Mohou policisté předvídat, kdy za služební zákrok skončí před soudem?
Soud nedávno zprostil viny strážníka Nusla, který usmrtil mladého muže pepřovou kapslí. V náročných okamžicích, kdy je třeba rychle a rozhodně jednat, jsou policisté často postaveni před těžká rozhodnutí. Připomeňme si pět policejních zásahů, které otevřely debatu o hranicích policejní pravomoci a zodpovědnosti za následky pro pachatele.
Případ Březnice: Zabíjela pepřová kapsle
Soud v Příbrami dospěl zhruba rok od události k závěru, že strážník Miloš Nusl, který za účelem zastavení výtržností na pouti v Březnici vystřelil z pepřové pistole, nezavinil smrt 24letého muže. Přestože událost vedla k tragickému následku, byl strážník osvobozen, neboť soud uznal, že postupoval v souladu se zákony o obecní policii.
Nebylo navíc možné s jistotou určit, zda strážník dodržel bezpečnou vzdálenost. Příčinou smrti bylo prasknutí krční tepny, kterou kapsle zasáhla. Kontroverzní není oprávněnost použití této „neletální“ zbraně, nýbrž fakt, že v tomto případě způsobila smrtelný následek. Soud uznal, že Nusl nemohl tento následek předvídat.
Přináší to policistům klid? Co kdyby se situace zopakovala? Nebudou se při budoucích zákrocích zdráhat tento typ zbraně vůbec použít? Co kdyby byli o deset centimetrů blíže a dokazoval to třeba záznam z bezpečnostní kamery?
Případ Vaic: Postavil motorkáři do cesty policejní vůz
Policista Šimon Vaic byl soudem osvobozen, přestože byl původně obviněn z těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Policista v centru Prahy zatarasil cestu motorkáři, který ujížděl dalším hlídkám, jel pod vlivem drog a porušoval zákaz řízení. Soud konstatoval, že i přes vážné následky pro motorkáře byl zásah policisty oprávněný.
Na tom panovala i veřejná shoda, neboť motorkář právě vjížděl do turistického centra města. To si ovšem nemyslela Generální inspekce bezpečnostních sborů, která Vaice vinila, že motorkáři způsobil újmu nepřiměřenou vůči nebezpečnosti jeho protiprávního jednání. Za policistu se nicméně postavilo i nejvyšší policejní vedení. I tak odešel od policie a šel sloužit raději do armády.
Jistou paralelou s Vaicovým zákrokem je použití PIT manévru, kdy policejní vůz vytlačí vůz s unikajícími pachateli ze silnice. Kovové rámy jsou pro tento účel instalovány na čím dál více služebních vozů. Ne vždy může policií vyvolaná autonehoda skončit bez následků. Nebudou policisté váhat s provedením manévru, když by to pro ně mohlo znamenat obvinění GIBSem a mnohaměsíční stíhání?
Případ Smržov: Policista vystřelil třikrát
Policista David Knapík byl odsouzen k trestu 3,5 roku vězení za zabití muže při zásahu v chatové oblasti u Smržova. Trest mu byl posléze snížen na podmíněný. Ve prospěch policisty hovořilo, že zastřelený muž byl známý svým agresivním chováním a bohatou historií konfliktů. Knapíkovi se zdálo, že drží v ruce nějakou zbraň a pokračuje v pohybu směrem k němu, ačkoli to už muž spíše padal – hned první rána byla smrtelná.
Soud policistovi klade za vinu nepřiměřenost – že ihned mířil na trup a především to, že třikrát stiskl spoušť. V české kultuře je zažito, že střílet se má jaksi ohleduplně – a tak soud vskutku sdělil, že se Knapík měl pokusit zasáhnout ruce a nohy. Sice se ví, že je to nesmysl, žádné terče s roztaženýma rukama se pro nácvik takové policejní šetrné střelby netisknou, přesto může být ten policista rád, že se mu kriminál nakonec mění na podmínku.
Otázka použití služební zbraně je jinak vůbec nejpalčivější z hlediska obav policistů o následné posouzení přiměřenosti zákroku. A to přesto, že Youtube je plné záznamů, v nichž policisté doslova vyprázdní zásobník proti zdrogovanému pachateli, a ten je i nadále ohrožuje. Je zde riziko, že pachatel ve skutečnosti nemá ve vlastních rukou zbraň, ovšem i riziko odražených a zbloudilých střel. Případ ve Smržově byl tak především výjimkou, která potvrzuje, jak málokdy čeští policisté na pachatele vystřelí.
Případ Uherský Brod: Policistovi za zakleknutí hrozí až 6 let
Tento loňský případ zůstává v živé paměti. Policejní hlídka vyjela k sedmnáctiletému mladíkovi, který pod vlivem drog dvakrát skočil ze sedmimetrového mostu do téměř vyschlé řeky a demoloval auto zaparkované opodál. Sám na sebe shodil policistu, když mu podtrhl nohy, a dál kopal kolem sebe. Sedmapadesátiletý policista jej při pacifikaci na 3 minuty zaklekl. Až chvíli poté mladík zkolaboval a i přes zásah přivolaných záchranářů zemřel.
Nahlíženo selským rozumem je nasnadě, že fatální otok mozku způsobily mladíkovi opakované otřesy po skocích z mostu v kombinaci s předávkováním LSD, nikoli policista, který přijel mladíkovi na pomoc. Bohužel, žádný soudní znalec se nepřihlásí k tomu, aby jednoznačně určil podíl nebo pořadí příčin smrti, která nastala bezprostředně po působení všech faktorů. Takže GIBS hodil rozhodování na soud a ten by při zachování zásady in dubio pro reo měl policistu osvobodit. Bohužel, ten mezitím odešel od policie, která mu do pravomocného rozsudku zablokovala výplatu výsluhy i odchodného.
Případ Teplice: Zakleknutí, za které se postavila GIBS
Ještě o rok dříve měl zemřít „na zakleknutí“ Stanislav Tomáš v Teplicích. Na tomto případu je zajímavé, že Generální inspekce bezpečnostních sborů se postavila za policisty. Pervitinem zdrogovaný muž demoloval majetek v okolí a byl agresivní vůči přivolaným policistům. Zaklekli jej a přivolali záchranku. Muž zkolaboval a zhruba po čtvrt hodině zemřel v nemocnici.
Případ posloužil některým aktivistům jako ukázka českého George Floyda, neboť Stanislav Tomáš byl Rom. Iniciativa Romea tak široce medializovala video, které natočili svědci z okna. Zřejmě i to ale policisty uchránilo od problémů, jelikož je na něm dobře patrné, jak se zadrženým komunikují a jakým způsobem zakleknutí provádějí. Úřad ombudsmana se ještě pokusil kritizovat pozdní přivolání lékařské pomoci, ale i to video vyvrátilo.
Závěrem: Největším rizikem je, že policisté se budou bát zakročit
Policie má za úkol chránit a sloužit veřejnosti, a to často v náročných a nebezpečných situacích. V každém z uvedených případů policisté čelili potenciálně nebezpečným a nepředvídatelným situacím. Je zásadní, aby byla zachována lidská práva a dodržován zákon. To však neznamená, že každý zásah, který skončí tragicky, byl nutně nesprávný.
Jak ukazují některé z těchto případů, policisté jsou často osvobozeni soudem. Zároveň jsme však svědky jistého alibismu, kdy buď chybějící důkazy, hůře však bezdůvodná relativizace situace zásahu, vedou Generální inspekci bezpečnostních sborů k posouvání případů k soudům. Nikdo se pak bohužel nestará o dlouho trvající utrpení policistů, kteří čelí finančním potížím, mediálnímu lynči, z toho pramenícím psychickým problémům a předčasně končí své policejní kariéry.
Jakožto občané se spoléháme na policii k ochraně naší bezpečnosti a k udržení veřejného pořádku. Z toho důvodu je pro policisty klíčové, aby měli jasno v tom, jakým způsobem mají jednat v různých, často nebezpečných a nejistých situacích. Z pěti zde uvedených případů je zřejmé, že ani soudy, ani Generální inspekce bezpečnostních sborů, nemají jednotný pohled na to, jaký zákrok je nebo není přiměřený. Tato nejednotnost může vést k situaci, kdy policisté váhají se zákrokem, což může ohrozit jejich vlastní životy, ale i bezpečí občanů.
