Menšiny a jejich úloha v bezpečnostní politice: Jak se tedy zachovat? (díl 7)
Jednoduchý recept na řešení konfliktů mezi většinovou a menšinovou komunitou neexistuje. Ale z historických zkušeností můžeme přeci jenom sestavit několik vodítek:
1) Nediskriminovat žádnou stranu. Všechny komunity musí mít stejné příležitosti, stejné zacházení a jejich příslušníci nesmí být otevřeně či skrytě sociálně suprimováni, ani vysmíváni. Nesmí zde existovat ani pozitivní diskriminace.
Foto: I muslim může být Čechem - Čech muslimem (zdroj: IDNES.CZ)
Pamatujme, že diskriminace nebo pocit diskriminace vedl k rozpadu Rakouska-Uherska, Jugoslávie, ale také Československa. Pro inspiraci uvádím §2 zákona 221/1999 Sb. O vojácích z povolání, kde je jasně formulovaný nediskriminační charakter Armády ČR. Nikdo nesmí být diskriminován!
2) Sbližování hodnot lze uskutečnit buď přizpůsobením menšiny většině, anebo zvýšením tolerance většiny k odlišnému chování menšiny.
Foto: Láska napříč izraelsko-palestinskou hranicí (zdroj: PATHWAYTOASCENSION.WORDPRESS.COM)
Jako pozitivní příklad lze uvést zvýšenou toleranci většinové populace k LGBT (lesby, gayové, bisexuálové a transsexuálové) menšině v poslední generaci. Kdysi tato menšina byla trestně stíhána, příslušnost k této komunitě byla považována za diagnózu. Dnes má toto společenství svou hranici sebeurčení na úrovni sňatkové a adoptivní politiky.
3) Obětování menšinových vzorců chování, které jsou jablkem sváru, ve prospěch většiny lze kompenzovat měkkými nástroji (například finančními). Pouhá zdrojová výhoda slouží k lepšímu sebeuplatnění ve společnosti. Nesmíme však měnit společenská pravidla ve smyslu pozitivní diskriminace.
Na závěr lze uvést varování, že neřešení menšinových konfliktů může ohrozit celistvost státu. Jako doklad lze citovat premiéra státu Izrael Benjamina Netanjahua: „Pokud arabové složí zbraně, skončí násilí. Pokud židé složí zbraně, skončí Izrael.“
A zde ještě rozcestník ke všem vydaným dílům tohoto seriálu: