Krymské mene tekel: jak Západ Rusku naletěl | OzbrojeneSlozky.cz

Po bitvě je každý generálem, obzvlášť po té prohrané. Západ v čele se Spojenými státy ale na Ukrajině dostal takovou lekci z vojenské strategie a podceňování protivníka, že bližší průzkum okolností konfliktu stojí za to, minimálně jako poučení do budoucna.

Soustřeďme se na tři základní aspekty: varování, provedení a metody.

Varování

Mnozí zasvěcenci prorocké předtuchy měli a neváhali se o ně podělit. Prozrazují to diplomatické depeše zasílané z amerických ambasád ve Varšavě a Kyjevě. Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski se v roce 2008 po rusko-gruzínské válce zasazoval o co nejrychlejší integraci Ukrajiny do struktur Severoatlantické aliance a upozornil, že Rusko by mohlo ukrajinské sblížení se Západem zablokovat prostřednictvím „ochrany ruských občanů na Krymu“.

Psali jsme:Komentář: Německo překročilo svůj Rubikon a poskytne tanky Ukrajině

Foto: Obama ignoroval Sikorskiho varování (zdroj: RADEKSIKORSKI.PL)

Poznamenal také, že ukrajinská flotila pod vedením admirála Igora Těňucha se pokusila zablokovat návrat ruských plavidel účastnících se válečných operací v Gruzii do Sevastopolu. Lodě nakonec v pořádku dopluly, ale incident jistě Rusům zůstal v paměti. Prezident Janukovyč ihned po svém zvolení v roce 2010 Těňucha propustil.

Na podzim roku 2009 jde Sikorski dál a žádá americkou administrativu o „strategické záruky“ kvůli obavám z Ruska s tím, že „v případě ruského útoku proti Krymu či jiné části Ukrajiny by Polsku bylo zatěžko nečinně přihlížet.“ Připouští sice, že pravděpodobnost útoku je malá, ale připomíná rok 1956, kdy Moskva využila zaneprázdnění Spojených států na Blízkém východě a poslala tanky do Budapešti.

Tehdy ještě netušil, že se události vyvinou přesně podle načrtnutého scénáře a že americká zaneprázdněnost Rusku přinejmenším zjednoduší operaci. Když Sikorského během nedávného odposlechového skandálu nachytali při hovorech o „bezcenném“ americkém partnerství, souviselo to velmi pravděpodobně s tím, že americká strana žádné záruky, byť třeba tajné, proti ruskému vpádu na Ukrajinu Polákům neposkytla. 

Psali jsme:„Budoucí revoluce ve střední a východní Evropě“ – zajímavý sborník nyní ke stažení online

Do třetice obavu z možné anexe vyjádřil bývalý ukrajinský prezident Leonid Kučma. V soukromém rozhovoru s americkými diplomaty z roku 2010 uvedl: „Rusko vyslalo svoji armádu do Abcházie a Jižní Osetie – a svět se s tím smířil. Našla by se nějaká země, která by byla ochotná zapojit se do konfliktu po boku Ukrajiny?“

Kučma nepředpokládal přímou invazi, ale načrtl scénář, kdy po vypršení nájemní smlouvy ruská černomořská flotila na Sevastopolu jednostranně vyhlásí své setrvání v základně. Dotkl se také jednoho podstatného rozměru velmocenského statusu: reputace, která se velmi pracně vydobývá a rychle ztrácí. Netřeba dodávat, že předchozí váhání Obamovy administrativy v řadě vojenských otázek bylo pro Moskvu podstatným faktorem při kalkulaci rizik.

Provedení

Jestliže názory vojenských expertů na provedení okupace Československa v roce 1968 se různí, v případě krymského záboru panuje vzácná shoda, byť místy se zaťatými zuby: Rusko předvedlo brilantní, po všech stránkách perfektně zvládnutou kampaň, která byla vždy o krok před Západem.

Alianční představitelé sice na veřejnosti hovoří o zpátečnické mentalitě Vladimira Putina, která prý uvízla v 20. či 19. století, soukromě nicméně přiznávají, že ruská taktika může být učebnicovým modelem pro konflikty. 21 století.

Ke cti západním rozvědkám může sloužit, že úder na strategicky významném poloostrově pro ně nebyl zas tak velkým překvapením. Načasováním a způsobem provedení operace však ruské ozbrojené síly a zpravodajské služby své západní konkurenty zcela převezly. Jak deníku Wall Street Journal sdělil vysoce postavený americký úředník, „varování tu bylo, ale k dispozici jsme neměli informace k tomu, abychom mohli přesně říct, co se bude dít.“

Již měsíce před anexí americké tajné služby do Bílého domu hlásily, že Krym by mohl být ve hře. S výhodou zpětného pohledu dnes mnozí odhadují, že už od Vánoc začal Kreml po malých oddílech posílat příslušníky ruských speciálních jednotek SPECNAZ do Sevastopolu, jenže v inkriminovanou dobu to nikdo netušil.     

Začátkem února americký velvyslanec v Kyjevě Geoffrey Pyatt poslal na Krym menší průzkumný tým. V terénu toho úředníci ambasády příliš konkrétního nezjistili. Na poloostrově byly zakládány nové politické spolky s jasně protikyjevskou orientací, které však Pyatta nepřiměly k tomu, aby ve svých svodkách do Washingtonu vyjádřil obavy z toho, co mělo přijít.

S vyostřováním násilí a rozšiřujícím se chaosem v Kyjevě dostaly události rychlý spád. Americké podezření vyvrcholilo 25. února, kdy byl vojenský atašé v Moskvě přizván na brífink ruského ministerstva obrany ve věci rozsáhlého vojenského cvičení. Tady začala chytrá ruská maskirovka (maskovací kampaň).

V Pentagonu pojali silné podezření, že cvičení je zástěrkou pro invazi na Ukrajinu, jelikož podobnou taktiku Moskva použila v srpnu 2008 proti Gruzii. Spekulace o možném útoku živily satelitní snímky potvrzující masivní hromadění ruských vojenských sil u hranic. Evropské velitelství amerických ozbrojených sil se pokoušelo získat víc informací prostřednictvím satelitů či bezpilotních letounů, ale vzhledem k nutnosti monitorovat současně situaci v Afghánistánu, subsaharské Africe, Severní Koreji, Íránu, a hlavně v rozpadajícím se Iráku, mnoho dodatečných zdrojů nezískalo.

26. února už šéfové amerických rozvědek prezidentu Baracku Obamovi referovali, že v případě konfrontace bude ohniskem s největší pravděpodobností Krym. Upozornili ho také, že obsazení poloostrova může proběhnout tak bleskově, že Washington to zjistí až ex post.

Co ale americkým rozvědkám zoufale chybělo, byly alespoň náznaky úmyslů ruské strany. Té se podařilo své vojenské plány dokonale skrýt před americkými špionážními technologiemi zaměřenými na digitální či elektronickou komunikaci. Podezřelé signály nebyly zachyceny ani v komunikaci mezi nejvyššími ruskými představiteli.

Další den, 27. února, poslal Pyatt do Washingtonu urgentní depeši s přilepenou fotkou ruských vlajek na budově krymského parlamentu. Američané v tu chvíli nevěděli, jestli se jedná o akci ruských jednotek, či příslušníků Janukovyčovy rozpuštěné policejní jednotky Berkut. V terénu neměli ani pozorovatele, ani bezpilotní letouny, orientovat se museli podle satelitních snímků a sociálních sítí, kde se to hemžilo ruskými dezinformátory. Jistotu získali až k večeru.

Foto: Satelitní snímky ruské armády na hranicích Ukrajiny (zdroj: IDNES.CZ)

Největší chybou americké zpravodajské komunity bylo podcenění kapacit a schopností ruských jednotek na Sevastopolu, které nakonec obsazení klíčových bodů na poloostrově provedly. Ve dnech před operací dodržovaly přísnou komunikační disciplínu. Zachycené zprávy či hovory vůbec nenaznačovaly plány na přesun mimo základnu. Americká pozornost byla odvedena k manévrům probíhajícím na ruském území.

Těžko odhadnout, jak se Rusům podařilo své úmysly tak umně skrýt. Není vyloučeno, že Vladimir Putin, který nepoužívá počítač ani mobily a všechny materiály si nechává vytisknout, rozhodnutí učinil na poslední chvíli a že plán byl dopředu připraven a promyšlen.

Metody

O tom, jak ruské velení přemýšlí a které nástroje hodlá v nových konfliktech využít, se mohl zainteresovaný čtenář dozvědět například v článku náčelníka Generálního štábu ruských ozbrojených sil Valerije Gerasimova, který vyšel na konci února v týdeníku Vojenno-Promyšlennyj Kurier. Ve stati nazvané nevinně „Význam vědy spočívá ve schopnosti předvídat“, která shrnuje poučení z válek v Afghánistánu, Iráku a Libyi, Gerasimov na úvod píše: „V 21. století se prosazuje stírání hranice mezi válkou a mírem.“

Tato tendence podle něj přirozeně vyúsťuje ve změnu metod vedení války. „Při dosahování politických a strategických cílů vzrostla role nevojenských nástrojů, které jsou v řadě případů mnohem efektivnější než síla zbraní.“ Mezi alternativními nástroji zmiňuje „ekonomické, informační, humanitární a jiné.“ Ty jsou doplňovány „vojenskými opatřeními skrytého charakteru, včetně opatření informačního boje a také aktivit jednotek zvláštního nasazení.“ Na závěr Gerasimov cituje sovětského stratéga Georgije Issersona: mobilizace neprobíhá po vyhlášení války, ale „začíná nepozorovaně dlouho před ním“.

Včasnou mobilizaci Rusko rozhodně nezanedbalo. Už od roku 2010 byly ukrajinské počítačové systémy napadány malwarem známým jako Snake. Ze stovek až tisíců infikovaných disků mohly ruské rozvědky pohodlně sosat nejrůznější cenné informace, včetně státních tajemství.

Na Krymu poté došlo na pověstné neoznačené jednotky SPECNAZ, údajné příslušníky místní domobrany. Ty byly posléze nasazeny po malých, zpravidla šestičlenných skupinách, i na východě Ukrajiny, kde se znenadání vynořily, pomohly povstalcům a stejně rychle zase zmizely. Jestli lze jejich výbavu, často sestávající z kamufláže a ultratichých odstřelovačských pušek VSS Vintorez, zakoupit v ruských armyshopech, se autorovi těchto řádek zjistit nepodařilo. Jisté je, že by si případní soukromí zájemci oproti kalašnikovské klasice museli hodně připlatit. 

Další ruské metody války 21. století nejsou uplatňovány jen na Ukrajině. Listu Financial Times to nedávno připomněl Chris Donnelly, který 10 let vedl sovětská studia na britské vojenské akademii Sandhurst a 13 let působil jako poradce generálního tajemníka NATO. „Na Ukrajině jsme svědky části mnohem širšího procesu, který mnohým lidem na Západě stále naprosto uniká.“

Mezi skryté nástroje ruské zahraniční politiky Donnelly na první místo řadí peníze. „Kupují si poslance jako konzultanty, kupují firmy, kupují si londýnskou City, kupují si jednotlivce, třeba bankéře působící v Moskvě, kteří jsou po návratu na Západ vydíráni.“ Jako další vhodná metoda se nabízí korupce, úplatky a organizovaný zločin. Prvotřídním příkladem je Bulharsko. Jak nedávno s odvoláním na německou zahraniční rozvědku BND napsal týdeník Spiegel, celý bulharský politický systém je prorostlý ruskými agenty a kriminálními organizacemi napojenými na ruský stát.

Alianční lídři se dnes schází na prvním pokrymském summitu NATO. Mají o čem přemýšlet.

Hlavní téma zasedání aliančních partnerů je zřejmé (zdroj LONDON.USEMBASSY.GOV)

Zdroje:
1) ENTOUS, Adam, BARNES, Julian E., GORMAN, Siobhan: U.S. Scurries to Shore Up Spying on Russia. In Crimea, Russia May Have Gotten a Jump on West by Evading U.S. Eavesdropping. The Wall Street Journal [online]. 24.3.2014, [cit. 2014-08-28]. Dostupný z http://online.wsj.com/news/articles/SB10001424052702304026304579453331966405354.
2) JONES, Sam: ‘Masterly’ Russian operations in Ukraine leave Nato one step behind. Financial Times [online]. 8.6.2014, [cit. 2014-08-28]. Dostupný z http://www.ft.com/intl/cms/s/0/a5829d60-ed48-11e3-8a1e-00144feabdc0.html#axzz3CHTvOrSB.
2) United States Diplomatic Mission to Warsaw, Poland: Polish Foreign Minister Looks For ´strategic Assurance´, Cable Warsaw 001164 [Online]. 25.11.2009, [cit. 2014-08-25], Dostupný z http://www.cablegatesearch.net/cable.php?id=09WARSAW1164.
3) United States Diplomatic Mission to Warsaw, Poland: Tfgg01: Poles Support Georgia, Predict Russian Pressures On Ukraine Next, Cable Warsaw 000949 [Online]. 12.8.2008, [cit. 2014-08-25], Dostupný z http://www.cablegatesearch.net/cable.php?id=08WARSAW949.
4) Embassy of the United States Kyiv, Ukraine: Former President Kuchma On Ukrainian Election, Foreign Policy’, Cable Kyiv 000190 [Online]. 3.2.2010, [cit. 2014-08-25], Dostupný z http://www.cablegatesearch.net/cable.php?id=10KYIV190.
5) GERASIMOV, Valerij: Cennosť nauki v predvedenii. Vojenno-Promyšlennyj Kurier [Online]. 27.2.2013, [cit. 2014-08-25], Dostupný z http://vpk-news.ru/articles/14632.