Ministerstvo obrany nakupuje přes agenturu NATO stejně podivně jako v domácích tendrech
Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Tak lze shrnout nákupy vojenské výzbroje a materiálu v mezinárodních výběrových soutěžích přes agenturu NATO, které s velkou slávou zavedlo Ministerstvo obrany ČR v roce 2011 v boji proti korupci. Čeští šíbři si z agentury udělali v poslední době akorát krytí pro ty nejkontroverznější nákupy osobního vybavení vojáka, které by jinak ve veřejných soutěžích neobstálo.
Po sérii skandálních armádních tendrů na počátku milénia stanul roku 2010 v čele českého ministerstva obrany Alexandr Vondra s heslem „usekat chapadla korupční chobotnici“. Silně podporoval nákupy vojenské výstroje a výzbroje přes agenturu NAMSA (NATO Maintenance and Supply Agency). Všichni si od toho slibovali transparentnost, rychlost a nižší ceny.
Do té doby Česká republika jako jedna z mála zemí Aliance vůbec nevyužívala služby této agentury, ač na ně přispívala. V roce 2011 konečně poptala munici a kulomety jejím prostřednictvím, což ale vyvolalo i negativní mediální reakce. Ačkoli ministr chtěl předně vyšachovat české zprostředkovatele, nikoli samotné české zbrojovky, některé z nich si vyložily nový způsob nákupů jako útok na svůj odbyt.
Připomeňme úvod tehdejšího prohlášení Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR: „Celosvětově běžnou praxí je, že základní druhy munice nakupují ozbrojené síly u domácích zbrojovek. K poptávání v zahraničí dochází v případě, že buď domácí výrobce neexistuje, nebo se jedná o speciální munici, která nemá strategický význam…“
Nicméně, čeští výrobci se naučili předkládat přes agenturu své vlastní nabídky velmi záhy. Již na podzim 2011 vydalo Ministerstvo obrany ČR prohlášení, že 9 z 12 poptávek zadaných přes NAMSA v mezinárodní soutěži získaly právě čeští dodavatelé. Což, v kýžené globální konkurenci, působí přinejmenším zvláštně.
Armáda každopádně ušetřila 33 % z původně očekávané částky a tehdejší ministr obrany Vondra to komentoval: „Je to výborný, až skoro fantastický výsledek." Šlo o cestu, jak zlevnit nákupy o marže překupníků, nakupovat přímo od výrobců, klidně dál těch českých?
O dva roky později vyšly najevo první stinné stránky této fantazie. Kulomety MINIMI byly očekávány v roce 2013, po vleklých jednáních byly dodány až roku 2015, samozřejmě bez penále, které jinak MO po jiných dodavatelích tvrdě vyžaduje. Téhož roku byla NAMSA s dalšími organizacemi sloučena do NSPO (NATO Support and Procurement Organisation, resp. NSPA - …Agency).
V roce 2017 se agentura opět opozdila, tentokrát s dodáním protiletadlových řízených střel a letadlových pum. Resortu obrany, pod vedením ministra Martina Stropnického, to posloužilo jako záminka, aby ohlásil, že v budoucnu bude služeb NSPA využívat jen minimálně, ve vybraných případech. Zatímco v letech 2014 a 2015 se objem českých zakázek zadaných přes agenturu pohyboval v řádu 50 milionů € ročně, již v roce 2016 klesl na dvacetinu.
I tak si čeští vojáci rádi vypomohli nákupem přes agenturu, když jim teklo do bot. Právě v roce 2017 tak pořídili 1100 přileb pro výsadkáře. Věděli „přesně“, co chtějí – AirFrame Helmet od amerického výrobce Cry Precision. Ale, jaká náhoda, NSPA zvolila, že nejvýhodněji tyto helmy dodá do NSPA český překupník Pramacon-HT. Aby toho nebylo málo, tento nákup přileb přes NSPA nebyl ani rychlejší, ani levnější.
Jak s jídlem roste chuť, v roce 2019 se opakuje stejná situace, tentokrát však již jde o 3000 kusů těchto přileb a k tomu ještě stovky nosičů balistických plátů – a opět v režii Pramacomu HT, který se jinak specializuje na intranetové sítě.
Jinou pochybnou zakázkou je nákup pro protiletadlový raketový pluk – v roce 2018 šlo o dokoupení 16 ks modernizovaných OZ RBS-70 NG s příslušenstvím a v roce 2019 k nim ministerstvo obrany hodlá dokoupit rakety Bolide MK3. To ovšem znamená za 2,7 krát vyšší cenu, než za kolik nakupovala loni tuto výzbroj Argentina. Česko tak promrhá přes miliardu. (Na podrobnosti a přesné sumy se můžete podívat zde).
Asi by se našlo ještě více takových případů, kdy si někdo dal práci porovnat ceny, za kolik přes NSPA nakoupila Česká republika a za kolik někdo jiný. Už v roce 2016 prohlásil pro deník Právo poslanec Antonín Seďa: „Projednávali jsme to na podvýboru pro akvizice a ani jedna z probíraných zakázek nebyla v pořádku. Sekce vyzbrojování si nákupy přes NSPA pouze usnadňuje práci.“
Nabízí se tedy neradostné shrnutí: V roce 2011 se ministr Vondra postavil korupci v zadávání armádních zakázek mimo jiné tím, že jich více delegoval na agenturu NATO. Všichni víme, co se stává s dobrými myšlenkami, když je realizují lidé s docela jinými záměry. Zadávat své nabídky do mezinárodní soutěže NAMSA, posléze NSPA, se naučily rychle české zbrojovky i překupníci. Především se ale nákupčí ministerstva obrany naučili odklánět do této agentury speciálně ta výběrová řízení, které by české kontrolní orgány zcela jistě zpochybnily. „To přeci vysoutěžilo NATO,“ zní jako skvělé alibi.
