Porážka Islámského státu v Iráku a Sýrii uspíší přenesení bojiště do Evropy.
Posledních pár týdnů se bere porážka IS jako hotová věc. Jeho hlavní město Rakká je už měsíc obklíčeno. Islamisti však nejsou a nebudou do jednoho pobiti. Utečou, naberou síly a zaútočí zas. Ostatně IS nevznikl z ničeho, navazoval na dřívější organizace, zejm. Al Káidu. Poprvé v historii však do svých řad nalákal tisíce Evropanů. Kam si myslíte, že půjdou?
„Útěk domů“ přitom nebude tak složitý. Bojovníci IS disponují obrovským množstvím dokladů, o něž připravili civilní obyvatelstvo okupovaných území. Vzhledem k počtům imigrantů s falešnou identitou, kteří se za poslední dva roky dostali do Evropy, nelze příliš doufat, že by bojovníci IS byli už při vstupu identifikováni. A i kdyby – většina těch, kdo se již vrátili, zůstává na svobodě.
Sice v evidenci tajných služeb stejně jako radikálové, kteří zatím paty nevytáhli, ale ruku na srdce: Tajné služby nemohou mít takové kapacity, aby od rána do večera stály za zadkem každému islamistovi. Přesto je jejich nasazení enormní. Sice se pohled veřejnosti vždy stočí na ně, když tu či onde dojde k útoku „osamělého vlka“, mnohem menší publicitě se však těší vydařené preventivní zákroky. Těch jsou v nejvíce ohrožených státech desítky.
Co je velice zrádné, je jakési uchlácholení evropských politiků. Dost možná si myslí, že nejhorší smršť přestáli, aniž by byli dohnáni k přijetí skutečně rázných opatření. To je ale omyl, pořád jsou nutná, jinak se slabiny systému projeví s o to větší razancí, až domácí teroristé chytnou druhý dech.
Pořád není určen maximální počet imigrantů, které Evropa ročně přijme. Přes benevolentní pobřežní stráž ve Středozemním moři se k nám nyní chystá snad třetina Afriky. Imigranty bez práva na azyl nejsme schopni vracet. Kéž by se aspoň řeklo, že sem mohou jen ženy a děti. Sice se do své vlasti vracejí někteří Syřané, ale vzhledem k devastaci postižených měst nebude možné po celá léta poslat azylanty hromadně zpět.
Dění je třeba nahlížet i v širších souvislostech. Místo posilování křesťanských hodnot a tradic tak, aby se podařilo příchozí muslimy integrovat, se zdejší společnosti zaobírají jejich další destrukcí. Například tvořením alternativních rodin mimo rovnici muž a žena, normalizací kdejakých sexuálních odchylek a výstřelků životního stylu. O to více roste pnutí mezi původními Evropany a muslimy.
Každému je snad jasné, že pokud se ortodoxní muslimky chtějí koupat v burkinách, tak jim těžko smysl pro tradici a cudnost vyvrátíme provokativní podporou muckajících se lesbiček nahoře bez na tomtéž koupališti. Proti naší dekadenci a relativizaci všeho, co bývalo ještě našim babičkám „svaté“, se islám vlastně vymezuje docela logicky a správně.
Je třeba brát v potaz také situaci tam, odkud se pak radikálové, tudíž i uprchlíci, rekrutují. Naše rozkrádaná humanitární pomoc ji nezlepšuje, vykořisťovatelský přístup některých ex-kolonistů (například Francie) ji ovšem fatálně zhoršuje. Ať probíhá globální oteplování nebo nějaká přirozená fáze čtvrtihor, těžko se divit, že lid pouští jde za vodou. Za Karla IV. rostla vinná réva i na Šumavě, to teplo samo o sobě nevadí, ale také jsme v té době byli jaksi méně početní a nesplachovali každé čurání třemi litry pitné vody.
Dodávky jídla nebo očkování malých Afričánků, na které se tu skládáme, podporuje porodnost a šanci na přežití v oblastech, které se stávají neobyvatelnými. V těch zemích budou dál bojovat o zdroje různé klany, budou tam svrhávat vůdce, činit neobyvatelným to málo, co zbývá, až prostě půjdou sem. Jestli jim v tom pomůže ideologie islámu, marxismu nebo fašismu, je celkem jedno. Řešením opravdu není domlouvat se na snižování emisí. Ale kdo si v dnešním politicky hyperkorektním západním světě troufne svolat summit k jádru problému?
A tak mě napadá, že za vytlačování islamistů z Iráku a Sýrie vlastně nemáme být nijak moc rádi. Kdyby se tam všechny ty bojůvky skutečně eliminovaly, tak snad. Ale při dnešním požadavku na humánní válku (jistě, oxymóron) jde pouze o to vytlačování. Kam, to je zřejmé. Dámy a pánové, je čas opravdu seriózně zbrojit, přehodnotit možnosti intervencí a třeba i obnovy kolonialismu (ostatně ten britský nebyl vždy špatný, jeho pohrobci patří mezi ty stabilnější a svého druhu demokratické státy). Zadarmo a bez obětí sami sebe ani planetu nespasíme.
