Poslanec Seďa (ČSSD) interpeloval Stropnického (ANO) kvůli neprodlužování závazků.
Portál Ozbrojeneslozky.cz rozpoutal diskusi o neprodlužování závazků vojákům blížícím se nároku na výsluhu a především stále co platným pro armádu, jež se zoufale snaží doplnit své stavy. Ministr obrany byl proto 30. 6. interpelován na zasedání poslanecké sněmovny. A co tvrdil?
Názor si nejlépe vytvoříte, pokud si otázky a odpovědi přečtete dále…
Poslanec Antonín Seďa:
Vážený pane ministře, v pondělí proběhl uzavřený seminář výboru pro obranu kolem dopadů novely zákona o vojácích z povolání. Z pracovních důvodů v regionu jsem se nemohl zúčastnit, ale obdržel jsem danou prezentaci, za niž děkuji.
Nicméně podle mého názoru se nenaplnily všechny cíle očekávané od této novely zákona, zejména z pohledu transparentní kariéry pro personální stabilitu naší armády. Praxe ukazuje, že se nový kariérní řád začal využívat tak, že se voják v armádě udrží deset až čtrnáct let, aby pak neměl nárok na výsluhu. A dále s novelou zákona přišli velitelé útvarů o pravomoc prodlužovat závazky profesionálních vojáků.
Proto se chci zeptat, pane ministře, na několik otázek. V armádě schází 5500 vojáků a ptám se, proč resort obrany plýtvá lidskými zdroji a i zkušených vojáků se zbavuje. Přece vycvičený a zkušený voják je pro zajištění obranyschopnosti země lepší než nově v náboru přijímaný člověk. Pane ministře, proč o bytí a nebytí vojáků z povolání rozhoduje státní tajemník a ne Agentura personalistiky Armády České republiky? A pro o neprodlužování či prodlužování závazků profesionálních vojáků nerozhoduje generální štáb, ale Ministerstvo obrany. Děkuji za vaše odpovědi.
Ministr obrany ČR Martin Stropnický:
Dovolil bych si hned na začátku té odpovědně zcela striktně odmítnou to, že armáda lidským potenciálem plýtvá nebo že se ho dokonce zbavuje. To je naprosto neodpovídající skutečnosti. Samozřejmě zákon 221, který byl výrazně novelizován a který do vojenské kariéry vnáší, myslím, žádoucí řád a pravidla a předvídatelnost, tak ani ten není dokonalý a my jsem celý rok sbírali veškeré podněty mezi vojáky, co by se na něm dalo vylepšit. Také jsme v tom smyslu měli výjezdní zasedání s výborem pro obranu Poslanecké sněmovny v úterý nebo pondělí tento týden, kde jsem řadu těchto věcí prodiskutovali a možná, že ten dotaz i plyne trošku z toho, že tazatel se tohoto výjezdního zasedání nezúčastnil.
Přesto bych rád připomněl, že u armády je to trošičku jinak, ale to nepochybně pan poslanec ví, kde služební poměr vojáka z povolání je služební poměr na dobu určitou, čili na rozdíl třeba od policistů nejde o celoživotní povolání.
To má umožňovat nejen zřízení kariérního postupu vojáků, ale také průběžné doplňování zálohy, kterou armáda potřebuje pro své rozvinutí v případě války. Domnívám se, že vláda se snaží od počátku, ale nejenom snaží, ale dosahuje v tom i určitých výsledků, věnovat ozbrojeným silám výrazně větší pozornost. A pozornost věnujeme samozřejmě i narovnání systémů v řízení kariér vojáků z povolání.
Ale konkrétně to, co skutečně nemohu přijmout, je, že by o bytí, či nebytí vojáků rozhodoval v rámci ozbrojených sil nebo ministerstva někdo. Nikdo. Neexistuje člověk jediný, který by měl nějaký monopol na to, že by palcem nahoru nebo palcem dolu rozhodoval o kariérách vojáků z povolání.
Tazatel měl patrně na mysli rozhodování o prodloužení trvání služebního poměru konkrétních vojáků. A v tom navážu na to, co jsem řekl před několika vteřinami. Prodloužení trvání doby služebního poměru není automatické. Služební orgány, které o prodloužení rozhodují, si k vojákovi vyžadují řadu stanovisek, což si myslím, že je správné, a ty jim umožní posoudit potřebu ozbrojení sil na pokračování trvání služebního poměru vojáka. Ta stanoviska poskytují jednak nadřízení vojáka, to znamená ti, kteří ho znají z každodenního kontaktu a z jeho bezprostředního výkonu, a pak orgány odpovídající za jednotlivé vojenské odbornosti, ale i další součásti ministerstva, které k vojákům mohou mít důležité poznatky. Mezi těmi, kdo se vyjadřují, je i státní tajemník v Ministerstvu obrany. To je přirozené, prosím, protože jde fakticky o personálního náměstka, tedy osobu, u které se soustřeďují veškeré informace personálního charakteru nejen o vojácích v armádě české, ale o všech vojácích, to znamená o vojácích od vojenské policie, hradní stráže, ve vojenských školách, na ministerstvu, ale i třeba z vojenských nemocnic. Tyto informace skutečně náčelník Generálního štábu, ani jeho personální orgány prostě nemají.
A pak bych ještě, protože přece jenom ta problematika je relativně komplexní a vyžaduje určitý detail, ale omezím se na to, že pokud jde o domněnku, že bychom snad po deseti nebo čtrnácti letech propouštěli, aby ti vojáci neměli nárok na výsluhu, tak to bych tedy s dovolením považoval téměř za šíření poplašné zprávy, anebo za pomluvu. Skutečně nevím, kdo něco takového šíří. Realita je totiž zcela jiná. Nárok na výsluhové náležitosti totiž existují už od druhého roku a kontinuálně se postupně zvyšují. Při dosažení patnácti let služby sice vznikne nárok na nové dávky - na výsluhový příspěvek a odchodné - ale jejich výše je v tomto bodě poměrně malá a většina vojáků proto raději volí i tak odbytné. Při posuzování, zda má dojít k prodloužení trvání doby služebního poměru, není délka celkové služby a nárok na výsluhové náležitosti vůbec posuzována. Tomu odpovídají ostatně i statistické údaje.
Na závěr jenom upřesnění, že ze 46 vojáků, kterým uplynul služební poměr mezi 12 a 15 lety služby, bylo pouze 13, kterým chyběly jen měsíce do dovršení patnácti let služby, a z nich si dobu služby 8 zkrátilo svojí žádostí a další 4 nesouhlasili s prodloužením doby čerpání rodičovské dovolené. Tolik tedy k upřesnění.
Poslanec Antonín Seďa:
Děkuji. Vážený pane ministře, zřejmě máme každý trošku jiné informace. Já musím říct, že jak v dopisech, které mi chodí v emailech, i při rozhovorech s vojáky, ale taky na rozličných serverech se tyto případy opakují. Ano, možná se jedná o jedince. Ale trvám na tom, že dochází k plýtvání lidskými zdroji.
Já jsem se ptal na to, proč o tom rozhoduje státní tajemník, proč o tom nerozhodují velitelé, kteří přímo znají ty vojáky. Ale doplním otázku. Jaký je tedy konkrétní postup státního tajemníka při rozhodování o dalším osudu vojáků? A opravdu jste, pane ministře, přesvědčen, že původní záměr zákona nastavit nový kariérní postup odpovídá dnešní realitě? Proč, když armáda deklaruje, že chce na řadové pozice dávat nováčky a zkušené vzdělané vojáky zařazovat výše, takto nečiní? Děkuji za vaši odpověď.
Ministr obrany ČR Martin Stropnický:
Děkuji, pane předsedající. Pokud pan poslanec na svých názorech nebo číslech trvá, tak já nemohu odpovědět jinak, než já taky trvám. A můžeme si tady říkat tvrzení proti tvrzení. Ale jestli nás to posune, tak já si to nemyslím.
Já mám ale prostě oficiální údaje. Nemám žádné údaje ze serverů, nemám žádné údaje od někoho, komu se třeba šláplo na kuří oko. A nenajít mezi dvaadvaceti tisíci vojáky nikoho, kdo by neměl pocit, že s ním třeba není nakládáno úplně perfektně a především podle jeho vlastních představ, tak to bychom asi nebyli na tomto světě, ale v nějaké Atlantidě. To, že si třeba někdo stěžuje, a někdo i halasně, a někdo argumentuje a fabuluje, to ještě neznamená, že tomu tak skutečně je. A především to neznamená, že celý ten systém je špatně nastavený. Ostatně jsme o něm mnohokrát i společně jednali a mluvili, různě jsme ho cizelovali a precizovali. A myslím, že jsme pro něj i společně hlasovali.
Jinak nevím úplně přesně, jestli se vnímáme, protože státní tajemník, musím zřejmě zopakovat, není tím monopolním hodnotitelem, tím jediným člověkem, který by rozhodoval o osudech lidí. Jako prvního, kdo o tom rozhoduje a má na to zásadní vliv, jsem uvedl nadřízeného toho vojáka, nadřízeného, opakuji potřetí nadřízeného. Takže nikoli státní tajemník.
Dál bych se snad o tom už nějak nerozšiřoval. Ale přiznám se, že mě docela mrzí, že dílčí případ patrně, možná dva, možná tři, leckdy nepřesně prezentovány, jsou generalizovány a interpretovány málem jako jakási zvůle. S tím nemohu souhlasit.
Zdroj: zde
Poznámka:
Tak co na to říkáte? Odpověď na plýtvání lidskými zdroji v době personálního nedostatku žádná. Hlavní a vlastně jediný argument je, že primární roli v rozhodování o ne/setrvání vojáka má doporučení jeho velitele. Jak v případu, který jsme zveřejnili, tak ve čtyřech dalších (vojáci, kteří se nám již přihlásili na naši výzvu), jde ale rozhodnutí MO proti doporučení velitele. Ministr to má za „možná 3“ „nepřesně interpretované“ případy…
PROSÍME, PŘIHLAŠTE SE NÁM DALŠÍ, KOHO SE TO TÝKÁ, PAN MINISTR ZJEVNĚ DOSTÁVÁ OD SVÝCH PODŘÍZENÝCH ŠPATNÁ ČÍSLA.
