Knižní recenze Lámání v kole: Afghánistán
Nakladatelství Mladá fronta uvedlo loni na trh prvotinu autora s pseudonymem Petr Angel, která nese název Lámání v kole a podtitul Afghánistán. Letos ji následoval pomyslný 2. díl autobiografie Lámání v kole: Kriminál/Izrael. Věnovat se dál budeme jen první knize, která je čtenáři hodnocená 85 %, avšak doprovázená i silně vyhraněnými komentáři. Popisuje totiž životní příběh mladého pyrotechnika ČSLA, který se v rámci zahraničního cvičení ocitne mezi sovětskými jednotkami v Afghánistánu pozdních 80 let.
Jak už zaznělo v úvodu, kniha má autobiografickou strukturu. Začíná vzpomínkami na dětství a studium, přičemž se pro chemii zapálený mladík stává cílem náborářů už v pubertě, kdy díky Svazarmu rozvíjí svoji lásku k výbušninách. Překvapivě, možná zásahem státních složek, není přijat na vysněnou Vysokou školu chemicko-technologickou, a tak rukuje na základní vojenskou službu ke speciálním výsadkovým jednotkám dislokovaným na Slovensku.
Pro jedny s lehkostí a samozřejmostí, pro druhé s kýčovitou naivitou, poletuje autor napříč kapitolami líčením vlastností výbušnin, vyprávěním o svých kamarádech, jakož i líčením prvních milostných zážitků. V těchto pasážích by mohl směle konkurovat červené knihovně. Pokud si čtenář nesliboval dílo vysoké literatury, pak ovšem bude spokojen. Barvité historky se čtou jedním dechem.
To nejzajímavější nastává, když se vypravěčova jednotka dostane na zahraniční vojenské cvičení, které ve skutečnosti neprobíhá v SSSR, nýbrž v Afghánistánu. Popisy prostředí i akcí jsou zpočátku věrné, ale gradují způsobem, který připomíná vkus amerických filmových scénáristů.
Čte se to dobře, ale vyvstává otázka, zda je skutečně možné, že někteří českoslovenští vojáci působili v zahraničních bojových operacích „internacionální pomoci“ před rokem 1989. Nejde o jedinou výpověď tohoto druhu, záležitost by pochopitelně dosud podléhala utajení, a tak ověření není možné.
Nezbývá než se dohadovat, zda autor nebo někdo, jehož příběh se jal převyprávět, alespoň základní kostru příběhu skutečně zažil. Jedni čtenáři berou knihu doslovně, druhé vytáčí doběla pomyšlení, že si autor hraje na někoho, kým není.
Dost možná je kniha vyústěním skutečné biografie, v níž jsou fakta umělecky zkrášlena a s ohledem na utajení i zkreslena. Dramatickou gradaci lze přičíst autorově snaze příběh vypointovat, jak je to v daném žánru zkrátka třeba. To nakonec nemění nic na tom, že jde o zajímavé počtení pro všechny kategorie čtenářů se zálibou v dobrodružné vojenské literatuře.
