Přemýšlejí lidé, kteří si pořizují zbroják, na koho-kdy-kde-proč-čím budou vlastně střílet?
Drtivá většina držitelů zbrojního průkazu uvádí, že jej má (i) kvůli sebeobraně. Na tom není nic špatného. Akorát, že v praxi to znamená připravenost zastřelit člověka. Řekl jim to někdo? Protože když si s takovými lidmi občas povídám, tak se nemůžu ubránit pocitu, že nikoli. Na prvního pohled jsou to hovory úsměvné, ale až si střípky z nich dočtete, do smíchu vám vlastně vůbec nebude. Tady je pět paradoxů v – bohužel – častých až převažujících úvahách žadatelů o zbroják…
Paradox první: Lidé mají větší respekt před nožem než pistolí
Znám člověka, který je celoživotní pacifista, v životě by nedal nikomu ani facku. Má doma malé děti a poslední, co by ho ještě před pár měsíci napadlo, je skladovat v tom samém bytě zbraň. Ale časy se mění a jde přeci o děti, takže si udělal zbroják, koupil pistoli a dokonce pravidelně chodí na střelnici. Potud OK.
Teprve po půl roce, kdy má doma pistoli, se však poohlíží po nějakém noži s hladkou a dost dlouhou čepelí. Tuhle vyšel na iDnes rozhovor s instruktorem sebeobrany zmiňující zajímavý, leč pravdivý postřeh, že lidé mají větší respekt před nožem. Vzpomínám na přednášku armádního experta, který jednoduše konstatoval: „Jde-li na vás někdo s nožem, počítejte, že se pořežete.“
Ale v tom rozhovoru na iDnes byla lepší pointa. Trénují útoky vyšinutých vrahů na středních školách – když tam vpadne během přednášky figurant s nožem, studenti reagují aspoň úlekem, kdežto vpadne-li do třídy figurant s pistolí, prakticky nijak nereagují. To proto, že říznutí všichni známe, kdežto postřelení leda tak z filmu, kdy to hlavní hrdina schytá nejvýše do ramene, z čehož se otřepe, než napočítáte do dvou.
Vice versa, použití pistole by tedy mělo být snazší, než pokud byste se při napadení bránili nožem. Protože, co si budeme říkat, hodně lidí má problém koupit a položit na pekáč celé kuře (pořád to má tvar kuřete!), neřkuli do něj či do jiného masa říznout. Možná proto je mezi mladší městskou populací tolik vegetariánů. Na druhou stranu, výstřel z několik metrů je tak nějak neosobní, kulka proráží maso relativně čistě, oproti bodnutí to více krvácí tam, kudy vyjde ven… Jediný problém, jak si ukážeme v dalších pradoxech, spočívá v tom, že tahle úvaha moc neplatí – lidé se samozřejmě bojí pistoli použít.
Mimochodem, pokud se vám už teď dělá blivno (třeba z pomyšlení na mražené kuře), tak je dost na pováženou, abyste si žádali o zbroják.
Paradox druhý: Chci ho jen postřelit
Znám člověka, který začíná být zviklaný a vsadím se, že ještě tento rok si zbroják udělá. Přišel s tou myšlenkou, kterou mu zasadil někdo jiný, tak trochu alibisticky za manželkou – doufal, že mu to zatrhne. Jenže ona mu naopak řekla, že by se cítila bezpečně a vlastně už delší dobu čeká, až ho to napadne. Vskutku, případů, kdy to manželky nezakazují, nýbrž podporují, zaznamenávám stále více, leč jde tu o něco jiného.
Tenhle člověk mi říká, že není magor a když už by do toho šel, tak by si nekoupil „devítku“, ale nejvýš 7.65. Že prý, kdyby to musel použít, tak nepotřebuje nikomu ustřelit nohu, jen ho zastavit. Hmm. Poněkud marně mu odpovídám, že právě 7.65 je hodnocen jako nedostatečný pro sebeobranu. Ostatně, jde-li na vás někdo zfanatizovaný nebo zfetovaný, tak nemusí stačit ani několik devítimilimetrových včeliček. A už vůbec ne snaha zamířit na nohu.
Pokud si pořizujete pistoli na sebeobranu, tak se, do prkýnka, nemůžete zaobírat humanismem! Vy nebo on? Kdyby lidi uvažovali racionálně, tak chtějí mít kalibr dělové koule, který protivníkovi napoprvé vyrazí z těla aspoň dvě třetiny orgánů, protože kdo z nich bude mít nervy tisknout jazýček znovu a znovu? Ale kdo dnes uvažuje racionálně? Nechcete útočníka moc zranit, nicméně zároveň ho chcete zastavit? No tak to si fakt budete muset vybrat!
Mimochodem, pokud je to v rozporu s vaším přesvědčením, tak je dost na pováženou, abyste si žádali o zbroják.
Paradox třetí: Na koho to máš a kdy ho potkáš?
Znám člověka, který si pořídil zbroják a pistoli kvůli útokům v Brodě, Paříži, Nice atd., aby se mohl bránit vyšinutcům a teroristům. Jistě, ti jsou noční můrou nejednoho z nás. Ale v praxi to nejde, aniž byste porušili zákon a riskovali, že o zbroják přijdete. Proč?
Inu, nemůžete mít u sebe zbraň a popíjet. Cožpak ale ti lidé v Brodě šli do hospody na čajíček? Třeba, hypoteticky, mezi nimi byli držitelé zbraní, ale nechali je poslušni zákona doma, protože „šli na jedno“. Taky nemůžete brát zbraň na veřejné akce – ani do klubu Bataclan, ani na fesťák, ani na „májový průvod“. Kde útočí teroristé? Ojoj, to je blbá shoda okolností, že na veřejných akcích.
Takže pokud u sebe nosíte zbraň jen v pracovní době, míjíte se trochu s rizikem. Tak nějak tomu bývá, že ať už vás přepadne terorista nebo prachsprostý poberta, nebude to za bílého dne a před fabrikou. Jistě, pokud půjde situace v Evropě dál do kopru, můžete na „odpalsamku“ narazit opravdu i v ranním linkovém autobuse cestou do fabriky, což je třeba dost běžné v Izraeli. Teď ale tak daleko nejsme, naštěstí a zatím.
Mimochodem, pokud očekáváte útok jen v době, kdy jste střízliví a vůbec smíte mít u sebe tu svoji pistolku, tak je dost na pováženou, abyste si žádali o zbroják.
Paradox čtvrtý: S čím kdo zachází, s tím také schází
Znám člověka, který se připravuje na válku. Je realista... Myšlenka, že se se zbraní v ruce chcete postavit zlořádům, kteří tu v bližší či vzdálenější budoucnosti budou v celých hordách plenit naši vlast, je vlastně realističtější než ty předchozí. Třeba (pravděpodobně) Evropu zachvátí občanská válka, všichni proti všem – islamističtí imigranti proti národovcům a sluníčkáři proti národovcům, pročež nás přijdou „osvobodit“ Rusáci.
Jste-li „národovec“, tak se zabarikádujete ve svém bytě/domě/lesní chýši, před dveře položíte pár improvizovaných min claymore a skrze škvíru/z balkonu budete sundávat bubáky. Pistolí, jo? A devítkou nebo sedm pětašedesát? Připravovat se na válku je OK, ale 90 % z těch, kdo pečlivě pilují taktiku a čtou všechny ty články z kategorie POSTAPO, to dělá s airsoftovou flintou. A nejvýše si koupili právě pistoli.
Je-li řeč o sebeobraně v té nejčistší „domácí“ formě, kdy jde o rodinu, nikoli blbou přetahovanou o peněženku, tak asi budete potřebovat pušku. Něco, s čím trefíte bubáka o tři sta metrů dřív, než vám zaklepe na dveře. Nebo něco, čím ho spolehlivě zastavíte ve dveřích: pumpa! Nebudete je tahat denně do práce, to by fakt bez dlouhého kabátu a lá gestapo dost dobře nešlo, ale doma mají své pevné místo. Vsadím se, že v amerických domácnostech je více pušek než pistolí, u nás přesně naopak (nepočítaje myslivce).
Mimochodem, pokud si hodláte doma za skříní sušit jen pistoli, tak je dost na pováženou, abyste si žádali o zbroják.
Paradox pátý: Nechci nikoho zabít, jen ho vystrašit
Znám člověka, který obhajuje účelnost práva na držení zbraně tím, že ji už dvakrát úspěšně „použil“ – prý ji stačilo vytáhnout. Je samozřejmě super, že pokud jste řidič kamionu a v noci na odpočívadle vás obklopí podezřelá tlupa, vyndáte z kastlíku kvér a jeho pouhý odlesk donutí tu tlupu o metr couvnout, takže můžete nastartovat a zmizet. Jenže nechat se ukolébat takovým happy endem, znamená hrát příště ruskou ruletu. Co uděláte, až se ve svitu měsíce blýsknou také jejich hlavně? Už chápete, proč kdykoli ve filmu dobrák míří na padoucha a v záchvatu humanismu pronese „Nechci tě zastřelit,“ bude ještě dalších patnáct minut bojovat o život a přežije jen díky tomu, že diváci preferují dobré konce?
Tak hlavně, je třeba myslet dál než za eufemismus v podobě defenzivního obratu sebeobrana. Účelná sebeobrana znamená přežít. A nejlepší obrana je útok. Jedna z Bondovek má trefný podnázev „Žij a nech zemřít.“ I to je ale eufemismus, vážení, protože neznamená nic jiného, než „Zabij, abys žil.“ Pokud tedy v žádosti o zbroják zaškrtáváte kolonku se sebeobranou, nelžete si do kapsy, že je to plašení holubů – sebeobrana znamená připravenost zabít.
A tak, pokud se nechcete doopravdy a upřímně bránit, tak je dost na pováženou, abyste si žádali o zbroják. Navzdory trendům „izraelizace“, které tu někteří politici a experti schvalují, opravdu nepotřebujeme, aby tu od osmi do čtyř po ulicích chodili pacifisti s pistolkou 7.65 za pasem, kteří chtějí šmejdy jen postrašit či škrábnout. Je to buď, anebo. Promyslete to. Ke cti svědčí, že dokud nemáte jasno, tak si s ohněm nezahráváte. Ne naopak. Nechcete přeci nikomu ublížit.
