Policistka nedržela partu. Vyhodili ji jako blázna, soud to zpochybnil a policie jej ignoruje.
Soud dal za pravdu policistce, které se nadřízení zbavili šikanou a manipulací se služebními záznamy. Jenže policejní prezídium soudní rozhodnutí ignoruje, a tak právní bitva pokračuje. Dotyčná policistka se mezi tím dostala na pokraj osobního bankrotu. Seznamte se s jejím příběhem a v závěru naleznete i výzvu, jak byste jí mohli pomoci.
Zpověď Z. K.:
K policii jsem nastoupila v únoru roku 2008. V roce 2010 jsem přestoupila na místní oddělení Lhotka, Praha 4, kde se právě měnil vedoucí oddělení. Pan Svoboda dal ihned najevo svou osobní nelibost vůči mé osobě, důvod si mohu dosud pouze domýšlet. Jeho osobní antipatie jsem ale přecházela, neboť se mi profesně dařilo a poměrně často mi občané posílali písemné pochvaly, které vedoucí z pochopitelných důvodů vítal.
Postupem času jsem pojala podezření, že jeden z mých kolegů a tehdy i spolubydlících užívá pervitin. Tahle informace se oklikou dostala na GIBS a přímou cestou jsem byla kontrolována orientačními testy paradoxně i já. Když veškeré přepadové testy selhaly coby negativní, bylo mi přesto cestou rozkazu ředitele Prahy 4 nařízeno, abych se podrobila krevnímu testu. Tento jsem podstoupila a do dnešního dne mi nebyly oficiálně sděleny výsledky. Test z krve podstoupil i onen užívající kolega, ani ten dodnes neobdržel výsledek.
Vzhledem k tomu, že jsem si zažádala o nahlédnutí do své zdravotní složky, dnes již vím, že laboratoř neprovedla test na omamné a psychotropní látky, nýbrž obyčejný krevní obraz. Což vysvětluje i to, proč užívající kolega stále nedotčen slouží, kdežto já byla v lednu 2013 lékařskou komisí uznána jako zdravotně nezpůsobilá, a to z důvodu blíže nespecifikované duševní poruchy. Vysvětlím…
Nikdy mi nebyly zopakovány psychotesty, ani jsem nebyla odeslána ke služebnímu psychologovi, který by mohl takový závěr vydat. V mé zdravotní složce se nenalézá žádná lékařská zpráva o provedeném vyšetření. Zato se ve zdravotní složce nalézají vymyšlené vyjádření vedoucího oddělení, kdy tento se pasoval do role posuzovatele mého psychického stavu.
Proč? Protože se přátelil s tím policistou, o němž jsem měla podezření na drogy? Protože jsem trhala partu a odmítla vzít úplatek? Protože jsem nevyrážela na jejich piatiky? Místo toho za ně brala služby o svátcích a chodila do práce i ve své volnu, abych vše vyřídila v zákonných lhůtách? To jsem si dovolila asi hodně, ani tak nerozumím tomu, že mě nenechali dělat prostě jen to, co jsem chtěla a asi naivně si vysnila – být policistkou v původním slova smyslu.
Za trest ze mě udělali blázna. Trpěla jsem všelijaké ústrky, nechávala to přes rok být, protože jsem splachovací a hledím si svého. Šikana ale nabrala obludných rozměrů, když mě začali označovat za debila, posléze blázna, když mi vykradli skříňku (měla jsem tam diktafon s usvědčujícími záznamy), a jednoho dne si pro mě zajeli domů i s přivolanou záchrankou do Bohnic, že prý chci spáchat sebevraždu (z Bohnic mě samozřejmě s klepáním na čelo poslali domů). Co je mi platné, že mám v ruce vyjádření lékaře, že blázen nejsem, když můj nadřízený za sebe konstatoval, že jsem, takže se mě konečně zbavil? Připomíná vám to dobu totality, kdy režim nepohodlné zavíral do cvokhauzů?
Vzhledem k propuštění v březnu 2013 mi byl (jakožto člence odborů – NOS PČR) přidělen právní zástupce, který podal žalobu k městskému soudu na neoprávněnost propuštění. Soud uznal žalobu jako oprávněnou a nařídil žalovanému, aby odstranil nedostatky. Policejní prezidium (žalovaný) toto nařízení ignorovalo, a tak můj právní zástupce podal další žalobu, kterou soud přislíbil projednat do konce druhého čtvrtletí 2017. K tomu však do dnešního dne nedošlo a v nejbližší době dle rozpisu jednání soudu ani nedojde. Čtyři roky tedy nemohu sloužit, aniž bych mohla co více udělat pro opak.
Vzhledem k provázanosti NOS PČR a policejního prezidia očekávám, že soudní spor bude nadále účelově protahován, neboť můj právní zástupce nepovažuje za nutné zajistit zdravotní složku, ve které jsou klíčové důkazy o účelovosti mého propuštění. Bohužel si nemohu dovolit zaplatit nezávislého právníka…
Za dobu, kterou jsem v civilu, se moje životní úroveň propadla na samotné dno, kdy jsem odkázaná na sociální dávky při mateřské dovolené, jsem v hledáčku exekutorů a vyhlídky na budoucnost mám… vlastně jakou budoucnost a kdy? Je mi 35 let, nemohu dělat práci, kterou jsem milovala (sic!), naplňovat poslání, v nějž jsem věřila. Mám před sebou vidinu dalších x let soudních stání. Jediné, co mě drží, je můj malý syn. Přitom jej nemohu adekvátně zabezpečit. A dokola se sama sebe ptám, co jsem udělala špatně?
Doslov
Případem Z. K. se nyní zabývá i Mobbing Free Institut a také Spolek VLČÍ MÁKY. Domníváme se, že by bylo na místě podat několik dalších žalob kvůli nečinnosti a maření soudního rozhodnutí, včetně žádání odškodného. Původní žaloba a přístup právníka NOS PČR jsou po našem nastudování velmi pochybné (a nejde zdaleka o ojedinělý případ, kdy není zřejmé, za koho tyto odbory vlastně „kopou“). Falešné dokumenty, které nadřízení vyráběli na Z. K., jsou donebevolající (a zcela zjevné – zájemcům je poskytneme), takže je nepochopitelné, že přidělený právník s nimi neoperuje. Sice i tak dokázal, že vyhazov byl nezákonný (leč ne ve všech směrech, v nichž by to bylo možné napadnout), každopádně ani soudy nemají potřebu (a právník je v tomto směru nehoní) situaci dotáhnout. Je to ostatně podobné některým letitým sporům příslušníků AČR a taktice, kterou onehdá ministr Stropnický při své blbosti veřejně deklaroval při interpelacích, totiž že se čeká, až to poškozená strana sama vzdá. To nelze dopustit…
Proto si vás dovolujeme vyzvat, abyste se nám ozvali na podpora@spolekvlcimaky.cz, pokud jste ochotni přispět i sebemenší částkou na nezávislého právníka pro Z. K., popřípadě třeba zakoupením potravin pro ní a jejího synka, rádi a s vděčností se s Vámi domluvíme na realizaci Vašeho sponzoringu. Předem děkujeme.
