat letos rok jedna. Postupně, jak jen to bude možné, se začne aplikovat v celé nezbytné škále oblastí.“
Novelu zákona 221 o vojácích z povolání se podařilo po letech příprav (už za ministrování Vondry) schválit až loni (Stropnický ji po svém nástupu na jistou dobu zazdil, protože jí nerozuměl), na druhou stranu říkejme „už loni“, jelikož k praktickému rozhodování o kariérách vojáků dojde až za další rok.
Proto jsme v úvodním shrnutí hovořili o tom, že se nyní využívá jakéhosi vakua, kdy neplatí ani starý systém, ale nerozjel se dosud ani nový. Tím je vytvořen prostor pro úřednickou libovůli. Velmi zlověstně zní především – zopakujme si to – „postupně, jak jen to bude možné, se začne aplikovat“. Co si z toho máme odvodit? Patrně to, že vojáci budou libovůli/zlovůli vystaveni klidně další dva tři roky.
Konkrétně se nový kariérní řád bude týkat personálních opatření (např. rozhodnutí o prodloužení závazku, dalším hodnostním a funkčním zařazení), jež nastanou v období od 1.7. do 30.6. vždy následujícího roku. Rozhodovat o tom budou komise složené z vojáků, které jmenuje státní tajemník vždy do konce února onoho roku. Z toho ovšem plyne, že o kom z vojáků se rozhoduje před tím, ten není posuzován komisí a podle předem známých a bodově hodnocených kritérií (ty uvedeme níže).
Kariérní řád se vůbec nemusí aplikovat. VE ZNĚNÍ NOVELIZOVANÉHO ZÁKONA, § 6, ODST. 4, JE VLOŽENO „I“.
„(4) Služebně zařadit vojáka podle odstavce 3 lze i na základě výsledků výběrového nebo konkurzního řízení. Služební orgány si pro tyto účely zřizují výběrové komise jako své poradní orgány.“
Už chápete? Žádný voják nemá do budoucna jistotu, že jej bude vybírat komise, natož podle objektivních kritérií. Netýká se to jen vojáků, jimž končí závazky do konce června dalšího roku, týkat se to může v budoucnu kohokoli. Zřídit výběrovou komisi není povinné!
A teď se vraťme k tomu, co tvrdí – bez zmínky o tomto „i“ – vojákům aktuální Areport: „Po nastolení tohoto systému bude každý jedinec plně odpovědný za rozvoj vlastní kariéry a bude ho moci také plně ovlivňovat.“ LEŽ JAKO VĚŽ!!!
Na jedné straně je zde tedy půvabný protiklad proti reakci MO v rubrice „Na pravou míru“, kde se snaží vojáka, který měl tu odvahu se logicky ptát, obviňovat z toho, že za zpackanou kariéru (asi šest reorganizací, z toho tři rušení útvaru – během 14 let) si vlastně může sám. V Areportu se ovšem dozvídáme, že nikoli – teprve nyní (resp. za rok) budou mít vojáci tu moc, že bude záležet na jejich snaze a výkonu. Ale jak vidno, ani to není pravda.
Ale vraťme se k ideálu, který Areport do budoucna načrtává coby – zopakujme si to – „revoluci v personální oblasti naší armády.“ Rozepisuje se nejen o kvalitách budoucích členů komisí (jež nemusí vůbec existovat), ale také o bodovém hodnocení vojáků. Má se posuzovat „dosažené vzdělání, absolvované vojenské kariérové kurzy, jazykové znalosti, tělesná zdatnost, služební hodnocení a velitelské a štábní praxe.“
Dále se uvádí, kolik může voják za kterou oblast dostat nejvýše bodů, přičemž: „V prvních třech oblastech je možné podle návrhu dosáhnout maximálně po čtyřiceti bodech. Tělesná zdatnost má být hodnocena maximálně dvaceti body a služební hodnocení maximálně sto šedesáti body.“ Dále následuje konkrétní škálování…
…Když se vrátíme k tomu, čím celá kauza začala – dopisem konkrétního vojáka, kterému nemá být po patnácti letech prodloužen závazek – nezbývá než konstatovat, že by dosáhl nadprůměrného výsledku. Umí anglicky, dokončil vysokou školu, průměrně je hodnocen jako „dobrý“ (průměr) a „za doporučení na vyšší služební zařazení ve vyšší hodnosti“ by býval pobral maximum 40 bodů. Naopak vysvětlení jeho konce z pera MO, že někdy v minulosti propásl přezkoušení z tělocviku, je trapné už proto, že má v bodovém hodnocení nejmenší váhu.
Kdyby už (a vůbec) fungovaly výběrové komise, tak by měl služební postup jistý. A nebo ne? V Areportu se totiž také píše, že do seznamu, o němž komise rozhoduje, nebudou (mimo čerstvé důchodce a zcela nevyhovující) zařazeni „ti, u nichž není změna doby trvání služebního poměru v zájmu služby.“ A sakryš, zase jsme u toho oblíbeného zdůvodnění, proč má voják vyfičet z armády. NENÍ ZÁJEM, FUCK YOU VERY MUCH!
Navíc, mohl by někdo definovat, jak služba – což není živá bytost – může mít nějaké zájmy? Také by nám policisté mohli začít brát řidičáky, protože to není v zájmu našeho auta, ne? To je přeci to, co vojáky znepokojuje – VŮBEC NEZNAJÍ DŮVOD, PROČ MAJÍ SKONČIT, NEMUSÍ BÝT VŮBEC OBODOVÁNI A ZHODNOCENI NĚJAKOU KOMISÍ!
Neférově je zacházeno s dalšími vojáky
V neposlední řadě – případ svobodníka D. U. není vůbec ojedinělý. Stačí si projít komentáře na faceboocích nebo fóru www.pravavojaku.cz, odkud citujeme:
„Dobrý den, mám závazek ke službě k 31.7.2016. Do dnešního dne jsem neobdržel žádné rozhodnutí. Mnou zastávané místo se neruší. Jednání ze strany armády pociťuji jako účelové. Jsem nadřízeným vyslán k personálnímu pohovoru na jiný útvar. Nevidím důvod k takovému postupu. Když to údajně nepřijmu, dají mi rozhodnutí o neprodloužení závazku. Beru to jako šikanu, protože řízení o závazcích má určité pravidla, které armáda porušila.“
„Dobrý den, dnem 31. 7. 2016 mi končí závazek. K nadřízeným stupňům byl odeslán návrh prodloužit jej na dva roky. Ve čtvrtek 21. 4. 2016 mi bylo neoficiálně sděleno, že státní tajemník mi prodloužení závazku zamítl. Jak se mohu, prosím, bránit? Mám nadále zájem sloužit, klesající hodnocení nemám, a mám vyživovací povinnost vůči svým dvěma dětem a mám uzavřenou hypoteční smlouvu na nemovitost. Jedinou odpověď, kterou jsem doposud dostal bylo, že s tím nemohu nic dělat. Od ostatních kolegů však vím, že je státní tajemník kontaktoval s dotazem, zda mají či nemají zájem nadále sloužit. Mně doposud nikdo nevolal, ani jsem nepodepisoval žádný návrh na prodloužení závazku, ani netuším, jaký návrh byl vlastně mými nadřízenými odeslán k posouzení.“
Tímto vyzýváme další, aby se přihlásili. Připravujeme další články a právní pomoc, dokud nebude situace systémově napravena.
Tak se zase, v x-tém článku ptáme, zda zájem ozbrojených sil končí u těch vojáků, kteří by, nedejbože, mohli do budoucna zatížit trvale podseknutý rozpočet na obranu vznikem nároku na výsluhu, jež se po dalších odsloužených letech zvyšuje. Je to tak, pane státní pokladno Babiš?
PS: Už je zase napsáno mnoho textu a téma (vůbec rozbor novelizovaného zákona) se zdaleka nevyčerpalo. Tak o tom budeme psát dál a budeme doufat, tak jako bývalý ministr Kostelka, že se toho někdo z poslanců, kteří mají vojáky skutečně rádi, konečně ujme.
