Ukrajinští veteráni rozjeli řetězec Veterano Pizza… Jak a proč to funguje? Může i u nás?
Americká Veterans Agency dávno podporuje vojenské vysloužilce v návratu do civilu nejen úhradou dalšího studia, ale třeba i podporou v rozjezdu vlastního podnikání. O něčem takovém se českým veteránům může leda zdát. A ukrajinským jakbysmet – ale ti to vzali do vlastních rukou a daří se. Pojďme se tedy inspirovat…
Na projekt Veterano Pizza upozornil Spolek VLČÍ MÁKY redaktor Českého rozhlasu, který točil reportáž o pomoci českému veteránu bez domova, avšak krátce předtím se věnoval právě ukrajinským veteránům.
Veterano Pizza – ukrajinští veteráni to dokázali!
Veterano Pizza je podnik založený už před pár lety Leonidem Ostalcevem, který prošel nejtvrdšími boji v Donbasu. Než narukoval, pracoval jako pizzař. Když se vrátil, prožíval těžkou poruchu adaptace, ale vzpamatoval se i díky tomu, že jej oslovili další veteráni, aby spolu s nimi pomáhal, třeba návštěvami zraněných v nemocnicích. A tam neustále slýchal, že jeho spolubojovníci se – poznamenáni válečnými traumaty – nedokáží vrátit do původních zaměstnání.
A tak začal hledat sponzora pro podnik – pizzerii – kde by mohl fungovat se svými druhy, v pracovním kolektivu, v němž všichni prošli stejnou zkušeností a nemusí si navzájem nic vysvětlovat, čelit nepochopení ze strany civilního šéfa nebo kolegů. Podařilo se a Veterano Pizza se nejen úspěšně rozjela v centru Kyjeva, ale také jako franšíza, takže pobočky po celé zemi zakládají další veteráni. (Více zde.)
Jednu z takových vede veterán Oleksij Kačko, který po těžkém zranění v bojích přišel dokonce o jednu plíci. Jelikož jeho pobočka Veterano Pizza sídlí ve východoukrajinském Mariupolu, dal podnikání ještě další rozměr – s kolegy pravidelně vozí pizzy financované z příspěvků dárců přímo na frontu. (Více zde.)
Ale vraťme se k „otci zakladateli“, Leonid Ostalcev v kyjevské pizzerii zaměstnává na plný úvazek i psycholožku, která se průběžně věnuje veteránským zaměstnancům.
A současně se snaží působit osvětově i směrem k široké veřejnosti:
„Lidé nevědí, jak s námi zacházet a jak o nás přemýšlet. O veteránech panuje mnoho stereotypů a tenhle projekt ukazuje, kým jsme. Můžete sem přijít a vidět, kdo jsou veteráni. Děláme dobré jídlo, podnikáme, pomáháme jiným, děláme svou práci dobře... Je to velice důležité.“
Je takový projekt přenositelný do ČR?
Ze zkušeností Spolku VLČÍ MÁKY lze Ostalcevovu zkušenost a řešení plně potvrdit. Uplatnění našich veteránů je už řadu let velmi problematické. Kromě toho, že si přinášejí fyzické a hlavně duševní šrámy z misí, ale i náročnosti přípravy na ně a zkrátka služby jako takové, znamená pro ně vyřazení z ozbrojených sil, často nečekané a nedobrovolné, jednak jistou ztrátu smyslu života (povolání jako poslání), samozřejmě problémy při hledání dalšího smysluplného a adekvátního uplatnění v civilu, nadto však i konflikty při zvládání nároků „civilní pracovní morálky“.
Už před dvěma roky nám z rozhovoru s veterány jednotky SOG, kteří už vedou úspěšný armyshop Armed, mimo jiné vyplynulo, že jakkoli se snaží další veterány zaměstnávat, nemají to s nimi vůbec lehké. Za „Máky“ jsme usilovali najít formu, jak předat jejich zkušenosti a postřehy potenciálním šéfům firem, které o zaměstnávání veteránů stojí, ale dosud se takový projekt nerozjel (chtělo by to nadšence – dobrovolníka, který by se toho chopil…).
Za poslední dva roky jsme také oslovili několik franšízových firem (naposledy CrossCafé), zda by nevytvořily speciální pobídky právě pro veterány, kteří by měli chuť začít podnikat. Bohužel, bez jediné odezvy. Co si budeme říkat, kdyby nabídlo nějaké „krytí“ (zvýhodněné půjčky, marketingovou podporu) ministerstvo obrany, jednání by se aspoň rozjela. Ale ukrajinský příklad ukazuje, že by to mohlo jít i bez toho.
Ostatně, třetí veterán bez domova, kterého „Máky“ restartovaly (www.armyhelp.cz), projevil sám od sebe přání, že až získá prostředky z majetkového vyrovnání s exmanželkou, která s dětmi zůstala v domu, jenž postavil, rozjel by bistro, kde by sám zaměstnal další spolubojovníky. Myšlenka je to skvělá, ale jsme ve fázi, kdy mu stále ještě musíme vypomáhat, aby stál pevně na vlastních nohou, ježto i s právním zastoupením, aby se vůbec kapitálu pro svůj bohulibý záměr domohl.
Každopádně, kdyby někdo z veteránů měl zajímavý nápad na podnikání, případně někdo jiný již úspěšně podnikající chtěl rozjet franšízu pro veterány, jako Spolek VLČÍ MÁKY jsme připraveni pomoci (zaškolení v účetnictví, marketingu, tvorbě byznys plánu…). Jako vždy stačí napsat na podpora@spolekvlcimaky.cz. Ve skutečnosti asi nemá smysl čekat na sponzory, natož ministerstvo obrany, ale dodat odvahu a pomocnou ruku těm, kdo se rozhodnou jít do toho sami.
PS: Ostatně, velmi zajímavým způsobem se s nenadálým ukončením služby v armádě vyrovnal třeba Jan Jakub projektem Travel Helpers (psali jsme zde), i on kdysi požádal Spolek VLČÍ MÁKY o pomoc, ale přes několikaměsíční snahu to nevyšlo. A přesto nebo právě proto, naložil se svým osudem tak, že je nyní velkou inspirací…
