Letecká záchranná služba v ČR (díl 5): Několik zásad do budoucna | OzbrojeneSlozky.cz

V přechozích dílech jsme vysvětlili, kde je zakopaný pes v českém řešení LZS. Pro nápravu je nutné, aby téma někdo znovu uchopil a trval na nápravě. Pak je ale nutné mít na paměti několik zásad.

Co je tedy předpokladem nápravy a stabilizace situace v LZS? Že budou efektivně využity zdroje, které stát vlastní. A stát bude mít stále dostatek know how v této oblasti. ...Pár obecných a rozumných zásad pro futuro:

• Plánovat rozumně, dlouhodobě a v rozhodování respektovat rozhodnutí předcházejících vlád. Jinými slovy není možné, aby jedna vláda pořídila armádě a policii vrtulníky pro zajištění LZS a jiná vláda omezila působnosti těchto resortů v dané službě, čímž se technika stane nepotřebnou.
• Let na záchranu lidského života by neměl být obchod, který mohou obsluhovat jen civilní provozovatelé. Zde narážíme na přijímání letových předpisů, které využití státních kapacit znesnadňují až vylučují, jak se stalo v minulosti. Jelikož papír snese vše, tak jistě i nápravu tohoto stavu.
• Pro použití techniky jiného resortu ve prospěch druhého je nutno dodržet základní podmínku a tou je, že plnění těchto úkolů nesmí být v rozporu s plněním cílů této organizace a organizace sama musí mít dostatek prostředků vhodných pro poskytování této služby. Tedy až bude armáda pořizovat nové vrtulníky, má hledět předně na svůj zájem, bojovou nasaditelnost (ta se nemusí, ba neměla by, vylučovat s civilní užitečností).
• Pokud resort tyto prostředky má, je ekonomické využívat tyto státní kapacity pro plnění všeobecně prospěšných úkolů, např. LZS. Pokud stát kapacity vlastní, mělo by být trestuhodné je nevyužívat. Je nutno omezit duplicitní chování státní správy.
• Není státním zájmem zbytečně draho nakupovat nové prostředky za každou cenu a jen výhradně kvůli službě LZS. V některých specifických případech je ekonomicky výhodnější zadat úkol externí firmě. To ale nebyly okolnosti, za nichž se prosadily firmy DSA a Alfa-helicopter.
• Je nutno si uvědomit, že profit firmy, tedy její čistý zisk, je objem financí, který je navždy ze segmentu veřejných služeb vyloučen. Není využit pro zlepšení kvality veřejných služeb, tedy je vhodné jej snížit na minimum. Pro stát je zkrátka výhodnější investovat do sebe – od občanů pobírá daně, aby jim zajistil určité služby, nikoli aby hrstce vybraných umožnil zbohatnout.