Profesní organizace vojáků mohou s MO jednat jako odbory. Chystá se Zákon o službě vojáka.
Před dvěma měsíci jsme informovali, že Mobbing Free Institut se zástupci dalších spolků vznesli na různá místa dotaz, proč čeští vojáci nesmějí ze zákona založit odbory, zatímco policisté mohou a v řadě zemí EU i právě vojáci. Reakce Ministerstva obrany a ombudsmanky překvapila: Svým způsobem to možné je. A měl by to řešit nový Zákon o službě vojáka. Také vás to překvapuje? Přinášíme podrobnosti…
Toho času ještě ministr obrany Martin Stropnický sdělil ombudsmance Anně Šabatové:
„…nijak není vojákům omezeno právo sdružovat se v profesních sdruženích, což také hojně využívají především v oblasti sportovní a kulturní. Ustanovení § 45 odst. 2 zákona dokonce umožňuje vojákům z povolání sdruženým v profesním sdružení navrhnout uzavření dohody o spolupráci s Ministerstvem obrany. Jejím uzavřením by mohlo profesní sdružení získat práva velmi podobná odborové organizaci (spolupráce v oblastech výkonu služby vojáků, prosazování společenské vážnosti ozbrojených sil a vážnosti vojenského povolání, vojenských tradic, sportovních a kulturních aktivit a překonávání potíží vojáků a jejich rodin při vyslání a po návratu ze zahraničních misí). Přes zakotvení této možnosti v zákoně i vnitřních předpisech Ministerstva obrany žádné profesní sdružení vojáků dosud o uzavření takové dohody nepožádalo.“
Také byste to četli tak, že Ministerstvo obrany se nejen nebrání jednat s profesními organizacemi vojáků, ale že předmětem jednání mohou být podmínky služby?
Ombudsmanka se dále zeptala, zda MO připravuje novelu Zákona o vojácích z povolání, která by vojákům povolila členství v odborech i napřímo. A zde je odpověď:
„Seznámil jsem se se závěry Evropského soudu pro lidská práva v rozsudku ve věci Matelly proti Francii již po jeho vydání. Jsem si vědom toho, že by současné znění zákona bylo uvedeným soudem podrobeno kritice. Úprava potřebná k naplnění rozsudku v současném zákoně by však byla poměrně rozsáhlá z důvodu komplexnosti této otázky. Počítám tedy s úpravou současného právního stavu v novém zákoně, který má pracovní název ‚zákon o službě vojáka‘. Jeho návrh předpokládám předložit do připomínkového řízení v průběhu příštího roku. Věřím, že se podaří najít dostatečnou shodu ke komplexní změně právní úpravy služebních poměrů souvisejících s brannou povinností a v rámci diskuze k ní dojde i k nalezení potřebnérovnováhy mezi zabezpečením akceschopnosti ozbrojených sil a právem vojáků na ochranujejich sociálních práv.“
Jelikož štafetu po Stropnickém přebírá Šlechtová, rovněž z ANO, lze předpokládat, že na novém zákoně s pracovním názvem Zákon o službě vojáka bude pracovat dál. Nebude to asi žádný drobný „přílepek“ k existující legislativě, když Stropnický psal o „komplexní změně právní úpravy služebních poměrů“. Je poněkud zvláštní dosavadní utajení tak velkého záměru před veřejností, zvláště když má jít o úpravu branné povinnosti, která se týká každého občana.
V závěru svého dopisu Mobbing Free Institutu ombudsmanka shrnula:
„Budu sledovat přípravu návrhu zákona o službě vojáka a zvážím, zda v rámci mezirezortního připomínkového řízení vůči němu uplatním své připomínky.“
Dodejme, že jistě nebude jediná, kdo by rád přípravu sledoval a vznášel své připomínky.
