Lvíčkovi Mírovi je už pět let. A opět je na misi. Veškeré detaily ze života neobyčejného plyšáka popisuje jeho „otec“ Petr Něnička…
Petr je velký srdcař, v military komunitě dobře známý. Provozuje muzeum, pořádá Vlkošské dny vojenských tradic, vybojoval řádné pohřbení ostatků generála Ingra, rozjel projekt veteránských laviček a mnoho, opravdu velmi mnoho, dalšího. Jenže jsem si s ním nepovídala o tom všem, ale právě a jen o Mírovi…
Kdy a jak se zrodil - v tvé hlavě i fyzicky - Lvíček Míra?
Počátek Lvíčka Míry má návaznost na jednu z našich akcí, kterou pořádáme již 6 let, a tou je Dobový ples, kdy díky tomu, jak je tento ples specifický, jakou má noblesu, chtěl jsem mu přidat ještě jeden rozměr – a tím byla pomoc druhým. Tak vlastně vznikla charitativní dražba na plese.
Jelikož se náš spolek již mnoho let snaží o veřejné narovnání pokřiveného pohledu na vojáky, novodobé válečné veterány, tak volba, kam poputuje případný výtěžek, byla jasná. Poputuje tam, kde podpoří jejich práci, logicky z toho vyšlo, že jsou to mise. Ovšem tyto peníze nejsou pro ně, pro jejich osobní potřebu, ale mají jim pomoci při výkonu služby. Co to znamená? Osobně jsem přesvědčen, že když někam přijedete a něco přivezete, budou se na vás dívat a jednat s vámi přátelsky.
Tak se stalo, že po II. ročníku plesu se vydražené peníze předaly jedné organizaci, která měla již spolupráci s AČR vyšlapanou, aby došlo k nakoupení školních potřeb v Afghánistánu a následné distribuci v místě působení naší jednotky. Jelikož to bylo pro děti a ve znaku našeho muzea byl lev, pořídil jsem na tržnici plyšového lva, který se měl dát k těm pořízeným věcem jako symbol, že je to od nás z muzea.
Lev dostal muzejní tričko, baret a odletěl s našimi vojáky do Afghánistánu. Po nějakém čase, kdy jsem čekal na fotky z předání věcí, mě napadlo, když už tam ten lev je, že by mohl dostat jméno, a tak jsem na Facebooku vyzval lidi, jak by se měl jmenovat, a vzešlo z toho jméno Miroslav (slovansky přinášející mír). A protože je malý a pro děti, zkrátil jsem to na Míra. Tak vznikl Lvíček Míra, a protože mám rád dvousečný cimrmanovský humor, vymyslel jsem slogan „POMÁHÁME S MÍROVÝM ÚSMĚVEM“. To se psal rok 2011.
Na kolika zahraničních misích a s kým za tu dobu byl?
Lvíček Míra má za sebou 4 mise v Afghánistánu a momentálně se nachází na páté misi OSN ve Středoafrické republice, kde působí jedna pozorovatelka z AČR. V Afghánistánu se o něj starají příslušníci ze 103. centra CIMIC/PSYOPS Olomouc, kteří mají na starost v misích styk s civilním obyvatelstvem. To, jak jsi tam byla se Lvíčkem Mírou také, jistě doplníš sama.
To bylo tuším v březnu 2013, kdy nás Lvíček Míra doprovázel v rámci týmu VAT generála Opaty. Nosila jsem ho pořád připnutého na batohu a lehce s ním vytřela jednu louži. Předával tam tehdy v kábulské nemocnici pastelky a tvůrčí hračky afghánským dětem. Takže se tě logicky zeptám, jaké další projekty - sbírky zdravotnické a školní výbavy, potažmo financí, v neposlední řadě edukativní – Lvíček Míra realizoval?
První fyzická sbírka byla zubní kartáčky. Vznikla, když jsem si na rezortních stránkách MO přečetl aktualitu, jak náš voják dal dohromady zubařské křeslo, které nebyl nikdo z amerického kontingentu schopný bez plánu složit, takže jej chtěli vyhodit. Já to pojal jako jakousi ódu na zlaté české ručičky a chtěl jsem se skupinou přátel zakoupit pár kartáčků a poslat to tam, když se to křeslo předávalo afghánskému lidu.
Jenže ono se mně to, jak já říkám, pozitivně vymklo z ruky. Nakonec lidi začali posílat kartáčky z celé republiky a bylo jich něco málo přes 1400. Reakce ze strany našich vojáků byla suprová, po několika diskuzích, co je nejvíce v Afgánistánu potřeba, tak začala spolupráce, kdy Lvíček Míra vyhlašuje tzv. Operace Lvíčka Míry.
Jsou to sbírky školních potřeb a drobného zdravotnického materiálů (obvazy, náplasti a podobně). Co se týče školních potřeb, jde hlavně o propisky, tužky a sešity. Těchto operací už má Lvíček Míra za sebou pět, teď běží sedmá.
Já osobně nemám rád finanční sbírky, mnoho lumpů se za ně schovává. A taky je to mnoho papírů na vyřizování a já nesnáším papíry. Jediné peníze, které tam posíláme, jsou z dražby na plese. Naposled byly pořízeny v jednom afghánském sirotčinci židle a zbylo i na nějaký ten balon. Jak se ty peníze utratí, nechávám čistě na určení vojáků, oni sami nejlépe vědí. Jedinou podmínku, kterou já mám, je pořízení fotografií, abych je mohl předložit těm, kteří nás podporují, aby vše bylo jasné, žádné pochybnosti, kde peníze či materiál skončil.
No a z toho všeho já kreslím komiks, protože sám mám děti a mnoho věcí jsem si na nich vyzkoušel. Třeba můj mladší syn i se Lvíčkem Mírou mluvil a vyptával se ho, kde byl a co tam dělal. Další věcí je vlastně to, co dělá Lvíček Míra, když není na misi, máme u nás v Military muzeu Sergěje Jana Ingra ve Vlkoši takovou hernu, kde Lvíček Míra učí děti, jak se chovat v krizových situacích, něco i z historie a podobně.
Má i svoji hru „Staň se malým průzkumníkem“, se kterou jezdíme na různé vojenské akce a zábavnou formou neustále učíme děti. Je to vlastně na principu hry monopoly. Je toho hodně, ale to bych se už vychloubal…
Jaké máš se Lvíčkem Mírou další plány?
Jaké mám plány? No POMÁHAT S MÍROVÝM ÚSMĚVEM! Kdysi jsem nabídl bezplatně tento projekt MO jako jakousi platformu pro POKOS, který byl v plenkách. Měl jsem jasné představy, jak by měl tento projekt vypadat, jak s dětmi pracovat – ne úplně tak, jak to vypadá dnes, ale to je na jinou diskuzi. Vzhledem k dlouholeté spolupráci se 103. střediskem CIMIC/PSYOPS budeme dále pokračovat ve sbírkách a jistě nenecháme i naše ratolesti v ČR bez povšimnutí a nějaké akce už mám v hlavě, vše je bohužel o penězích.
Vzhledem k tomu, že se nám Lvíček Míra vrátí z Afriky až v září, máme dost času, nečinní jistě nezůstane, již teď mám dilema, jestli pojede do Konga či znovu do Afghánistánu. On totiž v Africe získal hodně velkou popularitu, dokonce byl i s tetou nominován na cenu Military Gender Advocate of the Year Award, která se udělovala v New Yorku, tu sice nezískali, ale samotná nominace byla úspěchem a zde se potvrdilo to známé přísloví „doma není nikdo prorokem“.
V jakém je po tom všem, co už absolvoval, stavu - netrpí jeho plyš?
No tak tady vidím problém největší, jelikož jsem si na počátku ani ve snu nepředstavoval, že se nám to tak pozitivně vymkne z ruky. Lvíček Míra je jediný svého druhu, nemám náhradního, a za ta léta je opotřebovaný, ale asi nad ním a tím vším, co dělá, drží někdo tam nahoře ochrannou ruku, protože přečkal bez úhony do teď, a to už zažil hodně věcí od tropických bouří až po přepadení patroly.
Na jednu stranu jsem rád, že je jeden, aspoň mě nikdo nemůže osočit, že jsem tohle vše dělal prvoplánově, nicméně pokud náhodou někdo z čtenářů má takového lva nebo ví, kde je ho možné koupit ať se ozve, já ho prostě sehnat neumím, přece jenom už ho doma bereme jako součást naší rodiny.
Lvíčka Míru můžete sledovat na webu a na facebooku.
