Když ideologie vítězí nad zdravým rozumem - 7 důvodů proti snaze EU omezit právo na zbraň.
Za několik málo dní se možná rozhodne, jestli občané naší země přijdou o jednu ze svobod, kterou si vydobyli jakožto demokratický národ po pádu komunismu v roce 1989. Tou svobodou je právo nosit zbraň, potažmo právo na obranu.
Nyní má toto právo padnout z důvodů, které jsou zcela očividně ideologického charakteru, bez podpory faktickými argumenty. Přestože vlastníků zbraní je menšina, dotkne se tento krok nejen české, ale celé evropské společnosti.
Pozn.: Článek jsme s laskavým souhlasem autora převzali z portálu www.policista.cz, který tímto čtenářům také vřele doporučujeme.
Mnoho občanů má za to, že není potřeba, aby běžný civilista vlastnil střelnou zbraň a přebíral odpovědnost bezpečnostních složek státu. Mnoho se jich také domnívá, že lidé se zbraněmi jsou agresivní a nebezpeční. Tyto myšlenky jsou chybné z několika důvodů, které uvedu níže:
DŮVOD PRVNÍ
Spoléhat na stát, potažmo na policii, že vás vždy a všude ochrání, je chyba. Ani ideální policejní sbor není schopen docílit stavu, aby v každé ulici a na každém rohu byl policista, který vás bude schopen chránit. Policejní sbor naší země je morálně a personálně vyčerpaný, k ideálu má velmi daleko a není naděje, že by se tento stav v dohledné době zlepšil. Převzetí alespoň částečné odpovědnosti za vlastní bezpečnost v mezích zákonů této země je logickým krokem.
Připomínám, že lidé spoléhající pouze na bezpečnostní záruky státu již v minulosti mnohokráte na svoji naivitu doplatili. Podíváte-li se například na konflikt v bývalé Jugoslávii nebo konflikt probíhající v současnosti na Ukrajině, zjistíte, že bezpečnostní složky státu v těchto místech přestaly z různých důvodů fungovat ve velice krátké době. Myslet si, že podobné věci se nemohou stát kdekoliv ve světě včetně naší země, je spíše zbožné přání než argument.
DŮVOD DRUHÝ
Vlastníci zbraní jsou také voliči. V naší zemi je jich více než 300 tisíc. Tito lidé mají rodinné příslušníky a přátele. Na své okolí mají bezpochyby vliv, i co se týče názorů na vlastnictví zbraní a politiku obecně. Výhodou je, že jsou to bezúhonní občané a tedy lidé, kteří nikdy v minulosti nebyli trestáni a kvůli vlastnictví zbraní nemají zájem se dostat do konfliktu se zákony této země.
Pokud ovšem tyto lidi spojující svoji identitu se svobodou vlastnit zbraň o tuto svobodu připravíte, stanou se živnou půdou pro různé populistické politické strany, které jim ukáží na Evropskou unii a současnou politickou garnituru, jako na strůjce jejich frustrace a pachatele všeho zlého. Výsledek může být pro demokracii, kterou doposud jsme, zničující.
DŮVOD TŘETÍ
Lidé spojující svůj život se zbraněmi to často dělají z profesních důvodů. Mezi vlastníky zbraní je velké množství příslušníku ozbrojených složek. S vlastnictvím zbraní a schopností s nimi zacházet spojují svoji profesní hrdost. Berou svoji práci jako poslání. Pro mnohé z nich bude odebrání práva nosit zbraň i mimo profesní život spojeno s obrovským rozčarováním a může být rozhodujícím faktorem proto, aby opustili ozbrojené složky. Naše země si nemůže dovolit, v současné době, tímto způsobem přicházet o již tak na kritickou míru zredukované počty příslušníků bezpečnostních složek.
DŮVOD ČTVRTÝ
Jednou z vlastností, která spojuje lidi držící legálně zbraň, je patriotismus. Jsou jedni z mála, kteří jsou ochotni nasadit život při obraně naší země. Navíc díky schopnosti ovládat zbraně mohou být tito lidé při ohrožení země okamžitě využiti, aniž by bylo potřeba je dlouze zacvičovat.
Stát se tak zbraňovými restrikcemi dokonale připraví o možnost rychle zmobilizovat efektivní a vycvičené obranné síly. Naše armáda je totiž svými počty připravena pouze na fungování v mírových podmínkách. Při ohrožení země by nebyla schopna zajistit efektivní obranu bez rychlého náboru kvalifikovaných lidí.
DŮVOD PÁTÝ
Mnoho vlastníků zbraní se odmítne svých zbraní vzdát a prostě je nahlásí jako odcizené nebo ztracené. Tyto zbraně pak budou mimo kontrolu státu a mnoho jich skončí na černém trhu, nebo ještě hůře, v rukou zločinců nebo teroristů.
Policie nemá personální kapacity, aby důkladně vyšetřila velký počet oznámených krádeží zbraní, aniž by došlo k jejímu extrémnímu přetížení. Může se tak stát, že policejní orgány nebudou po nějakou dobu schopny věnovat se svým primárním úkolům, tedy potírání kvalifikované trestné činnosti. Tyto faktory mohou vést k nárůstu kriminality obecně.
DŮVOD ŠESTÝ
V České republice tvoří zbrojní průmysl nezanedbatelný podíl na hrubém domácím produktu. V roce 2015 české zbrojní firmy exportovaly svou produkci s obratem téměř 15 miliard korun. A to hovořím jen o exportní produkci. Zbrojní firmy také zaměstnávají nemalé množství ekonomicky aktivních obyvatel.
Kromě samotných zbrojařských firem je zde velké množství dalších podniků, zabývajících se výrobou doplňků a příslušenství ke zbraním. Pro menší firmy, které nevyvážejí do zahraničí, to bude znamenat rychlý konec. Pro ty větší to bude minimálně velký otřes a možné omezovaní výroby spojené s propouštěním.
DŮVOD SEDMÝ
Další, komu zkomplikuje nesmyslná směrnice život, jsou sportovní střelecké kluby, sportovní střelnice, myslivecké spolky, spolky vojenské historie a vojenská historická muzea. Pro mnohé z výše uvedených organizací bude toto nařízení zcela likvidační. Zřejmě tak budeme svědky toho, jak některým českým tradicím zazvoní umíráček.
Nevím jaké má Česká republika možnosti odmítnout tyto nesmyslné restrikce. I dítě školního věku je obeznámeno se skutečností, že teroristé si nechodí pro zbrojní průkaz. Hlavní argument těchto restrikcí jako opatření proti terorismu je lichý. Tyto restriktivní opatření budou mít zcela opačný efekt a mohou mít fatální vliv na bezpečnost a obranyschopnost České republiky. Směrnice 91/477/EHS o regulaci zbraní, alespoň dle mého názoru, nepatří mezi brilantní výtvory bruselských úředníků.
